a k němu se vztahující literatury. Zachytit tento fenomén v jeho jednotlivých reprodukcích a interpretacích v pracích intelektuálů a případně vymezit i vliv, kterému se dané dílo těšilo ( v intelektuální obci či veřejnosti vůbec).

(2) Je také možné určité téma ( pokud předpokládáme jeho dějinnost) periodizovat a vybrat určité jevy, které by se daly pro onu periodu označit jako paradigmatické . Určitou ideologii ( myšleno v politologickém smyslu)
či jakýkoliv myšlenkový systém rozčlenit podle jeho největších – nejrelevantnějších zástupců ( protagonistů) a vyznačit tak jeho hlavní směry
a jejich myšlenkový obsah.

(3) Zůstaneme-li u oněch systému, mohli bychom si vytyčit zájem praktického politického uplatnění a opět se tázat po jeho jednotlivých liniích, jejich vývoji aj. . (4)Anebo se nepouštět do vnitřní pitvy tématu ( či obecně fenoménu)
a vzít jej jako určitou ( a jakkoliv problematickou) monádu a pokoušet se jí zařadit do celkového vývoje a sociálního kontextu . To ovšem opravdu lze pouze přistoupíme-li vždy k jisté vulgarizaci a naprostému zjednodušení

a - dejme tomu, že by bylo možno k oné ideální formě za určitých podmínek dojít - nesmíme se pak ani na chvíli vzdálit od čistě filosofického výkladu

a úvah ...................

Všechny tyto postupy , aniž bych vyčerpal jejich možné variace, pokud by byly smysluplné a v nejlepším případě novátorské, byly by jistě obhajitelné
i pro náš účel. Ovšem žádný z těchto postupů, jak se domnívám, nemůže přinést nic zajímavého ohledně tématu mého. Ten by sice bylo možno zpracovat každým výše zmíněným postupem, zároveň bychom nutně museli dospět k tomu, že ani jeden nám v tomto případě nemůže postačovat. Pokusit se pak shrnout všechny nastíněné postupy není v mé ( a snad ani lidské síle). Mnohorozměrnost takového fenoménu, jakým socialismus nesporně je, zabraňuje v takovém počinu i hlavám, které by k tomu jinak měly mnohem větší – nebo přesněji alespoň nějaké- dispozice.

Vezmu-li navíc na vědomí nutné omezení rozsahu příspěvku, docházím k závěru, že bych se dokonce ani při výběru kteréhokoliv postupu nedostal dál než k omezenému , frázovitému a jistě nic podstatné neříkajícímu heslu, jež by se hodilo ( a to ještě v lepším případě) do nějakého encyklopedickému slovníku. Nepřineslo by to kýžený výsledek, alespoň ne takový, jaký si myslím, že by naše sedánky měly mít, tedy nastolování určitých otázek, otevírání diskuzí ( hádek, oduševnělých bitek,aj). Pracovat s tématem tak obrovské šíře je pro zpracování seberedukovanější syntézy vždy obtížné, ale – abych si jen nestěžoval- mohu vycházet z toho, že ( narozdíl od jiných témat ) o tomto víte přeci jen poněkud více. Přihlédnu-li navíc ke zkušenosti běžného středoevropana a jeho bezprostředního socio-kulturnímu prostředí, ve kterém mu bylo vyrůst, domnívám se, že pokoušet se shrnout do 20 minutového úvodu i pouze to, co ví každý z Vás ( nás) by bylo téměř absurdní ..............

To je na úvod mé alibi k tomu, proč jsem se ani o nic podobného nepokusil.

A jistě, pusťte se do mne , vždyť všechna naše témata jsou záměrně obsáhlá a musel se právě s tím každý umět sám poprat. Jen do toho, myslíte si jistě
( i když mlčíte), že svou neschopnost a lenost kryji za pseudointelektuální zpochybňování vytyčeného úkolu a podrývám tak činnost a rozvoj našeho Spolku. Ano, asi ano, ale než mne definitivně odvrhnete ( a snad i vyloučíte) nechte mne se ještě chvíli hájit. Zkusil si někdo z vás zalistovat ( ať již fyzicky či virtuálně) v existujících příručkách, slovnících, databázích,vyhledávačích, serverech, aj pomůckách a probrat se vším co se přímo či nepřímo k socialismu vztahuje. Pokud ano, snad mi dá za pravdu, pokud ne, nechť to raději ani nezkouší. Vůbec mne nenapadlo, abych zkoušel v rámci starého dobrého pozitivismu vypátrat vše , co se k věci vypátrat vůbec dá, demonstruji jen marnost uchopitelnosti tématu, tedy takového uchopení, které by zde mělo nějaký, výše zmíněný, smysl. Abych dovedl svou apologii ještě dále, považte jen to, kterého z Vašich vlastních příspěvku- témat- se to mé tak či onak nedotýká .

Všechna témata , která jsme zvolili mají určité styčné body a dají se v jistých aspektech a při určitém postupu k sobě vztáhnout, domnívám se ale, že přeci jen v mém případě jde o jasnější a neoddiskutovatelné vychýlení. Nestěžuji si, bude-li na mne vyvinut tlak a neobhájím-li si tuto pozici, jsem ochoten i já „úvod k tématu“ vypracovat.

Budoucnost našeho úsilí nespojuji s pokusy o syntézu jakéhokoliv druhu , ale právě v pokládání si drobných úkolů a fragmentárních otázek, mající k celku i třeba pouze volnější vztah, udávající jim pouze pomocné berličky a nutnou „škatulku“.

Snad jsem se uchýlil k zahálce , posuďte sami, ale abych přeci jen vykázal nějakou činnost, zkusím přidat několik (snad) provokujících tezí , které by jednak měly podpořit mou dosavadní apologii a jednak, a to je jistě důležitější, by z nich mohla vyplývat kýžená diskuze . Nepůjde pro vás jistě o nic nového, jde jen ukázat na jisté aspekty mnohovrstevné problematiky, jakou socialismus a jeho dekonstrukce může přinést v oblasti našich společných okruhů- témat. Na výběr těchto tezí má nezanedbatelný vliv i to, které knihy se mi v poslední době dostaly do rukou a pokus o alespoň částečnou aktuálnost diskuzí, jež z nich vyplývají. Pomocí sugestivních otázek či polemických náčrtů se tyto budu snažit navodit i zde.

Dodám jen, že dále naznačené problémy v podstatě vyznačují i mou osobní cestu častého tázání se a méně častých odpovědí:.

(použitá terminologie asi bude sama o sobě vyvolávat u mnohých odpor, mnohé termíny- na některé i upozorním- také používám jen za vědomí jejich spornosti)

Funkce socialismu ( marxismu) v národních hnutí (- k nacionalismu)

Nacionalismus i socialismus jsou mnohem bližší fenomény, než za jaké se běžně pokládali a mnohdy stále pokládají. K tomuto nejspíše pomohly nejradikálnější etatizované výrazy obou méně či více ucelených myšlenkových konstruktů ve 20. století, tedy SSSR a nacistické Německo, které se zdánlivě ( a opravdu pouze a jen zdánlivě) extrémně odlišovaly a vůči sobě navzájem vymezovaly, neřku-li dokonce definovaly¹. Oba mají přitom podobnou ( ne-li totožnou) dobu vzniku, oba jsou určitou položkou v rámci obecné modernizace a demokratizačního procesu 19.století a tedy při studiu jednoho, se těžko můžeme druhému zcela vyhnout² Po celou dobu sledování těchto jevů se také spolu budou v různé míře, ale přeci ve všech svých podobách, jak v teoretické rovině a intelektuálních rozjímáních, tak ve svém formálním ( institucionálním) vyjádření, různým způsobem potýkat, jedna druhou zároveň potírat i využívat podle momentálních potřeb a vkusu .

Pokud revoluce 1848 byla, přes Marxovo očekávání, revolucí tzv. buržoazní
a (tedy) nacionální, bylo tomu tak jistě proto, že nedošlo k výraznější „třídní“ agitaci mezi nižšími složkami společnosti a nic, co by se dalo nazvat uvědomělým proletariátem ve skutečnosti ještě dost dlouho neexistovalo. Ostatně i pro všechny další etapy, bude ono „uvědomění“ velice sporná a ,pro marxistické myšlení, vrtkavá záležitost . Přes veškerou snahu se vlastně nikdy důsledně nepodaří intelektuálům revoluce získat masy pro taková abstrakta, jakou byl univerzální socialismus,boj mezinárodního proletariátu, aj. . ( Že by bližší košile, než kabát) . A jen těžko bychom kdykoliv mohli hovořit o identitě založené na pojmu „světový proletariát“ – o tom však později.

Masivní část populace bude naopak mnohem častěji náchylná k nacionalismu
a národnímu šovinismu, což si ostatně v případech nouze či potřeby kdejaký komunistický vůdce rád osvojí³.

sugestivní otázky:

Je vzhledem k napsanému možné považovat národ za člověku přirozenější, než jakýkoliv univerzální projekt stylu nadnárodního socialismus ? Diskvalifikovala
a diskvalifikuje neschopnost většiny lidí přijímat vyšší abstraktní hodnoty úsilí revolučních socialistů ? Není ovšem již konstrukt národa naprosto iluzorním
a ve své podstatě abstraktním pojmem ?

Národní socialismus - nacionální a/nebo socialistický ( k II. válce)

Tím mohu volně navázat na předešlou problematiku. A zde jen vskutku krátce. Dříve se vlivem upravené marxistické doktríny považovala nacistická vláda za „reakční“ , pouhou obranu původní hierarchie oné „buržoazní“ moci, ohrožené nástupem proletariátu, a jako takový neměla v dějinném pokroku místo
a musela být smetena.....atd. Mnozí dnes naopak považují Hitlerův nástup k moci za revoluci svého druhu a samotné socialistické prvky jeho programu byly jistě pro mnoho složek obyvatelstva naprosto zásadními. Není nezajímavé, že k mnoha sociálním reformám nedošlo v sociálně demokratické Výmarské republice, ale právě za nacistické vlády ( a nebylo to jen následkem totálního pracovního nasazení pro Hitlerův válečný stroj)

Přesto je zatěžko mluvit o Hitlerovi jako o socialistickém revolucionáři, tedy v rámci nějaké naší tradiční představy o někom takovém.

Rozhodně se nedá říci, že by byli likvidováni pretendenti bývalého režimu
a různých „reakčních“ složek více , než jiné skupiny nepohodlného obyvatelstva. A nacistický režim sám se mnohdy o tyto složky opíral.

Národní socialismus měl takový úspěch snad právě proto, že si v něm našla místo pro vlastní existenci a vyjádření svých tužeb naprostá většina německého obyvatelstva. To by šlo v tehdejší německé společnosti – i přes vzepjaté národní cítění- jen velmi těžko, použila-li by se jen jedna část z onoho národně-socialistického programu.

Nepřímo se dostávám i k podpoře výše nastíněné teze o nacionalisticko -socialistickém eklekticismu, i když zde bychom museli analyzovat které složky nacistického programu působily na které vrstvy populace a navíc v jaké míře. Je ovšem, jak se domnívám, více než patrné, že pro mnohé byly důležité obě jeho části a oba fenomény se nám zde ( opět ) setkaly ve zvláštním souznění. A přes to, že Hitler a nacismus vlastně přinesli pouze neuzavřený a zcela nekonzistentní program, není bez zajímavosti zamyslet se nad tím jaké místo v něm hrály socialistické myšlenky a nakolik právě ony získaly pro Hitlera voličské hlasy⁴.

Socialismus jako součást / nový prvek identity ( k životním identitám)

Vlastně jsem na socialismus jako součást identity, nebo chcete-li určité možné řešení jejího hledání narazil již výše. Upozorním na jeden z aspektů něčeho,
o čem dnes možná bude⁵ dnes ještě řeč.

Jestli nacionalismus nejprve ve své razanci a společenské agitaci předběhl socialismus ( rev. 1848), dochází v dalším sledu s pokračující modernizací
a všeobecnou politizací, k nástupu nižších složek do veřejného života
a k opačnému trendu ( aniž by se národovecká agitace ovšem zastavila ) tedy oné „vzpouře otroků“. Socialistické ideje, ať už v jakémkoliv pojetí, se stávají tím nejuchopitelnějším prostředkem k prosazení zájmů nižších, doposud od politiky odstavených, složek obyvatelstva ( případně jejích elit) . Nic nového pod sluncem, jde mi jen o to upozornit na to v jakém pořadí v sociálním kontextu dochází k přijetí obou prvků, jako identifikačního materiálu.

Ve chvíli, kdy je již povětšinou národní identita de facto uzavřena, dochází k dalšímu vzepjetí diferencované společnosti, resp. jejích nižších ( masových) složek a novému hledání identit jako řešení pokračujícího modernizačního procesu.

( teze:) Socialismus se sice pro mnohé stal důležitým identifikačním nástrojem, zároveň ovšem přišel o svůj principát jakožto druhorozený syn stejného procesu ( ať už jej pojmenujeme modernizace, „projekt moderny“, nebo jinak).

Vyhlídky Socialismu (-aktuální téma)

Socialismus⁶ se dnes vyskytuje ve své zvláštní etapě vývoje. Po mnoha fázích jeho institucionálních a neinstitucionálních podob, dnes v podstatě neexistuje jako ucelené vyjádření mající ve své čisté podobě reálnou společenskou podporu. ........ Onou čistou podobou , jak ji rozumím , je ta, která de facto existovala pouze v hlavách filosofů a na papíře jejich výplodů. Omezil
a zjednodušil bych ji ještě dál na teorii, která vznikla ještě před prvními pokusy o její institucionální vyjádření, která dejme tomu dospěla k relativně ucelenému programu po polovině 19.st.- ne už tedy např. Lassale a spol.,
a která by se asi nejblíže dala vyjádřit tím, co prosazovaly současní komunističtí ideologové ..........to jen pro objasnění .......

Půjdeme-li ovšem dále, dojdeme k tomu, že stejně tak není relevantní politické síly, která by nebyla ovlivněna myšlenkami socialismu a nemusela by se vůči němu nějakým způsobem vymezit . Jistě , existují značné rozdíly v tom, kolik která politická síla z celého konstruktu socialismu přejala, nelze se mu však dnes vyhnout docela.

Na jedné straně tedy „socialistické strany“ prosazující kapitalistický systém
a různé podoby „3. cesty“ , na druhé jeho tradiční odpůrci a zastánci různých „reakčních vrstev“ ( marx. termín používám záměrně, neděste se prosím) mající ve svém programu jasně prosociální, nebo chcete-li, prosocialistické prvky.

Aniž bych se chtěl plést politologům do řemesla a hrát si s významem současné levice a pravice ( které, dle mého laického přesvědčení, mají stále jakousi platnost a význam, i když jistě posunutý), domnívám se, že, nehledě na jiné rozdíly, se socialistické prvky staly takřka imanentními všem politickým směrům moderní společnosti. Jsem si vědom banality tohoto tvrzení a otázkou je , bylo by vůbec v současnosti možné jiné východisko.

Ptám se tedy sebe i Vás.: mají v budoucnu ony „čistě“ socialistické projekty společnosti naději na oživení, jak dnes tvrdí pouze malé skupinky intelektuálů?⁷

Nebo má pravdu Fukuyama se svým koncem dějin v dosažení vítězství liberálního kapitalismu a „nedějinnosti“ společnosti založené na volném trhu? Lze očekávat ještě jasnější splynutí ( a rozbřednutí ) tradičně rivalitních společenských a politických zájmů v globalizovaném světě, a nebo naopak radikalizaci politického spektra v důsledku všemožných neřešených problémů?⁸

1) k tomu alespoň: Novák (ed.)Komunismus a fašismus, Nolte .Fašismus ve své epoše, Furet- Dějiny jedné iluze

2) srov. Hobsbawm- Několik úvah o nacionalismu in: M.Hroch : Pohledy na národ a nacionalismus

3) zde alespoň R.Aron – Opium intelektuálů, H.Arendtová-leccos , B.Loewenstein- My a ti druzí

4) určitě bych doporučil autory:E. Nolte, S.Haffner, G. Mann – i když třeba číst velmi kriticky

5) doplnění autora: řeč, skrze neschopnost nejmenovaného ( Petra ), se nekonala.

6) pokud použiji termínu pouze v jeho vyjádření v moderních dějinách- tj.od konce 18 st. – tedy jako součást „projektu moderny“ abych využil termínu B.Loewensteina

7) termín int. používám opravdu v celé jeho šíři . Pro zajímavost prohlédněte alespoň dva rozličné zdroje : www.valencik.cz/marathon/05/mar050101.htm časopis Marathon-----pro zajímavost pohled z radikálně levicové pozice na budoucnost socialismu-levice , celkem podnětné x www.worldsocialism.org – celkem lidové).

8) tedy: nárůst obyv., třetí svět, stárnutí populace ekonomicky silnějšího severu, životní prostředí, aj.aj.aj.

Socialism: návrhy ke zpracování

•  socialismus a umění:

např. : soc.realismus versus informel ( či český underground 50.60.let vůbec)

úloha umění v socialismu – jeho působení ( „způsob jak oslovit masy“) jde stále o umění, nebo jen o jakousi součást státní ideologie, angažované produkce oslovující masy .....a kde je vlastně ona hranice?

informel reakcí na soc.realismus a „únikem“, avantgardou, či posledním „otevřeným oknem“ do světa umění ( a umění ve světě) ?

( Z.Primus , M.Nešlehová x J.Nejedlý, E.Fischer)

•  socialismus a náboženství:

např.: a) persekuce církví ve vybrané zemi Východního bloku, rozdílný přístup k církvím....proč? ( stačí na příkladu jedné církve v jedné zemi, proměny vztahu v různých obdobích ......komparace by ovšem zvlášť v tomto případě byla nasnadě )

•  eschatologie marxistická versus eschatologie židovská,křesťanská (židovsko-křesťanská)

-často se hovoří o marxismu- potažmo komunismu- jako o náhražkovém náboženství, jež obsahuje mnohé společné prvky s tradičními náboženskými vyznáními ( pokud by snad někdo preferoval islám aj., meze se samozřejmě nekladou)

-pro jakési odrazení ode dna by se snad dali použít autoři: K.Michňák ( Ke kritice antropologismu ve filosofii a teologii) M. Berďajev ( Smysl dějin)

R.S.Wistrich ( Socialism and the Jews)

•  socialismus a historiografie

- na příkladu jednoho sporu o vybranou historickou problematiku ( nejlépe za účasti většího počtu historiků z více stran ( marxistická historiografie ovšem nechť je zastoupena v každém případně) se pokusit o komparaci. Snažit se zachytit hlavní body sporu , filosof. pozadí - lépe zaměřit se na prostředí mimo etatizovaný socialismus a jeho instituce a tím se vyhnout problému s morální odpovědností vůči nim a návazností, o které by nemělo ( alespoň ne v první řadě) jít.

- nabízí se odpovědnost německé společnosti na válce, její podíl na Holocaustu – přes to, či právě proto , že je to diskuze neuzavřená, k níž každoročně vychází mnoho nových příspěvků

( E.Nolte, S.Haffner, G.Mann, B.Loewenstein......)

- dalším takovým tématem může být francouzská revoluce, její cíle, společenská báze – ( Furet, Michelet, ....)

-stejně tak revoluce 1848 a její jednotlivé interpretace (K.Kosík, J.Štaif, O.Urban....)

aj.aj.aj.

( jistě nemůže jít o vyčerpávající zjištění všech pozic, stran a ohnisek svárů , ale vymezit alespoň ty hlavní – určit literaturu )

•  socialismus jako filosofický problém- socialismus v rámci projektu moderny

•  spory o marxismus, jeho relevance a kontinuita v kontextu osvícenecké filosofie

•  jak uchopit ( opět vymezení hlavních směrů) socialismus ( před- i pomarxistický) jako myšlenkový proud 19. 20.st.....opět předpoklad omezení se na hlavní směry uvnitř marx. filosofie, pokusit se vymezit rozličné přístupy a body sporu ( však už to znáte)

•  socialismus a internacionalismus

- vývoj komunikace socialistických hnutí skrze hranice od první půle 19.st do pádu SSSR , jeho jednotlivé polohy, funkce , instituce a význam

•  komunismus jako „opium intelektuálů“

-ústřední zájem se nemusí nutně omezit jen na intelektuály, dá se pojmout šířeji i jako obecné proměny vnímání komunismu- ale to je pak samozřejmě hůře uchopitelné

-toto téma může do jisté míry zasahovat do všech předešlých

-možné se omezit na Západ a jeho intelektuály , jak se vyvíjelo jejich chápání komunismu v souvislosti s událostmi po Velké listopadové revoluci, během II. války a po ní ( případně dopad let 1989-90 – ale tam bude větší problém, choulostivost „současných dějin“)

- nabízí se Francie a Sartre versus Aron / ale souvisí s tím i další diskuze viz. např. Furet ( Dějiny jedné iluze) Nolte ( Fašismus ve své epoše) E.Howsbahm, atd.

•  komunismus a totalitarismus

- diskuze probíhající od 60. let , o co vlastně šlo, strany a předmět sporu, jeho vývoj, případně, jak se na tuto diskuzi a problém pohlíží dnes

( H.Arendtová, R. Aron, F.Furet, A.Becancon- zajímavá diskuze také viz. Novák (ed.) Komunismus a fašismus, R.Preisner, V.Havel, M.Reiman)

•  socialismus v „rozvojovém“- dekolonizovaném světě

( pro Vaška) -např. na případu jedné ( africké ) země působení soc. myšlenek- komunistické ideologie, buď jako agitace SSSR, nebo jakéhosi „autochtonního“ pojetí

-otázka zní zda-li je téma vůbec relevantní, což / přes určitý můj předpoklad- vůbec být nemusí

- v případě , že je to nosné téma ukázat nakolik je zdejší vývoj srovnatelný s Evropou a naopak v čem je specifický

(upravená verze předneseného příspěvku z 3. zasedání Společnosti)