Tuhle jsem se dočetl 
v nedělní příloze sobotních novin,
že naši planetu zase pokryjí ledovce.
V knize Život a smrt planety Země
to prý předpovídají vědci
Globální oteplování bude jen krátkou mezihrou
před návratem doby ledové.

To jsem si teda fakt voddych,
protože jsem se už začínal obávat,
že celou planetu definitivně zasere umělá hmota
A každej ten prázdnej igelitovej pytlík
bude mít ze zákona nárok na vlastní mobil,
aby mohl komunikovat s vostatníma prázdnejma pytlíkama
a necítil se tak existenciálně vosamělej.

S.K. Neumann
Nemusíš Evo, být žárlivou... 

Nemusíš, Evo, být žárlivou,
dosti, žes, Evo, zoufale svůdnou.
Oh, kolikrát ještě pobledlé tváře
v divokých hříčkách nám zrudnou!

Nemusíš, Evo, být žárlivou.
Tys jediná mou.
Což tebe nepálí vášně mé dech?
Což tebe nebodá žhavost mých slov?
Žluté jsou oči sov.

Nemusíš, Evo, být žárlivou.
Ty hrozivé bouře  juž přešly
i nekonečné deště juž přešly.
Tys jediná mou.
Přešly bouře i deště.
Nemusíš, Evo, být žárlivou.
Miluju ještě.



K úvaze pánům jezdcům

Uvážíme-li to, nic nás nemůže lákat, abychom chtěli být v závodě první.

Sláva, že nás v nějaké zemi uznají za nejlepšího jezdce, způsobí ve chvíli, kdy spustí orchestr, příliš velkou radost, než aby se druhý den ráno nedostavila lítost.

Závist soupeřů, lstivých, značně vlivných lidí, nás musí bolet v tom těsném špalíru, jímž teď projíždíme k oné rovince, která se před námi brzy vyprázdnila až na pár jezdců, předstižených o celé kolo, kteří ujíždějí, docela malí, k okraji obzoru.

Mnozí z našich přátel si spěchají vyzvednout výhru a jen přes rameno na nás pokřikují od vzdálených přepážek své hurá; nejlepší přátelé však na našeho koně vůbec nevsadili, neboť se obávali, že v případě prohry by se na nás museli hněvat, když teď však náš kůň byl první a oni nic nevyhráli, odvracejí se, když kolem nich projíždíme, a raději se dívají po tribunách.

Soupeři vzadu, pevně usazeni v sedle, snaží se přehlédnout nezdar, který je postihl, a křivdu, která se jim jaksi děje; nasazují svěží tvář, jako by po této dětské hříčce musel začít nový a teď již opravdový závod.

Mnoha dámám připadá vítěz směšný, protože se naparuje a přitom neví, jak se tvářit na to věčné potřásání rukama, salutování, uklánění a zdravení na dálku, zatímco poražení mají ústa sevřená a zlehka po krku poplácávají své koně, kteří vesměs řehtají.