Proky
|
Volby 2006 - 05/06/2006 00:30
Pánové, nemohu souhlasit se dvěmi Vámi nastíněnými idejemi. Za prvé s vhodností a pravděpodobností Velké koalice, jak tvrdí Václav Pařížský. Za druhé s umělostí pravo-levého štěpení české společnosti, jak tvrdí Peter von Bubeneč.
Tyto volby mi zavdaly mnoho impulsů k optimistickému vhledu do budoucnosti české společnosti. Jasně ukázaly právě na pravo-levé rozštěpení české společnosti. Ovšem v trochu jiném než tradičním politologickým pojmoslovím chápaném smyslu. Většina voličů řekla vyjádřila jasný názor na populistickou politiku soc. dem. a její socialistický styl. Vyjádřila jasně, po jakých cestách by se podle ní nyní měla tato země vydat. Ukázalo se, že většina české společnosti chce sama rozhodovat o svém osudu a nepotřebuje vodit se státem za ruku. V realitě to znamená např. odmítnutí nadměrného, složitého a příliš progresivního zdanění z příjmu, přílišné sociální odvody (které působí demotivačně pro zaměstnavatele - což potenciální zaměstnanec si málokdy uvědomuje - zaměstnat na stálý pracovní úvazek a pak se to řeší různýma fíglema). Znamená to dát přednost sofistikovanému zdanění nepřímému - v záležitostech, ve kterých je jedinec skutečně pánem svého osudu, v říši svobodné volby - ovšem s výraznými "ale", mj. s nulovým zdaněním základních potravin. Toto sofistikované nepřímé zdanění by mohlo a mělo stát výrazně na ekologických základech. Nemělo by však být příliš progresivní, složité - tam je zase velká možnost pro svévoli a to je již hájemství direktivismu - bavili jsme se o tom v Brně, viz. debata o daňových sazbách jednotlivě pro každou komoditu, určených na enviromentálním základě. Znamená to minimální důchodové pojištění, potažmo minimální starobní důchody a k tomu (povinné či nepovinné) důchodové spoření. Znamená to mnoho dalších věcí, které jsou ovšem neslučitelné s populistickým direktivismem ČSSD. O co mu jde, na co sází - sázel očividně v předvolební kampani? Na strašení bohatnutím bohatých, na slibu, že základní potřeby "běžného" človíčka budou objektivně ukojitelné minimálně stejně snadno jako nyní. Na slibu státem řízeného naplněného břuchu - na slibu Prosperity - a - a to zejména - Jistot. Byla to kampaň založená na využití strachu těch méně vzdělaných, s nízkou a úzce specializovanou kvalifikací. A zde se pomalu dostávám k onomu "rozšířenému" významu pravo-levého rozštěpení české společnosti. Máme zde vedle sebe dva tábory. Tábor sebevědomých, kreativních, inteligentních lidí, kteří odmítají státní direktivismus a socialismus. A dali to jednoznačně najevo nyní ve volbách. Byla jich dokonce většina a jen díky prapodivně nastavenému systému přepočítávání hlasů na mandáty (onen nenápadně zavedený většinový prvek do novely volebního zákona, kterému včera večer nerozuměl mimo ČSÚ nikdo...) se to neodrazilo i v poměrném zastoupení ve sněmovně. V tomto smyslu jsou si skutečně daleko blíže ODS a Zelení než Zelení a ČSSD. KSČM se tradičně opírá o "nejdolnějších deset procent". O lidi nejméně vzdělané, sebevědomé a kreativní. Na lůze však nelze zakládat celospolečenský rozvoj, blahobyt. Žádná společnost nezačla vzkvétat díky tomu, že sytě nakrmila nejdolnějších deset. Jde mi o celospolečenský rozkvět. Skutečně nejsem asociál. Tedy jde mi i o to, aby se zlepšil život nejdolnějších deseti procent. To se však nestane sázkou na tuto skupinu a trestáním úspěšných. Dolních třicet procent jsou většinou lidé s nižším vzděláním a úzce zaměřenou kvalifikací. Lidé, kteří se bojí ztráty Jistoty. Lidé, kteří mají hluboce zakořeněné mentální mapy a vzory pečovatelského státu, státu povinného se starat, mají zakořeněné stereotypy státního paternalismu. Nevěří si, bojí se, chtějí jistoty. Jsou to však všechno jenom subjektivní pocity, přetrvávající vzory, jichž socialisté využívají. Není to nic obejektivního -a tudiž to lze pomalu a postupně odbourávat a měnit. Mým snem není vymření těchto neflexibilních a na stát spoléhajících "pracujících" vrstev. Mým snem je změna jejich subjektivního pocitu moci - bezmoci. Postupné odbourávání syndromu "obyčejného človíčka". Co se týče volební základny komunistů, tam asi již nic jiného než postupné vymření nezbývá a nelze se z toho neradovat. Úbytek dvouset tisíc komunistických voličů oproti 2002 s vyšší volební účastí je jedním z velkých pozitiv těchto voleb. Tolik tedy - výše řečeno - o subjektivním chápání rozštěpení české společnosti, které se hluboce a významně projevilo v těchto volbách. Nedělám si iluze o voličích např. ODS. Mnozí z nich jsou jistě nesamostatní převlékači kabátů a prospěcháři. Nicméně v zásadě je tento model relevantní, za tím si stojím! Samozřejmě to nemohu dokázat...
Tyto volby vyjádřily vůli mírné a inteligentnější většiny české společnosti vydat se na jinou než na dosavadní cestu. Nejsme zavilý pravičák, avšak v podmínkách Česka roku 2006 si troufám tvrdit, že inteligentní člověk zde vybíral z trojice ODS-KDU-Zelení. Tím nechci urážet případné voliče ČSSD. Např. jeden můj velice inteligentní kamarád mi to implicitně vysvětlil tak, že jeho "sociální cítění" a s ním spjatý "původ", ho zkrátka tak nějak vnitřně přinutily k volbě socanů. Chápu i "oranžově" volící Moravu. Region obecně chudší. Jeden Havířovan mi nedávno řekl, že tam u nich sice průměrné platy jsou šesti-sedmitisícové, leč byty za dva tisíce na měsíc. To je úplně jiná situace než např. v Praze a jsme zase u těch obav ze ztráty jistot a (relativní) prosperity... Nicméně důrazně zastávám názor, že cesta nabízená ČSSD není dobrá pro Čechy. Viděl jsem teď v tv populistický triumvirát Paroubek-Zeman-Jandák a chtělo se mi zvracet. Hoši si nahrávali, ti nezbedníci malí! Nejsem apriorně proti levici a neříkám jednoduše: pravicový "názor" je ten správný, socialismus je ve všem již vyvrácen... či podobné bláboly. Neříkám to a ani nemohu. V Itálii bych patrně hlasoval pro levici...
Včera jsem hlasoval pro Zelené, avšak nedělalo by mně problém vhodit to místo nich Kalouskovi či dokonce Topolánkovi. Hlasoval jsem pro lepší budoucnost této země. Tu by podle mě měla největší šanci přinést - či alespoň "navodit trend", "naladit na správnou vlnu"... - vláda ODS-KDU-Zelí. Vláda ekonomického liberalismu, nebojím se říci kapitalismu, avšak právě tlumená a změkčovaná sociálně-ekologickou politikou zelených (ve smyslu širším než usilování o čistou přírodu resp. ŽP, ve smyslu "kvality života") z jedné strany a konzervativní sociální a prorodinnou politkou lidovců ze strany druhé. Mohla by to být cesta ke kultivaci této společnosti. Chyběla by mi tam důslednější přítomnost liberalismu - např. v otázce legalizace měkkých drog, což skutečně považuji za oblast, do níž současný stát zasahuje zcela iracionálně - je to totiž oblast (subjektivního) chování, jehož celospolečenské důsledky jsou prokazatelně mizivé a nepochybně menší než v případě alkoholu... Na to si však budu muset ještě dlouho počkat a - a jsem s tím smířen. Bohužel o této potenciální vládě mluvím v kondicionále. Její schválení parlamentem a následné fungování (akceschopnost) je za současné situace nepravděpodobné. Ledaže by byl přetažen nějaký ten socan a doufám, že se o to Mirkovi kluci pokusí... Jinak by tu mohly být předčasné volby. Velká koalice nyní nevypadá reálně a já doufám, že k ní ani nedojde. Na rozdíl od Václava v ní nevidím cestu k reformám. Z důvodů výše nastíněných. Totiž i kdyby odešel Paroubek, kdo by šel do čela této strany. Jaké "svěží" tváře by připadaly v úvahu? Škromach, skorokomunista a paroubkovec? Nebo Sobotka, hlavní Paroubkův hulibrk? Či by se Špidla vrátil z Bruselu?
|
