Mezi účastníky schůze tohoto dne bychom nalezli následující perzóny: Petr, Dušan, Kuba, Vítek, Tomáš, Proky a Martin (účast nevídaná); v roli hostů dnes Lenča a Urban, ke konci schůze do ní vstupoval i nejmenovaný návštěvník společenského zařízení, ve kterém se konala, totiž klubu v Jelení.

A jak dlouho jsme tento den schůzovali? Začali jsme lehce po čtvrté odpolední a poslední z nás klub opouštěli o půl dvanácté v noci.

Pro někoho třebas jubilejní, totiž tuctou schůzi jsem zahájili první podzimní den lehce po čtvrté na idylicky poklidném a opuštěném dvoře Klubu v Jelení prosluněného babím létem. A dlužno dodat, že ideální obrázek dokresluje skvělá téměř plná účast. Ani se nechce zabývat organizačními záležitostmi a všeobecně sdílená pohoda vybízí přímo k představení našich příspěvků, diskusi nad nimi a vůbec jen tak se nechat unášet s každou schůzí snad přeci jen konsolidovanějším a hmatatelnějším spolkovým duchem.

Jako první jsme si vyjasnili naši iniciativu s dopisem CERMATu a shodli se, že můžeme za svou přijmout vůbec jakousi obecnější podporu přístupu k české kultuře na jejím územním základě, nikoliv etnickém, na jehož přežití jsme v dopise právě poukázali. Proto jsme se usnesli, že Vítek bude té dobroty a sepíše v této věci něco na způsob manifestu, vyvěsíme ho na stránkách a budeme na něj odkazovat hloupé instituce, jako např. univerzitní knihovnu v Brně, kde nalezneme Kafku pod německou literaturou (!). Jistě bychom mohli tamtéž naší autoritu podpořit kladným vyznáním autorit přeci jen prozatím význačnějších, nejen univerzitních profesorů vybraných Vítkem avšak jeho možným přispěním i paní Rainerové, považované za poslední německy píšící (a právě) českou spisovatelku.

Živé odezvy se nedočkaly pouze nanejvýše zajímavé skutečnosti spojené...

Jelikož se babí léto nijak závratnými teplotami přece jen nevyznačuje, odstartovali již v prostorách klubu asi kolem šesté hodiny naše klíčové diskusní fórum, jež se mělo pro tentokrát odvíjet od Tomášova referátu o nacismu, fašismu a bolševismu a to z pozice jejich srovnávání. Všichni se jistě shodnem, že se přednášejícímu podařilo sestavit hutný a zajímavý materiál, jež odkazoval k mnoha problematikám a otázkám s tématikou spojených. Zapisovatel však získal dojem, že jsme se dílem ochudili o jejich společnou reflexi, neboť stále nejsme schopni své referáty upravit v rámci nějakého diskusního rámce, třebas moderovaného, pravda, na něhož ovšem návod neexistuje. Naše reakce se tak v tomto a mnoha předchozích případech omezily na sice živé a spontánní vstupy u zájem vzbuzujících bodů, avšak jejich diskuse bez jakýchkoliv mantinelů jednak rušila výklad, jednak se chaoticky tříštila a vytrácela v argumentačním nekonečnu. Uvidíme, zda bude Tomáš akceptovat naší výzvu a vypíchne třeba nějaké zajímavé diskusní body na naše webové stránky a sám bude jistě konkrétnější a tudíž smysluplnější diskusi moderovat a komentovat.

A propo, Proko noster, co ten liberalismus?

Vystoupení naší hostky Lenči referující o otázkách spojených s konstrukcí ženských rolí v našem vědomí a podvědomí (objektivizace příslušníků ženského pohlaví, tedy promiňte, příslušnic), netřeba komentovat a pro svoji výjimečnost jistě zůstane v našich (pokračujícím občerstvováním konstruovaných) vzpomínkách velmi dlouhou dobu, možná že navždy. Že by byla škoda ztrácet navždy z našeho spolkového obzoru zajímavé hosty jako Lenča zapisovatele inspirovalo k výzvě založit tradici věnovat našim (vybraným) hostům čestvé členství spojené s přidělením přístupu na naše stránky a plnými právy na účast na našich schůzích.

Schůzi shledává zapisovatel výtečnou, pročež ostatně existovaly skvělé předpoklady. Možná že naše setkání vzalo rychle za své. Brzy nás musela opustit s úmyslem zpáteční cesty brněnská větev, za jejíž ochotu přijet jsme samozřejmě velmi vděční. Prořídlé řady naší skvělé společnosti se rozpadaly do jednotlivých kroužků, avšak při pohledu na vášnivé diskuse probíhající v jejich středu jistě není proč litovat. Atmosféra sezení osiřelých zbytků měla do sebe již očividně mnoho volného a nějaký čas pokračovala navzdory zavírací hodině a milé obsluze - jíž jsme přirozeně vděčni za zajištění materiální stravy a občerstvení, jehož se nám vedle toho duchovního tento velký den v převrchovaté míře dostalo....

..ostatně zapisovateli se podařilo na obsluze vymámit email a máme-li ten nový židovský rok...

...tak milý přátelé...

...příští rok na Jelení!