Schůze dvacátá Napsal Jan Prokeš    Sobota, 23 únor 2008 Zápis z jubilejní XX. schůze SPRATI, která byla zhmotněna ve středu 13. 2. 2008, v klubu Jelení u Pražského hradu, mezi cca 17,00-22,00 hodinou Za účasti: garanta J. Prokeše, P. Sedláka, V. Kašky, M. Marka, D. Radovanoviče a hosta J. Marka Stěžejním bodem programu byla vedle hosta diskuse o dílčím aspektu debaty o svobodné (liberální) společnosti - o současném boji proti kouření či chcete-li protikuřácké kampani. Z mé strany zde byla zjevná - a možná již trochu zoufalá - snaha před definitivní smrtí ještě na okamžik resuscitovat poslední z "velkých témat", jež se pro agendu Infospolku neukázala býti nejšťastnějším řešením, totiž téma Liberalismus. Nejprve se garant schůze a autor staršího referátu, věnovaného oné "ideologii svobody", pokusil shrnout svůj text, nastínit vlastní pojetí pojmu liberalismus (souvislost teorie, ideologie a praxe). Přednášející místy tápal, nemohl najít slova, za což i pivo nevalné kvality mohlo. Leč chtěl hlavně provázat diskusi obecnou s diskusí zacílenou na kouření. Ježto liberalismus pojatý jako sociální teorie eticky neutrálního státu, který zajišťuje individuu maximální prostor ku seberealizaci (proto je Vítku liberalismus individualismem, ale ne jen jím), nemá šanci při střetu s praxí, tj. dobou a diskurzem, které si vždy žádají hodnotový systém, étos. Proto jest v praxi teorie liberalismu transformována do ideologie svobody, kteráž je již pouze karikaturou ideálu. Tato ideologie může dosáhnout velice militantních poloh, tvářit se, jakoby dokonale svobodný jedinec existoval reálně (což je velká iluze) a jakoby v průběhu epoch nevyvstávaly neustále nové sjednocující, však zároveň myšlenkově svazující systémy (jež se teoretický liberalismus snaží veskrze vypudit do privátní sféry), reprodukované společenskou objednávkou. Odtud již blízko k debatě o kouření. Jako její nosník byl zvolen text Petra Fideliuse, hrozící čtenářovi vizí nastupující zdravotnické totality, jejímž plíživým projevem jest mj. boj proti kuřákům (ve 3 hlavních projevech - hrozba, finanční penalizace a sociální izolace). Plíživě pučící totalita dle Fidelia obvykle rezonuje "mainstreamové" teze či ideové systémy. Zde jsem mu dal za pravdu v tom smyslu, že neustále omílané mantry, nutně značně zploštělé názory, dnes například v podobě ideologie globálního oteplování, se díky kolektivní hysterii stávají skutečně pouze oněmi mantrami bez obsahu, jejichž nebezpečí spočívá v tom, že jsou vhodným ideologickým vyztužovadlem potenciální totalitní doktríny. Celkově však debatující vesměs shledali Fideliusův článek jako ideologický a rozněcující hysterii par excellance. Za prvé je pro mě dokladem oné ideologie individuální svobody na nic se neohlížející. Vašek s Dušanem dále upozornili na onen neblahý "marxistický historismus", který se textem line - tj. ono vím, jak se to nutně bude vyvíjet… Dále chlapci houževnatě v článku objevili řadu problematických a snadno pranýřovatelných aspektů - např. romantizaci starého gentelmanství mužů s dýmkou, alibismus apod. Podle mého názoru zkrátka text spí na pozicích zkostnatělého liberalismu, ze kterých pokud chceme, můžeme leccos interpretovat jako růst státu či jeho totalitních tendencí. Vize totality v něm nastíněná není nereálná, ale ani nevyhnutelná. Jistě dnes existuje cosi jako ideál krásy, zdraví, mladosti, úspěchu… leč daleko jsme od stavu, kdy individua vzdálená od tohoto ideálu jsou nežádoucí. Nadměrný konzervatizmus tu asi není na místě. (My) kuřáci jsme teď postupně vytěsňováni z veřejných prostor (otázka - co je veřejný prostor?), což bylo před deseti roky v této zemi nemyslitelné. Kéž by třeba za dalších 10 let zatočili se všemi rájemi gameblerů, pro které jsou tu dnes ideální podmínky… Snad to může říci i "liberál", který si nakonec po inkriminované debatě a po neblahé zkušenosti bafání venku a tam koše zapálení, zapálil ve společnosti ostatních, kteří se projevili jako zastánci protikuřácké kampaně… Jsme vytěsňováni a čas plyne. Jsem rád, že je toto téma předmětem dosti seriózní veřejné debaty. To svědčí o poměrné vyzrálosti, v porovnání s jinými tématy, tady i jinde. V Jelení zaznělo ke kouření věru dost zajímavých postřehů, jako třeba ten Petrův o souvislosti kouření, resp. jeho sociální reflexe, a "neuchopitelné" postmoderní doby (čemuž předcházel postřeh garantův o historické podmíněnosti kouření - argument: kouření nebylo, je a třeba zase nebude, což nemusí být dílo totalitní moci). Debata, která se dál stočila k oblasti globálně-oteplovacího diskurzu, tak akorát pomalu odezněla, když se dostavil host - scénárista a režisér televizního dokumentu o komunitě Interhelpo Jaromír Marek z Čro1. Detaily zde již bohužel reprodukovat nemohu, neb počet vypitých piv v mém případě notně pokročil (Petr mě ale na nové Nádražce dohnal i předehnal). Jako organizační chybu beru na sebe to, že jsem diskusi na téma Interhelpo nikterak "nepředjednal". Ve výsledku to pak myslím trochu vypadalo, že Jaromír byl překvapen vaší zasvěceností a debata tak postrádala nějakou silnější kohezi. Což je myslím škoda. Myslím tím to, že ptát se na samotný projekt (organizační otázky, základní chronologie) je jedna věc, na problematiku realizování takového dokumentu druhá, na zážitky z Kyrgizstánu třetí, na rozhovory s pamětníky čtvrtá atd. Šlo tedy o hodně volnou diskusi. Host byl nonkonformní, a tudíž nevyvolávající přirozený ostych jako např. v mém případě host předešlý. Doufám tedy, že šlo z vašeho pohledu o podnětné setkání. Určitým problémem asi byla rozdílná zasvěcenost přítomných do tématu (nejvíce Martin). Následné tázání se na Radiožurnál už bylo volné zcela. Mě osobně překvapil značně skeptický pohled hosta na nový model vysílání. Vše vyvrcholilo na Nádražce, kam došlo už pouze tvrdé jádro (garant, Otec-zakladatel a Dušan s chutí na grilovanou klobásu). Překvapivě se však zanedlouho objevili další kumpáni v podobě Jakuba Fisejse, jeho bratra a dalšího kolegy. A nakonec zpátky na začátek. Dosavadní model Infospolku byl shledán jako víceméně životaschopný (vyzdvižen hlavně monitoring a řízení schůzí). Nastíněna byla dohledná budoucnost. V ní by mělo dojít k realizaci: Dušanovy anarchoschůze, Vítkovy"antidiskriminační" schůze, Martinovy baťovské schůze ve Zlíně (konec léta), východoasijské schůze, ruské schůze a nepochybně k již "tradičnímu" výjezdu do Doubic, kde nám Petr představí projekt epistorie (nejlépe opět na začátku července). Doufám, že jsem tak nějak obstál. Jako soudný člověk si uvědomuji, že to mělo své rezervy, neb i doba a hloubka přípravy měla rezerv… Bůh žehnej zrnkům demokracie a občanské společnosti!