Setkali jsme se již navečer prvního července, kdy jsme se omezili na vzájemné uvítání, nechali jsme se unést snad jedním dvěma diskusními přísliby a především jsme zvolili příjemný a nenáročný začátek prostřednictvím filmové projekce (Persepolis).

Středa započala zajisté nenáročně, totiž sportovně-rekreačním dopolednem (zvláště se prosadil hod oštěpem), avšak záhy po obědě se den rozvinul ve stolně-společenskou diskusi nad připravenými příspěvky jednotlivých členů: Vítka (obraz Ústavu pro studium totalitárních režimů) a Václava (teze filozofa Latoura). O tématech referátů a následující diskusi nad nimi není možné se konkrétně šířit. Nedovoluje to jejich příliš teoretický základ a podání, respektive moje paměť a možnost zde rozepisovat obsáhlé spojitosti. Večer Martin uzavřel diskusní část setkání přednesem o právním vývoji Evropské unie, respektive konkrétních a problematických skutečnostech spojených s integrací států v současné Evropě.

Čtvrtek pokryla plně návštěva nedalekého Varnsdorfu, která spočívala ve čtyřbodovém programu:

Za prvé to bylo navštívení objektu továrny, která se stala předmětem sporu mezi zdejšími komunisty a restituentem po skončení druhé světové války. Jako znalec tohoto sporu z pohledu historie a iniciátor exkurze jsem měl též v úmyslu představit ostatním svůj nový záměr o nahlédnutí sporu, jak jsem nakonec učinil, nikoliv však proti plánu ve vile přiléhající k objektu továrny a patřící před válkou vzpomenutému restituentovi.

Za druhé jsme se najedli dosytnosti kebabu v bistru, které jsem pro zatraktivnění jeho navštívení a pro lepší chuť vydával za první občerstvení v České republice, vlastněné a přímo řízení tureckým majitelem, respektive jsem hovořil o místu, kudy poprvé pronikl do země specifický a etnický kapitál z Německa, snad že kvůli silné koruně a poptávce. 

Zcela jistě zůstane prvním v České republice buddhistický chrám na kraji Varnsdorfu, který byl třetím cílem naší výpravy.

Zmoženi horkem, dusnem a pěším překonáním jistých vzdáleností po městě, uvítali jsme poslední výletní destinaci, totiž místní kulturní dům Rozkrok. Zde nás po předchozí domluvě vyhledal místní člen strany zelených, z jehož volně koncipovaného představení jsme se dozvěděli řadu zajímavých a zasvěcených informací o politice na malém městě, či snad možnostech do ní vstoupit v rámci vlastní politické iniciativy. Nakonec došlo i na tu velkou politiku…

…a hlavně pořádně velkou bouři, která z horka udeřila na město a ukončila dramaticky jeho návštěvu. Ještě že jezdí místní zelená garnitura v silných a výkonných vozech a mohli jsme být proto převezeni na vlakové nádraží. Zpáteční jízdu jsme si ostatně zpestřili četbou z místního historického sborníku a podtrhli lehkým občerstvením v nádražní hospůdce po příjezdu. Docela jsme pookřáli po příchodu do chalupy, a to u filmové projekce (Gympl) a při následujícím pásmu, řekněme volné zábavy. Duch posledních večerů, kdy bývají uzavírány příjemně a užitečně strávené chvíle, na sebe nedal dlouho čekat. Vzpomenuté chvíle předchozích dnů se přetavily v příjemnou unavenost, z níž není lehké odejít…

Fotky od Prokyho z návštěvy varnsdorfské továrny, nulasedmičky (dříve Eichlerky) a Beerovy vily (Beerovky)

V pozadí inženýrka Pifková

Beerovka

Tady někde se to pátého března 1947 stalo...

...podaří se mi jednou podat, co se to zde stalo?