|
Napsal Vítek Strobach
|
|
Neděle, 18 únor 2007 |
Schůze proběhla 11.2.2007 u Vítka. Přítomní: Vítek, Dušan, Václav, Jakub, Tomáš, Dana
Ano, ano, máme za sebou opět jeden velmi vydařený sedánek, který se může pochlubit hned několika superlativy. Pokud vím, byl to nejdelší sedánek ze všech dosud konaných. Budu-li počítat čas, kdy první z nás zasedli kolem kulatého stolu, aby od něj mohli odcházet po pár partiích mariáše o nějakou tu stovku chudší ( V Kubově případě bohatší) a na druhé straně pozdní noční hodinu, kdy se – opět mariášníci- rozcházeli do svých domovů, pak šlo o rovných 12 hodin. Počítal-li bych pak i to, že vlastně nakonec téměř všichni skončili u mne doma do druhé dne, musel bych ještě pěkných pár hodin přidat. Během zasedání se nejméně kouřilo. Opět, i v tomto směru, musíme vzpomenout naše posily zahnívající kdesi v dalekých zemích….Péťo vrať se!! Dále, byli pozváni rovnou dva hosté, respektive dvě sorty hostů (tedy zatím nejvíc). Na jedné straně Bangladéšané v závěsu za Prokym, pro kterého byla účast na posledním zasedání téměř existenční nutností, na druhé pak mladá, ale o to perspektivnější armenoložka Bana Dartakos (nebo tak nějak). Nutno říci, že všichni hosté se předvedli nad očekávání.
Program byl vskutku nabitý, nebo, abych pokračoval v superlativech, nejnabitější, jaký si pamatuji. Ještě před zmíněnými hosty vystoupil s prezentací své práce Tomáš. Kolem práce vybujela diskuze nesoucí známky metodologického – byť pomalu se rozvíjejícího vzmachu. Krom Dušana, nenávidícího vše co začíná písmenem ž (Ž), byl kvitován i Tomášův příspěvek k „instrumentalizaci instrumentalizace“ šoa. Zde se ostatně poprvé zapojila i paní Dartakos, aby pomohla ještě více rozdmýchat již tak vášnivou diskuzi o jedinečnosti nacistického holocaustu.
Co dál. Přišlo samozřejmě i na naše Němce. Opíjíme se teď závanem úspěchu, aniž bychom měli vyhráno. Posudek o potřebnosti německých literátů v české maturitě je zařízen. Postup s ministerkou Kuchtovou dojednán…..a tak dál a dál, v kapse nemáme ale nic. Zůstaňme při zemi, kdovíkterý šovén nám nakonec překříží cestu.
Schůze se, v zastoupení svým vlastním vínem, zúčastnila i paní doktorka Strobachová. Děkujeme jí za to nevědomé sponzorství a doufáme, že tento zápis nebude nikdy číst.
Jak už bylo řečeno, zbytky nejotrlejších besedníků odešli brzo k ránu do blízkého baru, známého pro svou pestrou paletu kriminálních činů, které zde byly za posledních pár let vyšetřovány. Zde ulevili ještě jednou karbanickým pudům, prokleli falešný intelektualismus a šli spát. Ráno jich byla Náplavní 8, II.patro bez výtahu, zcela plna (vlastně nejplnější).
Zapsal: Vít Strobach
Zápis ověřil: Jakub Daníček
|
