Petr
|
Záznamy z četby - 08/05/2006 19:11
,,Rusi, má Rusi! Vidím Tě ze své tajemné, překrásné dálky. Chudá, neuspořádaná, neútulná zemi! Nerozveselí tu ani neohromí zraky smělé výtvory přírody korunované smělými výtvory umění: města s vysokými skleněnými paláci vrostlými do skal, malebné stromy a břečťany vrostlé do domů, hukot a věčná sprška vodopádů. Nezakloní se hlava, aby dohlédla na mohutný skalní masiv, skrze temné brány ovinuté révovím, břečťanem a milióny šípkových růží, nezasvítí v dálce věčné obrysy třpytivých skal, čnějících k jasné stříbrné obloze. V tobě je všechno jako na dlani, pusté a rovné. Jako tečky, jako znamínka nenápadně trčí uprostřed roviny tvá nevysoká města. Nic tu nepřiláká a neokouzlí zraky. A přece jakou nepostižitelnou, tajnou silou k sobě vábíš! Proč zní ustavičně v uších tvá teskná píseň, nesoucí se po tvých nedozírných prostorách od moře k moři? Co je v té písni? Co volá, naříká a chytá se srdce? Rusi má! Co ode mě chceš? Jaké nepostižitelné pouto je skryto mezi námi? Co se tak díváš a proč všechno, co v sobě máš, obrátilo na mě zraky plné očekávání? Ještě stojím pln rozpaků a už pokrylo mou hlavu hrozivé mračno, těhotné budoucími dešti, a oněměla mysl má před tvou velikostí. Co předpovídá ono nedohledné prostranství? Jak by s v tobě nerodily bezmezné myšlenky, když ty sama jsi bez konce?"
GOGOL, Nikolaj Vasiljevič: Mrtvé duše
,,Podle důvěryhodných badatelů je tento fenomén /rozloha a geografické rozložení Ruska/ příčinou řady rysů národního charakteru, neboť děsící nekonečnost prostoru, jeho neohraničenost z hlediska individua je příčinou snahy překonávat ho, přemístit se, dávat přednost rychlé jízdě /Gogolova ,,trojka“ - pozn. Hrala a pro mě zadostiučinění že volba výše uvedené citace nezávisle na něm nebyla od věci/,touhy po neustále nových zážitcích, nespokojenosti se stávajícími podmínkami, spjaté s nechutí je změnit, ale raději změnit prostor existence“.
Hrala, Milan: Ruská moderní literatura, 1890 – 2000. Praha 2007, s. 16.
|
