|
Mezi
účastníky schůze tohoto dne bychom nalezli následující perzóny: Petr, Dušan,
Kuba, Vítek, Tomáš, Proky a Martin (účast nevídaná); v roli hostů dnes Lenča a
Urban, ke konci schůze do ní vstupoval i nejmenovaný návštěvník společenského
zařízení, ve kterém se konala, totiž klubu v Jelení.
A
jak dlouho jsme tento den schůzovali? Začali jsme lehce po čtvrté odpolední a
poslední z nás klub opouštěli o půl dvanácté v noci.
Pro
někoho třebas jubilejní, totiž tuctou schůzi jsem zahájili první podzimní den
lehce po čtvrté na idylicky poklidném a opuštěném dvoře Klubu v Jelení
prosluněného babím létem. A dlužno dodat, že ideální obrázek dokresluje skvělá
téměř plná účast. Ani se nechce zabývat organizačními záležitostmi a všeobecně
sdílená pohoda vybízí přímo k představení našich příspěvků, diskusi nad nimi a
vůbec jen tak se nechat unášet s každou schůzí snad přeci jen konsolidovanějším
a hmatatelnějším spolkovým duchem.

Jako
první jsme si vyjasnili naši iniciativu s dopisem CERMATu a shodli se, že
můžeme za svou přijmout vůbec jakousi obecnější podporu přístupu k české
kultuře na jejím územním základě, nikoliv etnickém, na jehož přežití jsme v
dopise právě poukázali. Proto jsme se usnesli, že Vítek bude té dobroty a
sepíše v této věci něco na způsob manifestu, vyvěsíme ho na stránkách a budeme
na něj odkazovat hloupé instituce, jako např. univerzitní knihovnu v Brně, kde
nalezneme Kafku pod německou literaturou (!). Jistě bychom mohli tamtéž naší
autoritu podpořit kladným vyznáním autorit
přeci jen prozatím význačnějších, nejen univerzitních profesorů
vybraných Vítkem avšak jeho možným přispěním i paní Rainerové, považované za
poslední německy píšící (a právě) českou spisovatelku.
Václav referuje
o své disertační práci jejíž téma pochází z nanejvýše zajímavé světa: struktura
a fungování jednotlivých úrovní aparátu KSČ v letech 1948-1952. Živé odezvy se
nedočkaly pouze nanejvýše zajímavé skutečnosti spojené s tématem, jako např.
činnost desítkových důvěrníků, avšak i některé metodologické okolnosti jako
zvláště filologické otázky dobového jazyka. Václavova prezentace byla vůbec
povedená a jistě se stala inspirujícím příkladem pro další zájemce o
představení svých absolvěntských prací. Kdo se hlásí napříště o slovo?

Živé
odezvy se nedočkaly pouze nanejvýše zajímavé skutečnosti spojené...
Jelikož
se babí léto nijak závratnými teplotami přece jen nevyznačuje, odstartovali již
v prostorách klubu asi kolem šesté hodiny naše klíčové diskusní fórum, jež se
mělo pro tentokrát odvíjet od Tomášova referátu o nacismu, fašismu a bolševismu
a to z pozice jejich srovnávání. Všichni se jistě shodnem, že se přednášejícímu
podařilo sestavit hutný a zajímavý materiál, jež odkazoval k mnoha
problematikám a otázkám s tématikou spojených. Zapisovatel však získal dojem,
že jsme se dílem ochudili o jejich společnou reflexi, neboť stále nejsme
schopni své referáty upravit v rámci nějakého diskusního rámce, třebas
moderovaného, pravda, na něhož ovšem návod neexistuje. Naše reakce se tak v
tomto a mnoha předchozích případech omezily na sice živé a spontánní vstupy u
zájem vzbuzujících bodů, avšak jejich diskuse bez jakýchkoliv mantinelů jednak
rušila výklad, jednak se chaoticky tříštila a vytrácela v argumentačním
nekonečnu. Uvidíme, zda bude Tomáš akceptovat naší výzvu a vypíchne třeba
nějaké zajímavé diskusní body na naše webové stránky a sám bude jistě
konkrétnější a tudíž smysluplnější diskusi moderovat a komentovat.
A
propo, Proko noster, co ten liberalismus?
Vystoupení
naší hostky Lenči referující o otázkách spojených s konstrukcí ženských rolí v
našem vědomí a podvědomí (objektivizace příslušníků ženského pohlaví, tedy
promiňte, příslušnic), netřeba komentovat a pro svoji výjimečnost jistě zůstane
v našich (pokračujícím občerstvováním konstruovaných) vzpomínkách velmi dlouhou
dobu, možná že navždy. Že by byla škoda ztrácet navždy z našeho spolkového
obzoru zajímavé hosty jako Lenča zapisovatele inspirovalo k výzvě založit
tradici věnovat našim (vybraným) hostům čestvé členství spojené s přidělením
přístupu na naše stránky a plnými právy na účast na našich schůzích.

Schůzi
shledává zapisovatel výtečnou, pročež ostatně existovaly skvělé předpoklady.
Možná že naše setkání vzalo rychle za své. Brzy nás musela opustit s úmyslem
zpáteční cesty brněnská větev, za jejíž ochotu přijet jsme samozřejmě velmi
vděční. Prořídlé řady naší skvělé společnosti se rozpadaly do jednotlivých
kroužků, avšak při pohledu na vášnivé diskuse probíhající v jejich středu jistě
není proč litovat. Atmosféra sezení osiřelých zbytků měla do sebe již očividně
mnoho volného a nějaký čas pokračovala navzdory zavírací hodině a milé obsluze
- jíž jsme přirozeně vděčni za zajištění materiální stravy a občerstvení, jehož
se nám vedle toho duchovního tento velký den v převrchovaté míře dostalo....
..ostatně
zapisovateli se podařilo na obsluze vymámit email a máme-li ten nový židovský
rok...
...tak
milý přátelé...
...příští
rok na Jelení!
|