•  Diplomová práce

V současné době se nacházím ve stádiu příprav své diplomové práce, která by měla pojednat o fenoménu BBC za druhé světové války. Vzhledem k tomu, že v Čechách není k tomuto tématu téměř žádný dostupný materiál, mám doposud představu značně mlhavou. Momentálně se chystám, dá-li vyšší moc (tj.stipendijní komise), do Londýna , abych mohl přivézt materiály.

Dle mých současných představ by práce měla ve stručnosti nastínit vznik a vývoj BBC v období před druhou světovou válkou, měla by ( zřejmě kriticky ) zhodnotit schopnost BBC plnit úkoly propagandy na začátku války a povšimnout si kroků jež vedly k jejímu zefektivnění. Dále by měla pojednat o státní kontrole a cenzuře vysílání, což bylo v dějinách BBC něčím zcela výjimečným. Neopomenu se zmínit ani o zázemí a technickém vybavení, které BBC používala. Rád bych se zaměřil na propagandu, zhodnotil její strategii, její úspěchy i neúspěchy a její případný přínos při porážce mocností osy. Zvláštní pozornost bych věnoval funkci, významu a fungování tzv. Evropské sekce BBC, jež obstarávala vysílání do nacisty porobených zemí.

V samostatné části bych se pak zaměřil na Československé vysílání BBC z Londýna, pojednal o okolnostech jeho vzniku, o jeho organizaci, problémech s kterými se muselo vypořádat ( např. kritika ze strany vojáků a žurnalistů v Anglii, nebo problematiku Československo – Britských vztahů na půdě BBC ) a v neposlední řadě pohovořil i o jeho přínosu při obnově Československa.

Rád bych také načrtl portréty některých osobností, které se na jeho vzniku podílely. Mimo tradičních politických person jako Honza Masaryk, Ripka, Drtina, Clementis, je tu celá řada lidí méně známých, leč rozhodně ne méně významných. Kromě Pavla Tigrida nebo divadelníka Oty Ornesta to byl třeba vedoucí čsl. rozhlasového oddělení Josef Korbel (mimochodem otec Madlenky Albrightové), který se později hodně angažoval třeba ve sporu o Kašmír, nebo Josef Kodíček, známý prvorepublikový lit. kritik a pátečník, či jeden z mých oblíbených spisovatelů Viktor Fischl (po nové emigraci v osmačtyřicátem působil jako izraelský diplomat ).

Případné zájemce o tuto problematiku mohu odkázat na vydatnou práci Asy Briggsové: The War of Words, Oxford University Press,London, 1975 v případě čsl. vysílání pak na paměti Prokopa Drtiny: Československo můj osud I/2, Praha,1991, nebo na vydání rozhlasových projevů Jana Masaryka: Volá Londýn, Praha, 1990.

2) Další oblasti odborného zájmu

Nikdy jsem nepatřil mezi studenty s úzce vymezeným spektrem záběru. Tudíž se mě ani nikdy nedotýkala ona známá řevnivost středověkář x novověkář.

Obecně lze říci, že mě zajímají dějiny střední a západní Evropy od středověku po současnost, se zvlášť vřelým vztahem k dějinám Českých zemí. Užší časové vymezení by snad mohlo být 13 – 17. stol + 20. století. Vždy jsem tíhl spíš k politickým, psychologickým a kulturním dějinám. Sociologicko-hospodářským aspektům se snažím zcela nevyhýbat, leč nechávají mě chladným, záplava čísel a tabulek mě děsí.

Z jednotlivostí mohu jmenovat: období posledních Přemyslovců, Lucemburkové, třicetiletá válka, druhá světová válka, meziválečné období jak v rámci Evropy tak Československa, geneze nacistické a komunistické totality.

Mimostudijní a neodborné zaměření :

Můj okruh zájmů je poměrně široký, snažím se dosíci ideálu renesanční osobnosti. Bohužel nejsem schopen věnovat se všem svým zájmům tak, jak bych chtěl, což ovšem není nic výjimečného, že?

Mám velmi rád umění a kulturu v co nejširším záběru. Snažím se být přístupný mnoha vlivům. Velmi obecně lze říci, že v literatuře dávám přednost moderním směrům, zatímco v malířství a architektuře spíše klasice.

Jsem velkým milovníkem hudby, Z hudebních stylů mám rád metal, starý rock, folk, klasickou hudbu a jazz. Nelíbí se mi jen tzv. počítačová hudba a prchám z míst odkud se ozývá ono obligátní tuc – tuc. (jsou totiž prý lidé, kteří tomu říkají hudba). O “populární” scéně se snad radši nezmiňuji.

Velice rád mám literaturu. V současné době se snažím rozšířit si obzor tím, že se ptám svých přátel na jejich nejoblíbenější knihu, popř. autora. Oblíbených knih mám mnoho, těžko vyjmenovávat, ale snad nejbližší jsou mi autoři spojující literární um s mě blízkou filosofií života. Mohu jmenovat Čapka, nebo A. Camuse. Mému srdci je čím dál bližší poesie. Mým nejoblíbenějším básníkem je Jacques Prevert.

Filmový fanoušek nejsem valný. Především asi proto, že naprostou většinu současné produkce považuji za nekoukatelnou a také proto, že nemám trpělivost shánět výjimky potvrzující pravidlo. Jinak preferuji hlavně českou filmovou školu, režiséry typu Vláčila, Formana, Menzela, ze současných Vladimíra Michálka.

Přes své “intelektuální” sklony jsem nadšeným sportovcem. V rámci televizního sportování jsem fanouškem klasických českých sportů – fotbalu a hokeje. Co se týče vlastní tělesné aktivity, preferuji jednoznačně tzv. míčové sporty. Jmenovitě fotbal, volejbal, tenis, squash a následnou pozápasovou pivní regeneraci.

Mojí skutečnou láskou je příroda a s ní spojená turistika, která pro mne znamená především nezbytnou duševní regeneraci a útěk z reality velkoměsta (budeme-li tak Prahu nazývat). Neznám nic lepšího, než vyrazit s batohem a dobrým kamarádem na vandr, nebo aspoň na jednodenní výlet. S touto zálibou souvisí i můj zájem o ochranu přírody a ekologii, v které se snažím být alespoň trochu aktivní. Zároveň to však neznamená odpor k městské turistice, kterou chápu jako ideální kombinaci k předešlému.

Karel Čapek kdysi napsal, že na tomto světě stojí za vidění vše, věci velké i malé, každý člověk významný i neznámý. S tímto míněním se zcela ztotožňuji a proto ani nemám žádné vysněné místo kam bych se chtěl podívat. Myslím, že mám velice dobře procestovanou a prochozenou naši malou zemičku, slušně znám i tzv. kulturní část Evropy. V současné době mě to táhne směrem na Východ, ale jel bych opravdu kamkoliv.

Nakonec přidávám poznámku k tématu, který podle mě zůstal nezaslouženě opomenut: Nejsem vyznavačem tvrdého alkoholu ( leč, jak sem již napsal, snažím se být přístupný všem vlivům), preferuji tradiční české pivo a mou vášní je kvalitní, nejlépe francouzské, červené víno (kvalitní samozřejmě v rámci mých finančních možností).

Zdraví..

Dušan Radovanovič