XXI. schůze SPRATI, tzv. terezínská Napsal Vítek Strobach    Úterý, 27 květen 2008 Termín: 11. a 12. 4. 2008 účast (rekordní): Martin Glas, Vašek K., Dušan, Martin (skoro) Baťa, Martin Wágner, Vítek, Danda, Proky, Lenča (s chlapcem)....ke konci též: Péťa, Tomáš (s dívtkou), Big John (některým znám také jako Honza Eiffel) pozn. (chlapec s dívkou prominou, příště si už jejich jména zapamatuji) V pátek 11.4: Večer přijeli naši přespolní hoši (Brno), po mírném odlehčeném pobavení jsme se odebrali na kutě. Stává se brzy, třeba se posilnit spánkem. V sobotu 12.4: Po bravůrní domluvě s M. Glasem (náš pamětník) se s ním v 7.15 nesetkáváme na hlavním pražském nádraží, anóbrž až v Terezíně, o dvě a půl hodiny později. Cestou na nádraží seznáváme, že nám z různých pochybných důvodů odříkají účast dva členové – o to hůře, že oba přináležející k židosekci SPRATI (Tomáš sionista, Péťa zvaný Žid). Cestu vlakem vyplňujeme četbou z Glasových pamětí a doháníme jeden ze spolkových nešvarů – „nedbalost“ čtení doporučené literatury. Dopoledne i odpoledne prohlížíme Terezín. Tak jako vždy obědvá Martin Glas v bývalé terezínské komandatuře SS a my s ním. Zlé jazyky poznamenají, že se zde za války jistě vařilo lépe........Vidíme téměř vše, co stojí za vidění, některým zvlášť otrlým jedincům to ovšem nestačí a stíhají ještě Malou pevnost, sadisté hold nevymřeli. Odjezd se konečně zdařil přesně dle našich představ. Poté, co se nám nepovede narvat do posledního autobusu (posledního spoje Terezína s okolním světem - kterým po srdečném loučení odjíždí alespoň náš pamětník), odcházíme do nedalekého městečka Bohušovic na nádraží, na nádražku..... a sosáme piv, co se do nás vejde během půl hodiny. Pak už směřujeme ku Praze dopravním prostředkem nám nejmilejším...... Příjezd do Prahy, přesun na Letnou, malý odpočinek a občerstvení, připojení se našich zbloudilých soudruhů – to vše se stihne cirka do desáté večerní, kdy může začít další z hřebů setkání: první spolkové promítání. Na programu je Daleká cesta od A. Radoka, tématický film k našemu výletu, který krátce uvádí Tomáš Sionista. Po filmu, znaveni celodenním trmácením se za terezínskou historií, usedáme ke sklence vína. Zevrubnější představení našeho hosta a snad zájemce o členství, Martina Wágnera, se sice nestihlo, zdá se ale, že ho naše společnost neodradila a po dlouhé době se nám do naší ztuchlé spolkové krve (snad) nalije čerstvá krev.