Proky
|
Mezinárodní vztahy - 09/10/2007 14:10
mezinárodní vztahy prostě
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:Mezinárodní vztahy - 09/10/2007 16:51
ZÍDEK PETR. Guevarovy kubánské pomeranče. Orientace. 6.10. 2007
Ku příležitosti 40. výročí násilné smrti ikony socialismu podává redaktor LN nápaditý přehled přístupu ČSSR, resp. ČR ke Kubě od nástupu Castra k moci. Dokumentuje význam, který českoslovenští komunisté Kubě jako ostrovu svobody ve výsostných vodách amerického imperialismu přikládali. Zároveň je na akci "Manuel" (pašování levicových militantů z Latamu přes Prahu) a její dynamiku dobře pozorovatelný konflikt uvnitř socialistického tábora - v průběhu 60. let dochází k pozvolnému prosazování vlastní asertivní politiky jak Havany, tak Prahy, což se pochopitelně nelíbí Moskvě, a díky čemuž jsou právě v tomto období vztahy Kuby a ČSSR asi nejvřelejší. Skoro úsměvný je hospodářský aspekt "spolupráce" - během dekády 1963-73 údajně ČSSR prodělalo skoro 1,5 miliardy korun na nákupu kubánského cukru za "nadtržní" ceny. Článek ústí do pozastavení nad zvláštním (privilegovaným) vztahem současné české společnosti i státu ke Kubě, jež má své kořeny v nedávné minulosti. Konečně se můžete dočíst o pražském pobytu samotného Che v Praze, kde strávil 3 měsíce na jaře 1966 a kde se připravoval na svou labutí píseň.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:Mezinárodní vztahy - 09/10/2007 18:01
SUCHÝ, Petr. Rusku zůstaly sovětské manýry. Kavárna. 6.10. 2007.
Autor, který se na FSS MÚ specializuje na vztahy mezi supervelmocemi, zakončuje polemiku (zaměřenou vůči staršímu textu Petra Steinera, který rovněž vyšel v Kavárně) vtipnou metaforou: "Má-li Rusko skutečně změnit svoji identitu pozitivním směrem, je třeba s ním jednat jako s jedincem v pubertě - tedy komunikovat, avšak neustupovat. Neplnit veškerá přání a nerozmazlovat. Brzy by nám začalo ještě více přerůstat přes hlavu".
Zjednodušeně řečeno Suchého reakce útočí proti Steinerově tvrzení, podle kterého ruské obavy z amerických plánů instalovat protiraketový štít do StEvropy, a obecněji o své místo ve světě, jsou opodstatněné.
Suchého článek mne zaujal věcností i zásadními otázkami a náměty, které rezonuje. Je očividné, že nejen v aktuální veřejné debatě o radaru se odráží - víc než je zdrávo - světonázorové ukotvení jednotlivých účastníků diskuse. Máme tu skupinu amerikanofilů (či westernofilů), kterým je často vlastní manichejistické vnímání reality a jejich mottem by mohlo být: Rusko (Rusové) prostě bylo vždy takové a vždy bude (imperialistické). Pak je tu skupina o nic méně znepokojující - dobro a zlo až příliš relativizující (např. J. Dientsbier). Bohorovnost (ve smyslu domněnky umění přesného zhodnocení bezpečnostních rizik) jedněch i druhých je zarážející. Suchý je vzdělaný rusofób a jeho článek je mi inspirací k dalšímu rozvedení zde načrtnutých problémů ve fóru Člověk a politika, kde bude "radarová" záležitost jedním ze 3 úvodních okruhů k debatě.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
2x o evropské integraci a bída Kavárny - 10/12/2007 03:09
Patrně shodou okolností se 8.12. 2007 v obou "intelektuálních přílohách" na sobotu ve dvou pravicových denících vyskytuje článek dotýkající se rozmáchlého problému - který lze vyjádřit řečnickou otázkou Kam směřuje Evropa a jaká bude její role (rozuměj váha) ve světovém systému za dejme tomu 50 let?
Zdeněk Suda (narozen 1920) je zasloužilý (rozuměj emeritní) profesor sociologie na univerzitě v Pittsburghu. Jiný jeho text už jsem před časem v některé ze zmiňovaných příloh zaznamenal a tak mám nyní dojem, že tu máme málo známého sociálního vědce se střízlivým, věcným, elegantním vyjadřováním, jež tak zoufale postrádám u většiny jeho mladších a "trendovějších" kolegů. To však pouze na okraj...
V aktuální Orientaci zevrubně na příkladech 2 knih a autorů (EU - supervelmoc nebo velké muzeum?) nastiňuje 2 ideologické koncepty (zacílené do budoucna), které se zásadně liší v pohledu na budoucnost EU jako globálního hráče: J. McCormicka a jeho The European Superpower a (tuším) W. Laquera a jeho The last days of Europe: epitaph for an old continent. Z názvů je asi patrné, jakých tezí se kdo drží... Suda obě koncepce podrobuje kritice a zároveň jim přiznává jistou pravdivost. McCormickovy vytýká přehnaný optimismus v tom, že povaha moci v mezinárodních vztazích bude nadále převážně "měkká". Laqueurovu pesimistickou prognózu (založenou na myšlence invaze muslimů) zase považuje za statickou, protože nepředpokládá vývoj v (dnes údajně napjatých) vztazích mezi původní evropskou populací a (hlavně muslimskými) nově příchozími... Ať už se ale podle Sudy Evropa stane nebo nestane "supervelmocí", její přínos (sobě samé i lidstvu) v moderní době je nepochybný, jest morální povahy: spočívá ve zpochybnění (posvátného) "principu státní suverenity a nabídnutí alternativy: suverenity lidskosti a vlády práva" (i mezi státy a bárody)...
V předvčerejší Kavárně se věnuje budoucnosti projektu evropské integrace polistopadový ekonomický ministr Vladimír Dlouhý[b](Možná poslední šance Evropy). Vladimíra Dlouhého bych podle známých škatulek zařadil mezi tzv. eurorealisty. Na rozdíl od Václava Klause, který tím jako krajní europesimista hodlá Unii rozmělnit, nechce v EU Turecko (ba ani Rusko, ba ani severní Afriku). Jakým právem ale? Na základě pragmatické "politicko-mocenské" definice, kterou staví nad politicky korektní definici na základě abstraktních principů (vláda práva, demokracie, volný trh..., i nad definici "konzervativní-nekorektní" (náboženství, tradice). Staví ji i nad definici čistě územní. Podle Dlouhého jeho definice ty ostatní navíc zahrnuje. Podle něj tu ona pragmatická definice vždy byla, "jen jsme ji tolik nezdůrazňovali". To je samozřejmě polemikyhodné. Sám jsem na toto téma napsal esej "Meze integrace", tuším v roce 2003 nebo 4, ve kterém jsem položil onu elementární otázku "hranic". Jsem na to i docela pyšný, jako opravdu, jelikož tu otázku jsem slyšel po jisté době pokládat z pomazaných úst čím dál častěji, v době mého eseji však vůbec. To jen tak na okraj - mohu dát k dispozici do Textů v původní podobě...
Dlouhý se od Klause liší i v tom, že podává srozumitelné a rozumné konkrétní argumenty proti oné přebujelé Evropě (a podle mého názoru i - narozdíl od Klause - možnosti řešení). Např. o pověstné "bruselské byrokracii" se dočteme toto: komunitární právo EU dnes sestává ze 170 000 stránek (100 tisíc vzniklo za posledních 10 let). Podle G. Verheugena stojí evropská legislativa ročně 600 miliard eur! Tj. kolem 5 % celkového HDP Unie!
Konečně navrhuje Dlouhý vrátit konkrétní oblasti (trh práce, sociální modely, politika zvýšení konkurenceschopnosti, regulace trhu s potravinami atd.) do kompetence národních vlád, čímž by se snížil onen pověstný demokratický deficit a zároveň by se regulace oblastí obzvláště citlivých na "lokální podmínky" posunula směrem k těmto podmínkám... Dlouhý to vše píše v souvislosti s 13. prosincem, kdy má být v Lisabonu podepsána ona reformní smlouva...
Jinak ještě krátce ke kvalitě Kavárny. Myslím, že je špatná a navíc klesá. Po nedávné grafické proměně v ní ubylo množství textu. Za druhé, výběr textů je mi někdy nepochopitelný. Jde o guláš, kterým se snad autoři snaží pokrýt široké spektrum ožehavých, složitých a zároveň sledovaných (populárních) společenských témat. Výsledek ale pokulhává. Vezměme si aktuální číslo. Vedle Dlouhého textu se v něm naprosto nepochopitelně objevil macatý, téměř dvoustránkový rozhovor o "firmeních strategiích a kulturách" s Jeffem Bezosem - šéfem internetového obchodu Amazon.com. Nečetl jsem a číst spíše nehodlám. Jako sociálního antropologa mne zajímají veškeré aspekty kultury - pochopitelně i ta nejbrutálnější komerce. Ani nejsme žádný hyper alternativec. Když ale "intelektuální příloha" vyvede toto, tak já to považuji za důkaz plíživé (a zdůrazňuji nikým nevynucované!) konformizace, kde vzorem úspěchu (i štěstí) je jednotný životní styl a vlastnictví konkrétních hmotných statků. Symbolem toho jsou všechny takovéty americké paperbeky-návody o úspěšném manažování, partnerství, životě, čemkoliv. Nebo stupidní mrdka mediální návody jak uspět u výběrového řízení... a tečka, promiňte, trochu jsem se rozohnil. Kritizovanou Kavárnu pak doplňuje už jenom skromná recenze českého překladu Furetových dějin francouzské revoluce (2. dílu) + sloupek poezie. Tristní.
Sobotní MfD přinesly gigantický a ne příliš konfrontačně vedený rozhovor s prezidentem, čímž potvrdily svou pověst.
Sobotní LN přinesly velký rozhovor s exprezidentem, čímž potvridly svou pověst. Jeho zaměření je takové, že jeho autor nemusel a možná ani nemohl projevit tradiční servilitu tohoto plátku vůči velkému VH. Neobeznámený čtenář se zde ale dozví leccos zajímavého z Havlovi minulosti.
Pozoruhodný je rovněž rozhovor ve stejných novinách ze stejného dne (jen v jiném sešitě) a novinářskou legendou Johnem O'Sullivanem, který šéfoval National Review a radil M. Thacherové. Pro slabší levicověji orientované povahy ale nedoporučuji se s názory tohoto konzervativce raději v zájmu zachování zdraví seznamovati...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
2x o evropské integraci a bída Kavárny - 10/12/2007 03:09
Patrně shodou okolností se 8.12. 2007 v obou "intelektuálních přílohách" na sobotu ve dvou pravicových denících vyskytuje článek dotýkající se rozmáchlého problému - který lze vyjádřit řečnickou otázkou Kam směřuje Evropa a jaká bude její role (rozuměj váha) ve světovém systému za dejme tomu 50 let?
Zdeněk Suda (narozen 1920) je zasloužilý (rozuměj emeritní) profesor sociologie na univerzitě v Pittsburghu. Jiný jeho text už jsem před časem v některé ze zmiňovaných příloh zaznamenal a tak mám nyní dojem, že tu máme málo známého sociálního vědce se střízlivým, věcným, elegantním vyjadřováním, jež tak zoufale postrádám u většiny jeho mladších a "trendovějších" kolegů. To však pouze na okraj...
V aktuální Orientaci zevrubně na příkladech 2 knih a autorů (EU - supervelmoc nebo velké muzeum?) nastiňuje 2 ideologické koncepty (zacílené do budoucna), které se zásadně liší v pohledu na budoucnost EU jako globálního hráče: J. McCormicka a jeho The European Superpower a (tuším) W. Laquera a jeho The last days of Europe: epitaph for an old continent. Z názvů je asi patrné, jakých tezí se kdo drží... Suda obě koncepce podrobuje kritice a zároveň jim přiznává jistou pravdivost. McCormickovy vytýká přehnaný optimismus v tom, že povaha moci v mezinárodních vztazích bude nadále převážně "měkká". Laqueurovu pesimistickou prognózu (založenou na myšlence invaze muslimů) zase považuje za statickou, protože nepředpokládá vývoj v (dnes údajně napjatých) vztazích mezi původní evropskou populací a (hlavně muslimskými) nově příchozími... Ať už se ale podle Sudy Evropa stane nebo nestane "supervelmocí", její přínos (sobě samé i lidstvu) v moderní době je nepochybný, jest morální povahy: spočívá ve zpochybnění (posvátného) "principu státní suverenity a nabídnutí alternativy: suverenity lidskosti a vlády práva" (i mezi státy a bárody)...
V předvčerejší Kavárně se věnuje budoucnosti projektu evropské integrace polistopadový ekonomický ministr Vladimír Dlouhý[b](Možná poslední šance Evropy). Vladimíra Dlouhého bych podle známých škatulek zařadil mezi tzv. eurorealisty. Na rozdíl od Václava Klause, který tím jako krajní europesimista hodlá Unii rozmělnit, nechce v EU Turecko (ba ani Rusko, ba ani severní Afriku). Jakým právem ale? Na základě pragmatické "politicko-mocenské" definice, kterou staví nad politicky korektní definici na základě abstraktních principů (vláda práva, demokracie, volný trh..., i nad definici "konzervativní-nekorektní" (náboženství, tradice). Staví ji i nad definici čistě územní. Podle Dlouhého jeho definice ty ostatní navíc zahrnuje. Podle něj tu ona pragmatická definice vždy byla, "jen jsme ji tolik nezdůrazňovali". To je samozřejmě polemikyhodné. Sám jsem na toto téma napsal esej "Meze integrace", tuším v roce 2003 nebo 4, ve kterém jsem položil onu elementární otázku "hranic". Jsem na to i docela pyšný, jako opravdu, jelikož tu otázku jsem slyšel po jisté době pokládat z pomazaných úst čím dál častěji, v době mého eseji však vůbec. To jen tak na okraj - mohu dát k dispozici do Textů v původní podobě...
Dlouhý se od Klause liší i v tom, že podává srozumitelné a rozumné konkrétní argumenty proti oné přebujelé Evropě (a podle mého názoru i - narozdíl od Klause - možnosti řešení). Např. o pověstné "bruselské byrokracii" se dočteme toto: komunitární právo EU dnes sestává ze 170 000 stránek (100 tisíc vzniklo za posledních 10 let). Podle G. Verheugena stojí evropská legislativa ročně 600 miliard eur! Tj. kolem 5 % celkového HDP Unie!
Konečně navrhuje Dlouhý vrátit konkrétní oblasti (trh práce, sociální modely, politika zvýšení konkurenceschopnosti, regulace trhu s potravinami atd.) do kompetence národních vlád, čímž by se snížil onen pověstný demokratický deficit a zároveň by se regulace oblastí obzvláště citlivých na "lokální podmínky" posunula směrem k těmto podmínkám... Dlouhý to vše píše v souvislosti s 13. prosincem, kdy má být v Lisabonu podepsána ona reformní smlouva...
Jinak ještě krátce ke kvalitě Kavárny. Myslím, že je špatná a navíc klesá. Po nedávné grafické proměně v ní ubylo množství textu. Za druhé, výběr textů je mi někdy nepochopitelný. Jde o guláš, kterým se snad autoři snaží pokrýt široké spektrum ožehavých, složitých a zároveň sledovaných (populárních) společenských témat. Výsledek ale pokulhává. Vezměme si aktuální číslo. Vedle Dlouhého textu se v něm naprosto nepochopitelně objevil macatý, téměř dvoustránkový rozhovor o "firmeních strategiích a kulturách" s Jeffem Bezosem - šéfem internetového obchodu Amazon.com. Nečetl jsem a číst spíše nehodlám. Jako sociálního antropologa mne zajímají veškeré aspekty kultury - pochopitelně i ta nejbrutálnější komerce. Ani nejsme žádný hyper alternativec. Když ale "intelektuální příloha" vyvede toto, tak já to považuji za důkaz plíživé (a zdůrazňuji nikým nevynucované!) konformizace, kde vzorem úspěchu (i štěstí) je jednotný životní styl a vlastnictví konkrétních hmotných statků. Symbolem toho jsou všechny takovéty americké paperbeky-návody o úspěšném manažování, partnerství, životě, čemkoliv. Nebo stupidní mrdka mediální návody jak uspět u výběrového řízení... a tečka, promiňte, trochu jsem se rozohnil. Kritizovanou Kavárnu pak doplňuje už jenom skromná recenze českého překladu Furetových dějin francouzské revoluce (2. dílu) + sloupek poezie. Tristní.
Sobotní MfD přinesly gigantický a ne příliš konfrontačně vedený rozhovor s prezidentem, čímž potvrdily svou pověst.
Sobotní LN přinesly velký rozhovor s exprezidentem, čímž potvridly svou pověst. Jeho zaměření je takové, že jeho autor nemusel a možná ani nemohl projevit tradiční servilitu tohoto plátku vůči velkému VH. Neobeznámený čtenář se zde ale dozví leccos zajímavého z Havlovi minulosti.
Pozoruhodný je rovněž rozhovor ve stejných novinách ze stejného dne (jen v jiném sešitě) a novinářskou legendou Johnem O'Sullivanem, který šéfoval National Review a radil M. Thacherové. Pro slabší levicověji orientované povahy ale nedoporučuji se s názory tohoto konzervativce raději v zájmu zachování zdraví seznamovati...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Lidové Právo Dnes - 10/12/2007 15:01
Literární noviny nazvaly jednu svou "mediálně-kritickou" rubriku: "Lidové Právo Dnes". Je poměrně jasné kam tím míří (tím jen navozuji na Prokyho kritiku). Bohužel i Literárky šly myslím do řitě, respektive jsou dost nevyrovnané - musí se jim ale nechat, že naznačovanému zmeinstreamovatění zatím docela utíkají. Čemu ale neutíkají, to je jejich vlastní šéfredaktor a jeho zhrzenost vůči Straně zelených. Její kritiku můžeme najít (cca) v 50% článků. No, ne že by si kritiku strana nezasloužila, ale viděl bych dnes i jiná zajímavá témata zasluhující pozornost.
Svou esej v každém případě Proky vyvěs, ale že jsi chytrý a předvídavý kluk, to já už jsem věděl dávno
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Lidové Právo Dnes - 10/12/2007 17:37
Myslím, že Proky si měl článek o firemních strategiích opravdu nejdříve přečíst, neboť si na sebe v tomhle ohledu na sebe šije nijak nenepředvidatelnou námitku. Teď totiž nevíme, zda jsem pro jeho (jinak oprávněnou) předpojatost k současnému kulturnímu diktátu nepřišli náhodou o jeho skvělou socio-antropologickou analýzu. To by bylo možná pro postavení se tomuto diktátu užitečnější, než stupňování jakéhosi apriorního odporu vůči celé tématice pomocí tradičních argumentačně obraných nebudu-číst-ty-jejich-kecy mechanismů. Tak jsme Prokyho opět vyškolili a doporučujeme mu stejně jako ostatním poměrně výtečný britský seriál, jež si ze současného globálně-firemního diktátu utahuje, IT crowd, a jež bude k disposici účastníkpům nedělní schůze.
Prokyho mezinárodně-politické meditace vítám a shledávám zajímavými, nebudu však patřit mezi ty, kteří by k nim mohli více říci.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:Lidové Právo Dnes - 16/12/2007 14:04
Tak to máš Petře pravdu. Apriorně by se nemělo ničemu odporovati. Rozhovor jsem si přečetl. Není to žádná nekvalita, ale - zabírá to polovinu "intelektuální" přílohy a je to článek převzatý z nějakého amerického plátku. Čili - kvalitu (či nekvalitu) Kavárny hodlám nadále sledovat a komentovat. S tím souvisí i mé prozatímní rozhodnutí zatím monitorovat převážně český deník tisk (útržkovitě komentovat). K tomu bych možná zřídil podfórum zaměřené na "metamonitoring" - tedy monitoring spíše tisku jako takového než jeho informační náplně. A periodika, na která bych se zaměřil, ještě přibalím...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Lidové Právo Dnes - 17/12/2007 17:55
Jasné Proky, s tím metamonitoringem jsme o tom včera trochu mluvili, jestli si pamatuješ, já moc ne. Každopádně, něco jako m-monitoring je obsažen již v původním návrhu monitoringu a to dokonce ve dvou bodech následovně:
1) shromažďování informačních databází
Je zřejmé, že průběhem monitoringu se setkáme s mnoha relevantními odkazy na zdroje informací, především internetových a knižních bibliografií
- v tom případě podle mě prozatím postačí přiřadit odkaz do tematické Databáze, která je na stránkách k disposici
2) monitorování informací prostřednictvím databází
Je též jasné, že se časem ukáže, že informace lze sledovat prostřednictvím databází samotných a v případě internetu efektněji než jak dosud činíme, tj. klasickým prohlížením tištěných médií. Jde především o množství odborných časopisů a blogů, které na internetu přímo působí či je prostřednictvím něj možné dohledat jejich obsahy či přímo fulltexty.
- v tomto ohledu podle mě prozatím stačí shromažďovat odkazy a umisťovat je do databáze, viz bod 1)
- sofistikovanější způsob práce s odkazy je hudba budoucnosti a závisí na každém zvláště, dokážu si ale třeba představit, že časem předěláme databázi tím, že budeme odkazy specifikovat a komentovat k čemu směřují, tj. poznamenávat si pro příště, jak a kde naleznu nejrychleji a nejlépe to a to…
Takže podle mě není podfórum metamonitoringové zakládat.
Též, pro práci s informacemi by se nemělo zapomínat na jejich obsah samotný a skutečně je komentovat k daným oblastem co sledujeme, ať má čtenář co nejlepší možnost se rozhodnout, zda mu skutečně stojí za to si danou informaci sám dohledat a přečíst.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
střípky z BBC - 22/01/2008 19:20
Při protestech v jihojemenském Adenu zabili členové bezpečnostních složek nejméně 2 účastníky demonstrace. Podle svědků zahájila střelbu policie, státní agentura Saba ale tvrdí, že střílet začali "kriminální živly". Demonstrace byla svolána za účelem požadavku národního usmíření či urovnání mezi severem a jihem bizardního státu, který najdete na jihozápadě Arabského poloostrova a kde, jak jistě víte, existovala početná židovská diaspora. Jemen v dnešních hranicích vznikl v roce 1990 sloučením Jemenské arabské republiky (severní Jemen, hlavní město Sanaa) a komunistické Jemenské lidově demokratické republiky (jižní Jemen, hlavní město Aden). Obě země přitom existovaly odděleně i předtím, jižní Jemen patřil Británii, severní Jemen Osmanské říši. V roce 1994 došlo k občanské válce vedené po severo-jižní linii, jednota ale zůstala zachována.
Incident, ke kterému došlo 14.1., nás upozornil na vnitřní napětí uvnitř společnosti, která je nám dost cizí a je mediálně značně neatraktivní. Násilnosti vyplynuly z rozhořčení Jihojemenců, podle nichž státu dominuje severní část, také o poznání bohatší. Někteří podle BBC během demonstrace dokonce požadovali opětovné odtržení jihu. Do čela skupiny požadující zásadní reformu vnitřní politiky Jemenu se údajně postavili jihojemenští armádní důstojníci. Mnozí z nich odešli po občanské válce do ciziny a později se s obtížemi snažili zapojit do armády jednotného Jemenu, jejíž kormidla ovládají seveřané. Média nám připomněla existenci podivné země u Adenské úžiny (Bab al Mandab) minulý týden, kdy v Jemenu islamisté zavraždili 2 belgické turistky.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
střípky z BBC - vězeň z Cejlonu - 22/01/2008 19:37
Na Srí Lance propustili muže, který strávil 50 let ve vazbě, aniž byl kdy odsouzen. Dnes osmdesátiletý mistr James měl ve svých třiceti pobodat svého otce (ten to přežil). Po krátkém pobytu ve vězení ho poslali do psychiatrické léčebny. Odtud putoval v polovině 80. let zpátky za mříže, kde už se na jeho kauzu ale podle všeho zapomnělo. Chudý vesničan by nejspíš strávil za mřížemi své poslední dny, kdyby si zaměstnanci vězení nezkontrolovali jeho dokumenty, když se blížil jeho plánovaný návrat z nemocnice, kde byl hospitalizován, zpátky do káznice. Úředníci přišli na to, že se patrně stala chyba. Právníci mistra Jamese teď chtějí učinit kroky, které by vedly k úplnému očištění a odškodnění jejich klienta.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
střípek z BBC - etnické pnutí v Keni - 27/01/2008 20:14
Co se to děje v té Keni? Zemi, která od získání nezávislosti prakticky nezažila nestabilitu a disponuje infrastrukturou (silnice, telekomunikace, úřady) na poměry kontinentu nevídanou?
Zdá se, že zde máme zárodek etnického konfliktu. Po x-té už se tu opakuje model, kdy někdejší sousedé se začnou politicky vyhraňovat, vzájemně obviňovat z ekonomického zvýhodňování jedněch a strádání druhých, etnická identita začíná být důležitá čím dál víc.
Náš kolega Václav Prášil v nedávném obsáhlém článku pro MfD (http://zpravy.idnes.cz/afrika-jeste-neni-odepsana-dc4-/kavarna.asp?c=A080123_161439_kavarna_bos) to vidí zhruba následovně: nevzdělanci a chudáci jsou snadno manipulovatelní, zvolí si často "demokraticky" populistické politiky, kteří vlastní nedostatky maskují živením nenávisti...
Politicko-etnický střet se opakuje i v Keni a mačety v rukách rozhněvaných mladíků dávají s mrazivým pocitem vzpomenout na Rwandu 1994. Pro rekapitulaci - v prosinci byl znovuzvolen prezidentem Mwai Kibaki, který se opírá o etnikum Kikujů. Opoziční lídr Rail Odinga obvinil vládu ze zfalšování voleb (které víceméně konstatovali i zahraniční pozorovatelé). Za Odingou stojí rozhněvaní mladí muži z nuzných předměstí Nairobi, Mombasy a dalších velkých měst. Ti - kteří nemají co ztratit - vyrazili do ulic. Za měsíc nepokojů zabili povstalci nebo policisté několik set lidí (záleží na konkrétním počtu?). Kikujové jako psanci se podle BBC odebírají do centrálního regionu Rift Valley. V jeho metropoli Nakuru už údajně začala jimi zpunktovaná odvetná akce.
25.1. se tam střetly mladíci vyzbrojení mačetami, luky, šípy a tyčemi. Bilance? - nejméně 10 mrtvých. Následoval zákaz nočního vycházení. Pak jsem si dal zpravodajský rest, ale právě teď kliknuvše na stránky BBC vidna, že násilí v Keni pokračuje - je to hlavní zpráva...
Co z toho plyne? Ano, scénář další Rwandy je hrozivý. Optimismus mi ale dává jedna věc - v roce 1994 si vražedný režim hutů nebral servítky a otevřeně vyzýval k vraždění. To vše za prakticky naprostého nezájmu světa a jeho médií. Dnes je situace jiná a oba hlavní političtí rivalové v Keni oficiálně odmítají násilí... Co se vyvrbí, to se teprve ukáže. Ale je jasné, že situace se v něčem změnila. Nakonec, nebyla snad přeci jenom likvidace Saddáma exemplárně k něčemu (dost důležitému)?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Keňa pod drobnohledem - 28/01/2008 19:06
pod drobnohledem dostatečným?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Mahátma Gándhí - 06/02/2008 17:26
V souvislosti s šedesátým výročím smrti zakladatele moderní Indie otiskla Kavárna (26.1.) Gándhího portrét od velkého obdivovatele Singapuru a trochu řizené demokracie Zdeňka Zacpala.
Vysvětluje tam četné Gándhího postoje a "zvláštnosti", např. jeho obrovský konzervatismus v postoji k moderním technologiím. Adoruje jeho působení jakožto sjednotitele a usmiřovatele. Článek není naivně obdivný, i když obdivný je. Oceňuje Mahátmu jako vrcholné politika, který ze všech takových v dějinách patrně žil na samé hranici askeze a osobní střídmosti (či altruismu), jaké ještě realita umožňuje, ačkoliv podle Zacpala měl tu výhodu, že nemusel řešit situaci, kdy by jako politický lídr musel chránit svou zemi před vojenským napadením. Jeho odpor ke zbraním a násilí měl jednu výjimku, i když byl nekompromisní - v případě volby mezi násilím a zbabělostí má podle Zacpala podle Mahátmy člověk volit násilí...
V souvislosti s údílením Nobelových cen míru jsem si v této souvislosti posteskl, že ten Havel stále nebyl oceněn. A to ve světle toho, že oceněn byl například letos Al Gore. Sory, to ale opravdu není "human hero".
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Mahátma Gándhí - 06/02/2008 18:34
Mě osobně Gahndiho znechutil v mém neokonzervativním období Paul Johnson, když zesměšňuje jeho asketismus faktem (?), že ta jeho chudoba vyžadovala nahé nocležnice + Johnson jej snižuje i intelektuálně a to další grotskující podpásovkou, totiž žě měl být G. zaujat pozorováním svých stolicí. Na poznání jeho osobnosti si budu muset asi ještě počkat - zdá se, že od toho Zapcala by to bylo z opačného konce.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Dušan
|
Re:Mahátma Gándhí - 06/02/2008 20:18
Na svou dobu myslím dosti slušné portréty Gandhího a Nehrua nabídl Jan Pilát (dost často se dá koupit za babku v antikvariátu). Co se týče toho odmítání násilí, tak není od věci připomenout, že Gandhí podporoval zařazení indických jednotek po boku Britů v 1. světové válce, sám vedl sanitní jednotku. Očekávané odměny za loajalitu se ovšem Indie jaksi nedočkala...
Pokud jde o politický profil, řekl bych, že vypovídající je historka, kdy jeden novinář říkal Gandhímu: "Vy se tváříte jako politik, ale jste světec." On mu na to prý odvětil:"Nikoli, já vypadám jako světec, ale jsem politik."
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:Mahátma Gándhí - 06/02/2008 23:16
Piláta jsem četl, mohu zapůjčit. Trochu komoušsky tendenční, ale dá se to.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Jeďte do Číny a pocítíte, co je to jiný svět - 10/02/2008 23:30
Marek Čejka publikoval pod tímto názvem se sinoložkou Dášou Nedorostkovou v sobotní Kavárně (9.2.08) vlastní pohled na identitu Říše středu, vycházející z osobního pobytu.
Nemohu než souhlasit s jejich pokusem o popis plastický. Tedy že není možné - či spíše rozumné - "odsoudit" miliardovou zemi kvůli porušování lidských práv. To porušování je pochopitelně relativní a Čína je z našeho pohledu země plná rozporů. Tyto rozpory uvedený text snad "demýtizuje".
Poslední část článku je věnovaná přítomnosti židovské, křesťanské a muslimské komunity v Číně. To je logické vzhledem k odbornému zaměření Marka Čejky. Ale celkově to činí text trochu nesourodým...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
lednová Mezinárodní politika - 12/02/2008 23:32
Především má Mezinárodní politika konečně nový háv. Kvalitnější papír, lepší a atraktivnější grafiku. Žel infantilní ilustrace od Jana Vaňka nevymizely, alespoň jich však ubylo.
Číslo je věnováno 15 výročí zániku federace. Zatím jsem stihl pouze letmý monitoring. Ozvu se ještě s hlubšími postřehy...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Východní Timor, monitoring BBC - 19/02/2008 19:23
Nevím, zda jste zaregistrovali dramatické události, ke kterým došlo začátkem února v mladé republice Východní Timor, která byla až do roku 2002 součástí Indonésie. Ta jej okupovala od roku 1975, kdy proběhla dekolonizace a dosavadní portugalská část ostrova Timor vyhlásila nezávislost. Následné indonéské represe si vyžádaly nejméně 100 tisíc mrtvých (dnes má republika kolem 1 milionu lidí).
Nejméně do 23. února platí v zemi výjimečný stav, který je důsledkem atentátů na prezidenta a premiéra z minulého víkendu. Nositel Nobelovy ceny míru (1996), někdejší disident a současný prezident José Ramos Horta (58) přežil střelbu ze strany proindonéských vzbouřenců v areálu svého úřadu opravdu se štěstím. S průstřelem žaludku byl převezen do australského Darwinu a tam několikrát operován (zasáhly ho 2 kulky). Premiér Xanana Gusmao vyvázl z atentátu na vládní kolonu nezraněn. Vůdce rebelů (asi šesti stovek vojáků ze západní části ostrova, kteří si stěžovali na diskriminaci a z armády byli propuštěni) Alfredo Reinado (v roce 2006 byl uvězněn za vraždy během ozbrojeného povstání, později ale s dalšími stoupenci uprchl) byl ještě tentýž den dopaden a usmrcen. Podle analytiků by poslední události mohly vést k nové spirále násilí v zemi, která je v rámci východní Asie a Pacifiku jednou z nejchudších, ovšem s poměrně demokratickým vedením a bohatá na nerostné zdroje. To snad dokládají i slova premiéra Gusmaa, podle nichž výjimečný stav nemá podkopávat občanské aktivity, ale pouze navrátit zemi bezpečnost. Austrálie jakožto hlavní garant východotimorské stability okamžitě po atentátech vyslala do země dalších 200 policistů a vojáků. Stávající tisícihlavý australský kontingent podporuje dalších 1600 policistů pod hlavičkou OSN.
Generální prokurátor už v souvislosti s atentáty vydal zatykač na 24 lidí. Se zabitým Reinadem se ale v metropoli Dilí loučily stovky jeho přívrženců. Navzdory obavám zatím neodešli jeho sympatizanté z koaliční vlády. Mají totiž potenciál ji rozložit.
Prezident Horta se uzdravuje a podle šéfa jeho lékařského týmu se z toho dostane na 100%. Brigádní generál Taur Matan Ruak vyzval civilisty, aby přestali ukrývat rebely. Pohrozil jim, že tím riskují svou vlastní bezpečnost. O víkendu navštívil Dilí australský premiér Kevin Rudd, který se cestou zastavil v Darwinu za prezidentem Hortou. Plukovník, který převzal velení nad rebely, řekl agentuře Ruters, že jeho muži budou bojovat v případě napadení mezinárodními silami. Rebely přitom podle zpráv teď nahání vojáci s australskými speicálními jednotkam v kopcovité džungli poblíž metropole. V sobotu panoval v ulicích Dilí klid. Situace je tedy - hodnoceno z Plzně - snad nadějná, ale i napjatá...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
