Petr
|
Každá, jen ne velká, historie - 16/09/2007 15:13
V tomto fóru je vzýváno nahlédnutí společenské reality kolem nás pod úhlem pohledu tzv. každé, jen ne velké historie. Tím je rozuměno s ohledem na netradiční dějepisná pojetí teoreticky a přístupy metodologicky.
Varuj se však laciného anti-pozitivismu a soc.dějinám omezeným na popis materiálního prostředí!
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 31/10/2007 23:07
Kopeček, M., Hledání paměti národa, Dějiny-teorie-kritika, I/2007, str 7-25
(vešlo by se to i do jiných monitoringů....ale nakonec jsem volil tento,.... nakonec jde o obhajobu existence mnohosti pamětí proti snaze prosadit onu jednu "paměť národa")
-Myslím, že jde o dost zásadní příspěvek do diskuze o smyslu kontroverzního Ústavu paměti národa, resp. nověji Ústavu pro studium totalitních režimů. Samotnou změnu názvu sice Kopeček kvituje, ale okamžitě se pouští do polemiky o znění zákona tuto instituci ustavující. Bere to dost zeširoka takže jde také o letmou analýzu české historiografie po roce 1989 - tady na můj vkus příliš zlehka kritizuje současnou vládnoucí HG garnituru (osmašedesátníky)a její "metodologii" a myslím, že si ve své podstatě i protiřečí.....nechci ho z ničeho podezřívat, ale myslím, že už také trochu se starými pány srostl. Jinak jde ale o pěkné čtení o "politice dějin", snaze politiky (státu) ustavovat "národní dějiny", ostalgii a potřebné dávce "hisotické anamnézy" bez níž by prý liberální demokratický režim nemohl fungovat (atd.). Kopeček zakončuje s tím, že by se Ústav „mohl velmi snadno stát součástí neblahého trendu racionalizace a legalizace historického diskurzu, tedy krokem směrem od pluralitní historické kultury k normativně stukturované a moralizující té či oné státem sponzorované tzv. národní historické paměti.“ .....ani s tím tak docela nesouhlasím, resp. si nemyslím, že by výše zmíněné bylo možné takto vztáhnout jen na ÚSTR, ale stejně rozhodně doporučuji k přečtení
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 05/11/2007 15:49
Zní zajímavě, dík, dle možnosti nahlídnu. Mslím, že riziko ,,normativně strukturalizované a moralizující" historiografie Ústav přináší, ale především a stále je především prostředkem, aby se tady rozvynula ona ,,pluralitní historická kultura", kterou je asi možné považovat právě taky nadvládě staré garnitury za nedostatečnou a institucionálně nezajištěnou.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 14/11/2007 17:14
Článek byl vskutku výživný.
Oceňuji hlavně podání vyrovná(vá)ní s minulostí jako obecného společensko-politického procesu probíhajícího ve všech postkomunistických státech, a to zvláště poukázáním na to, že hybatelem procesu je do značné míry vyrovnáním nástupnického ,,politického řádu“ se ,,starým režimem“, neboť tímto způsobem tento řád zakládá svojí legitimitu. Za inspirativní přitom považuji zvláště odkaz na Andrzeje Paczkowského, který tento proces vyrovnání sleduje v pěti rovinách: v rovině zákonů a soudů, ve veřejné politické debatě, historiografii, ,,symbolické organizaci veřejného prostoru“ a ,,relativně abstraktní rovině hodnotového vztahu společnosti k minulosti“.
V těchto rovinách může autor dobře a komplexně sledovat všechny oblasti vyrovnání s minulostí a následně se ho snažit se charakterizovat jako celek. Cením zvláště odkaz na legitimizační projevy nového režimu v legislativě, v historiografické rovině je zajímavé poukázání na význam generační diferenciace v historické obci, resp. dominance šestaosmdesátníků. Stručné a jasné je též vylíčení polistopadové historiografie komunistického režimu jako procesu od zaplňování bílých míst a vyrovnávání s minulostí jako reakcí na sociálně-politickou poptávku po delegitimizaci tohoto režimu k jeho teoreticky a metodologicky rozmanitému zkoumání jako sociálního a mocenského procesu týkající se všech zúčastněných.
V tomto ohledu přichází Kopeček s obšírným a zasvěceným výkladem, co třetí, pluralitní proud reflexe komunistické totality ohrožuje: úsilí institucionalizovat takový výklad minulosti, který by byl normativně-moralizující a nabídnul tudíž její obraz jako soubor absolutních hodnot, jako paměť národa. Představení rizika revize minulosti jako nenaplněných morálně-demokratických ambicí jednotlivých národních kolektivů rozborem fungování a tendencím v institucích zřízených primárně pro dokumentaci zločinů komunismu v zemích střední Evropy (ústavy paměti národa), nelze nic vytknout.
Kopečkovi se tak daří vystihnout jádro a rizika polistopadového antikomunismu, spočívající v odmítnutí komunistické minulosti en bloc, v abstraktním vymezení demokracie vůči totalitě a zformování jejího obrazu jako něčeho vnuceného Čechům ze zahraničně-politických důvodů, čímž dochází na jednu stranu k odosobnění komunistického režimu, vyjmutí jednotlivců z osobné zodpovědnosti za tento režim a na druhou stranu k formování a legitimizaci postojů u zvláště mladé konzervativní generace (PS: Blažek?). Znovu a znovu je proto užíván dichotomický jazyk protikladů demokracie a totality, svobody a útlaku, zločinu a utrpení, to znamená metoda vyrovnání versus vyrovnávání s minulostí, její souzení versus porozumění.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 14/11/2007 23:28
V rámci stejné diskuze uvnitř české hist. obce bude asi momentálně nejzajímavější čtivo: NODL, Martin, Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století, Dějiny a kultura sv. 14., Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2007, 163 s., ISBN 978-80-7325-112-3......pokud jste to někdo četl, podejte prosím zprávu, zatím jsem se dostal jen k recenzi: ŠMAHEL, Fr., Nad knihou Martina Nodla, ČČH 105/2007, čís. 3., str 627-632 ....Šmahel k tomu přistupuje tak trochu jako shovívavý učitel k zlobivému žáku, ale zdá se, že i on musí přínos publikace kvitovat, byť se snaží bránit alespoň poslední kusy pevniny, na kterých stála (a stojí) česká "marxistická" historiografie.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 15/11/2007 12:31
Ještě bych ke Kopečkovu článku v DTK 1/2007 dodal: pro mě byli inspirativní zejména pasáže o české historiografii po roce 1989, její převládající popisnosti a neopozitivnismu. Zároveň se prý už rýsují lepší časy, kdy od začátku nového tisíciletí se objevují práce z mikrohistorie, enviromentálu, gender...; rozuměj ze soudobých dějin. A dále volá po užší spoupráci s lit. vědci, sociology, antropology. Dobře, ale to už je docela obehraná písnička, jakési voláni na poušti, chtělo by to už začít takové články produkovat. Ono taková konference historiků s lit. vědci či sociology může být koneckonců lehce zorganizována a myslím, že už takové i byly, ale co z toho, když si tam většina přítomných odpřednáší referát ze svého oboru a proklamované prolínání a vzájemná inspirace zůsává jen v zájmu. Historici by měli uděla jedno, začít práce z jiných věd skutečně číst a vyrovnávat se s nimi ve svých textech. Domnívám se, že to půjde a že bude opuštěna Kaplanova maxima: nečtětě, choďte do archivů.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 29/11/2007 12:19
Teď někdy měl vyjít časopis Paměť a dějiny, něco jako nultý plátek v únoru vznikajícího ,,totalitního ústavu". Pochytil někdo? Obsah?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 01/12/2007 14:03
Snad vám v Respektu (48/2007) neunikl rozhovor s Marcem Ferrem ,,o zkreslování historie, kouzlu SSSR a zoufalých Češích“. Mně ne, ale nestačil jsem ho pročíst celý, zato jsem byl na jeho poutavé přednášce ve Francouzském institutu. Ten chlap (83) má mj. něco, co je známo jako ,,kognitivní rezerva“.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 02/12/2007 14:09
Kognitivní rezerva??
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 03/12/2007 11:04
Kognitivní rezerva, to je Vašku věc! Leč sem do monitoringu to nepatří, vysvětlím jindy a jinde.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Český mýtus - 07/12/2007 17:28
Dovoluji si upozornit, že revue Souvislosti 2/2007 je tematicky věnováno konstrukcím českého mýtu. V úvodním editorialu pojmenovává český mýtus Martin C. Putna jako (sebe)reflexi Čechů, českého národa a české státnosti, jk ji lze pozorovat na vývoji symbolů, hesel, identifikačních jmen a sakralizovaných míst. Nu, definice jistě zajímavá, svým záběrem až neuchopitelná.
Putnův editorial pak pokračuje stručnými charakteristikami jednotlivých studií. Vyberme některé:
Jak Židé přišli do Čech-příběh spojující český a židovský dávnověk vynechaný Jiráskem
Demokratický Hrad jako posvátný prostor se zabývá mýtem kolem TGM
Je zde i rozhovor s V. Havlem, mužem který se sám stal zaživa českým mýtem a pro některé antimýtem.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Český mýtus - 15/12/2007 09:37
Vyšla nová teoretizující a metodologická příručka pro orální historii:
Miroslav VANĚK – Pavel MÜCKE – Hana PELIKÁNOVÁ, Naslouchat hlasům paměti: teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i. – Fakulta humanitních studií UK 2007 (ISBN 978-80-7285-089-1). 224 stran
Obsah, stejně jako přiblížení dalších publikací k problematice v češtině z dílny ÚSD viz:
http://www.oralhistory.cz/
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Jací jsme v polistopadovém filmu - 29/12/2007 11:47
Jan Čulík, Jací jsme: Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let. Host, Brno, 2007, 656 str.
Komentář a obsah viz:
http://www.blisty.cz/art/37569.html
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Pějme s Hiršalem píseň mládí - 03/01/2008 11:10
Poslední schůze Infospolku mě inspirovala k přečtení experimentální prózy Josefa Hiršala PÍSEŇ MLÁDÍ. Nejedná se o experiment složitosti. Naopak. Stručné, asi třístránkové, přiblížení svatby rodičů je pro Hiršala základem k rozšíření reálií českého venkovského prostředí v prvních desetiletích 20. století, na jehož pozadí se svatba jeho rodičů odehrává. Toto rozšíření zakládá 53 odkazů, které rozšiřují původní text na 25 stran. V rámci těchto odkazů/textu jsou však další odkazy, obvykle 2-3 na 1 odkaz. Text se tedy rozšiřuje do třetice a to o dalších 70 stran.
Hiršal nelpí na systematičtějším přístupu, určitém rozvíjení poznámek. Autor před námi volně asociuje a snáší četnou galerii všemožných postaviček svého mládí, osobních vzpomínek, společenských událostí a podniků včetně třeba dobového přijetí sexuality, při čemž pro nás historiky může být zvláště ceněné nenásilné a třeba nepřímé promítání všech těchto skutečností na pozadí velkých historických jevů, jež jakoby prokyovsky obyčejné lidi podkrkonošského venkova ani ne tak strhávají, jako se spíše s nimi učí žít umě po svém – platí to především pro vojenské nasazení mužů za první světové války a cítit je z podstatné části textu především atmosféra společenských změn po jejím skončení, první desetiletí nově ustanovené československé republiky.
Obsah získává na poetičnosti díky lehce ironické formě, nikoliv však cynické či soudící, spíše konstatující, snad by se dalo hovořit o stručné kronice či obrazech z pozdního cimrmanovského věku. Hiršalova kniha se dá číst jako dějiny každodennosti, sbírka dobových zajímavostí a poetické vzpomínání na časy mladí.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
České alternativní dějiny - 04/01/2008 23:14
V posledním ĎASu vyšla recenze na knihu Co kdyby to dopadlo jinak? Křižovatky českých dějin, Dokořán, Praha 2007. Autor recenze ji chválí jako první pokus o kontrafaktuální pojetí dějin v českém prostředí. Kniha obsahuje kapitoly několika historiků a publicistů, ve kterých se zamýšlejí nad alternativním vývojem dějin, tedy ono "co by bylo kdyby ?".
Z mého pohledu zajímavé.
Další recenze (IDnes) a ukázka z knihy na http://www.dokoran.cz/index.php?p=book.php&id=11
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:České alternativní dějiny - 05/01/2008 03:24
Jsem pro kontrafaktuál všemi deseti. Srov. Nial Fergusson: Virtulální dějinyy. Obzvláště úvodní studii. Už jsem věru alergický na tradiční konstatování, že historici nemají rádi kdyby... Jednak si tím různí komentátoři nevím co, ale snad i dělají srandu z historiků. Jednak bez kdyby neexistuje současná historiografie. Totiž: kdyby otvírá nové obzory.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Paměť a dějiny - 08/01/2008 17:41
V Kavárně vyšla 5.1. recenze Le Goffovy do češtiny nově přeložené knihy (ta je přitom napsaná už v letech 1977-82).
Více než analýzou knihy je recenze Marie Koldinské zajímavá povzdechem nad stavem české historiografie - nad jejím zaostáváním. Zajímalo by mě, jestli tyto povzdechy už nejsou taky trochu klišé? POvzdechy nad tím, že tady přetrvává značná odolnost vůči třeba historické antropologii nebo orální historii...?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Paměť a dějiny - 11/01/2008 15:15
Myslím, že ty vzdechy mají oprávněnost jen do určité míry a záleží taky dost na tom, jak se na to podíváš - viz též Kopečkův článek o institucionalizaci paměti v Detektoru, kde se hovoří o třech fázích výkladu dějin po roce 1990 ve státech Višegrádské čtyřky - jsou jedinci - pravda, asi ne mnoho - co klepou a otevírají třetí, reflexivní bránu.
Můj osobní dojem je takový, že snad již každý článek v LN či Respektu apod. uvádějící nějaké historické téma, je sám uveden, že na dějiny je třeba se dívat jako na dobově podmíněnou refelexi minulosti, tj. v souvislosti s formováním individuální (kolektivní) paměti.
Obdobně mě přijde, že pokud někdo stále uvádí svojí orálně-historickou studii tím, že velké dějiny zanedbávaly...třeba tohoto pohledu atp., stává se již značně klišoidním a trapným.
Ostatně, posun v chápání historiografie lze sledovat dobře i v případě Infospolku...co jsme se jen zpočátku napřesvědčovali, že všechno je vlastně jen narativita a někteří se museli naustupovat od svých absolustických vizí...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
městské legendy - 11/01/2008 15:17
Dosti nový vhled do narativ tvořících se ve společnosti a o ní tudíž vypovídajících přináší Petr Janeček (1978) a to ve své knize o tak zvaných městských pověstech (urban legends). Jde o fenomén zkoumán na Západě již od padesátých let minulého století, zpravdila mix anekdoty, fabulátu, pověsti, humorky, legendy či fámy. Autor je podává ve 13 oblastech: vrazi; fauna a flóra; sex a erotika; zákeřní cizinci; alkohol a drogy; úray, neštěstí a omyly; automobil; MHD a vlak; na základce a dětském táboře; na střední a na vysokké škole; pro pamětníky; kanceláře a úřady. Podle recenzenta (Jaroslav Otčenášek) jde o základní kámen ke studiu problematiky v tuzemsku:
JANEČEK, Petr: Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Současné pověsti a fámy v České republice. Praha 2006.
Ukázka viz:
http://www.cernasanitka.cz/Cerna-sanitka-a-jine-desive-pribehy/?idfi=2&IDpage=18
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Paměť a dějiny - 18/01/2008 12:28
No "naustupovat se" snad někteří museli, jiní se ale radikalizovali, když ne snad přímo postuláty, tedy alespoň tázáním se. Jestli mne (neinstitucionalizovaná) paměť neklame, byli tady v poslední době i tací, kteří se zřekli své profese historika ....
Jinak budiž bohu žalováno, že se právě v tomto ohledu diskuze na SPRATI dlouho nikam nepohnula.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
