Kape kape kape
Kape na kanape
Krev anebo jiná tekutina
Tak či onak
Je to moje vina
Štědrý den
Na bílém poli zlatý pták
Babička pochytala lelky
pak čistě prostřela
Za domem pláče sněhulák
a my už jsme moc velký
Dlouhá pouť
Bílý dům v polích svítí šerem,
v blankytný opar den se halí
a měsíc brunátný a malý
se zvolna rodí nad jezerem.
Vše stejné v Tule, v Praze, všade,
les stejně šumí a stejně prší
a vpodvečer je slyšet v strži
šepot a hlasy stejně mladé
Něha a láska má sta tváří,
k nimž život beze slov se modlí.
Jak jen se srdci zajmout daří,
co v paměti tak krátce prodlí?
Možná, že na severu dny
jsou tišší, něžné jak modř fial,
že došky a mlýn větrný,
vše do srdce jsi navždy přijal
s úvozem v poli, s žebřiňáky,
s kapličkou na svažitém mostě,
s večerně růžovými mraky
v sněhové azurové spoustě...
Kde řešení však srdce hledá
v tom, co se ničím změnit nedá?
Tak námořníky pokouší
na palubě stesk po souši
a v kajutě vzduch dusnem vře.
Dlouhá pouť těžko duši léčí
a nezbývá než v pokoře
učit se slovům cizí řeči.
Naše obec
Okolo Jihlavky
lítajou volavky,
když jde někdo kolem
křičí nejvíce:
Zde jest obec Řeznovice!
Naše obec, ta je čistá
jako postel.
Uprostřed je
staré kostel.
Je to kostel z 13. století
a památkového úřadu
je obětí.
O matky a o děti
se stará místní osvětová komise
odbočka poradna.
Veletrh v Brně v Pisárkách
Pojď návštěvníku, rozhlédni se blíž,
nové vynálezy uvidíš, jaké jsou toť již!
Každým rokem nové a nové nápady,
od našich inženýrů, že předčí i západy!
Uvidíš, že jdeme s výrobou se světovou úrovní.
a což naši mladí, až své znalosti doplní?!
To teprve půjdeme, se vším vpřed,
že naše výrobky co nejlepší se budou skvět!
Práce inženýrů, mistrů a dělníků přispívá k celku,
Že naše výrobky nabudou mezinárodního lesku.
Všichni účastníci našeho Veletrhu diví se tak,
že páni hosté z daleké ciziny všechno pochvalují si pak!
Výborné a bezvadné výrobky nejsou nikdy na škody,
proto účastníci z cizích států uzavírají s námi kupní dohody!
Kolonizační
,,Jak divoká a překypující je tvář tohoto kraje, kopce a hřebeny, lysá políčka vinic, zasazená do kamenných rámečků, prázdné a nakloněné tyče chmelnic a zase zákrut a nový sráz, bez zeleně, jen uschlá žlouť doubků a zašpiněné kmeny bříz a potom už jenom spleť vztyčených paží opadalých stromů, od paty kopce až po k temeni stromy, stromy bez života a barvy, houštiny a roští bez kapičky zeleně, šedé, hnědé, žluté a rudotmavé, v seskupeních, která jsou mírná a divoká zároveň. A dole řeka, široký nehybný proud šedého zakalení, kopce se utápějí do svých obrazů a setkávají se úzkým, modrým pruhem nebe kdesi na neznámých a neskutečných dnech. /…/ Z této země nevychází klid, je to skoro erotická krása rozechvělé přírody, výkyvy vášně a krásy. Náhle si dovede představit hýřící krásu jara, jako by tudy, těmi hřebeny a údolím probíhala křivka roztoužení a beznaděje. Je to jako já, pořád něco neznámého a závratného, výše a hloubka a neurčitá a krutá přání a splněněí, která jsou nehotová a podivná. Bude se mi líbit tato země, podlehnu ji až do obdivu, ale milovat ji nikdy nebudu moci‘“.
Proroctví
Přijde vlna smrtných bouří
ze severu. A už navždy
zápach mrtvol zbude v kouři
začne éra velké vraždy.
Nebe tmavne. Vichr smrti
zvedá pařát. Stačí mlasknout
a hned všechen neřád zdrtí,
herci puknou, služky prasknou.
Stáje pohřbí stovky kůží.
Nepřežije ani muška.
Homosexuální muži,
krasavci, se kulí z lůžka.
Domy vylámané z vazů,
v řece hnijí rybí kusy.
Všechno čeká svojí zkázu,
s nářkem hynou autobusy.
Prophezeiung
Einmal kommt - Ich habe Zeichen -
Sterbesturm aus fernem Norden.
Überall stinkt es nach Leichen.
Es beginnt das große Morden.
Finster wird der Himmelsklumpen,
Sturmtod hebt die Klauentatzen:
Nieder stürzen alle Lumpen,
Mimen bersten. Mädchen platzen.
Polternd fallen Pferdeställe.
Keine Fliege kann sich retten.
Schöne homosexuelle
Männern kullern aus den Betten.
Rissig werden Häuserwände.
Fische faulen in dem Flusse.
Alles nimmt sein ekles Ende.
Krächzend kippen Omnibusse.
|