Vítek
|
Výzkum Identit (nejen) z historické perspektivy - 06/10/2007 20:58
Možná se to lehce překrývá s Péťovým fórem (Každá, jen ne velká, historie) ale myslím, že takováto specifikace neuškodí. Zvlášť proto, že se nás tím zabývá více....
Jde tedy o teoretické/metodologické práce k problematice identit, případně inspirativní použití nějakého konceptuálního modelu identit v praxi. (vejdou se sem práce -studie, články atp.- sociologické, hist,. etnologické/antrop., atd- však to již znáte)
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Výzkum Identit (nejen) z historické perspektivy - 09/10/2007 16:03
Jak se přiznává v časopise Demografie (3/2007) Eduard Maur, nutně s jistým zpožděním může být jeho recenze na sborník editovaný Miroslavem Hrochem:
HROCH, Miroslav (ed.): Pohledy na národ a nacionalismus. Čítanka textů. Praha 2003.
Jde o soubor textů celkem 27 teoretiků, kteří se fenoménem nacionalismu zabývali, tj. nikoliv vědce či akademiky v úzkém slova smyslu. Nejstarší text je z roku 1882, převažují však texty z druhé poloviny 20. století. Prioritou Hrochova sborníku nemá být pouze zajímavá čítanka, ale též jeho doprovodné informace, nejen medailonky autorů, ale též teoretické poznatky, především co se týče významu pojmu národ v NJ, AJ a FJ a posunu jeho chápání od 18. století do konce 20. století.
Pozor! Součástí Hrochových závěrů má být též zdařilý pokus definovat současný diskurs o národu a nacionalismu, kdy potvrzuje posun k chápání národu jako konstruované entity, kdy je ,,historická komponenta národa" v tomto pojetí redukována na účelový mýtus a chápání národa jako objektivně existující enitity se odmítá jako esencialismus. Takže nic nového a není divu, že se studium obrací k s národem spojeným symbolům a stereotypům. Nebo přeci jen, podle Hrocha totiž: ,,Zejména mezi historiky však se tento přístup příliš neprosadil".
Jinak je pro tentokrát časopis Demografie vyčerpán, ale přišlo mě, že by vás mohly zajímat počty cizinců pobývajících trvale či dlouhodobě (legálně) v ČR:
je jich celkem 322 tisíc a tvoří tak 3,1 procenta populace; nejvíce jich pochází z Ukrajiny (102 tisíc), Slovenska (58 tisíc), Vietnamu (41 tisíc), Polska (19 tisíc), Ruska (19 tisíc), Německa (10 tisíc), Moldavska (6 tisíc), Bulharska (5 tisíc), USA (4 tisíce) a Číny (4 tisíce).
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:Výzkum Identit (nejen) z historické perspektivy - 21/10/2007 23:15
František Šulc recenzuje v Orientaci (13.10. 2007) v textu pod názvem "Přivez mi Levisky" knihu, která vyšla v češtině jako "Bezpečná zóna Goražde. Válka ve východní Bosně 1992-95" od Joea Sacca. Tento politický komiks přeložil Viktor Janiš, vydalo nakl. Jiří Buchal - BB/art, Praha 2007, 232 s.
Recenze mne inspirovala k (již blízkému) vyhledání této publikace a přečtení, stejně jako již v češtině dostupné knihy od stejného autora, která rovněž v komiksové formě představuje palestinsko-izraelský konflikt. Sacco je novinář, který ty hrůzné věci, jejichž byl svědkem, podává ironicky a zároveň lidsky. Podle ukázek jde o hodně dobré práce...
Na stránkách BB/art píše Marek Čejka: "Co se týká blízkovýchodního dění, lze za guru komiksového zpracování tohoto tématu označit dva autory – Kypřana Joea Sacca a francouzskou ilustrátorku íránského původu Marjane Satrapiovou (knihy Persepolis a Persepolis II). Přístup obou dvou autorů spojuje autobiografičnost a vlastní zkušenost s regiony, o kterých píší a kreslí (...) Jeho knížka přitom vypovídá o dění v Palestině v jistém ohledu daleko jasněji než leckterá historická či politologická práce. Je to právě proto, že realita všedního dne se dá v odborných knihách jen obtížně popsat."
další Saccova práce o bosenském konfliktu: The Fixer: A Story From Sarajevo, War´s End: Profiles from Bosnia 1995–96)
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:Výzkum Identit (nejen) z historické perspektivy - 21/10/2007 23:24
Renomovaný sociolog Jiří Musil v eseji "Současnost nesoučasných" navrhuje výčet zásadních aspektů seniorů jako sociální kategorie v dnešní Evropě - charakteristické rysy této kategorie, její tendence a postoje mladších generací vůči ní. Jednoduše text je o tom, jací jsou dnešní staří a jak růst jejich relativního i absolutního podílu na celkové populaci nevyhnutelně mění společnost.
Článek vyšel v Orientaci 13.11. 2007, kam byl převzat z aktuálního čísla Přítomnosti...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Dušan
|
Peroutka, Urzidil: O české a německé kultuře - 07/12/2007 19:23
V edici Dokořán by měla v nejbližších dnech vyjít kniha rozhovorů mezi Ferdinandem Peroutkou a Johannesem Urzidilem. Oba pánové hovoří o českém a německém umění (obzvlášť se prý věnují Kafkovi, Proky!!!) Dále anotace slibuje úvahy o národním charakteru, o významu česko-německého soužití pro kulturu obou etnik a formování identit.
Pokud někdo z vás dostane do ruky, rád se dozvím něco bližšího.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Lidé nikoliv mající identitu však se identifikujíc - 14/01/2008 14:21
Recenzent Tomáš Hirt v Českém lidu (4/2007)představuje soubor devíti statí, odborných studií a popularizačních esejů, norského antropologa Eriksena. Podle jeho názoru mohou tyto příspěvky posloužit, cituji v zájmu výstižnosti, jako ,,úvod do studia soudobých komplexních společenství, resp. jako úvod do studia dílčích témat spjatých se současnými politicko-ideologickými hnutími založenými v etnické, nacionální či náboženské politice“.
Thomas Hylland ERIKSEN: Antropologie multikulturních společností: rozumět identitě. Praha – Kroměříž 2007.
Co se týče identit, práce má dle Hirta dokonce jejich chápání v souvislosti s vázáním na vnímání etnických skupin v české antropologii posunout o několik desítek let vpřed! To zní dosti velikášsky, reflexe pojetí identity v české polistopadové židovské historiografii ovšem potvrzuje Hirtovo tvrzení, že zdejší výzkumi i teoretické studie ,,doposud vězí buď v intuitivních premisách naivního realizmu, nebo – v lepším případě – na pozicích vymezených Frederickem Barthem již v roce 1969 bez ohledu na kritické revize těchto pozic /.../“.
Hirt naše znalosti o Barthovi přeceňuje.
V čem tedy Eriksonova koncepce identity, řečeno vítkovským abstrakciónem, spočívá a jsou léta-do-předu-ženoucí? Hirt radí nahlédnout v tomto ohledu především třetí stať: Epistemologický status konceptu etnicity. Jde o přehled významvých pozic a posunů pojmu etnicita u jednotlivých autorů a jejich pojetích. Jde o poznání, v čem spočívá jejich odlišnost a to především mezi chápáním etnicity jako předmětu zájmu či analytické kategorie.
Podobně je nahlédnut ,,problém identity“ ve stati Identifikace, totiž rozlišení mezi tím, zda jde o ,,procesuální či vztahovou veličinu, a nebo substancionální vlastnost, jíž jsou lidé prostě obdařeny“. Patrně jako sympatické shledáme skutečnost, že Eriksen se ve své reflexivitě problematiky kloní k prvnímu případu a hovoří proto dokonce nikoliv o identitě ale IDENTIFIKACI. Budiž nám jeho postoj k věci inspirací k bližšímu nahlédnutí jeho studií a esejí.
Eriksenova prezentace a některé jeho studie a eseje viz:
http://folk.uio.no/geirthe/
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:Lidé nikoliv mající identitu však se identifikujíc - 10/02/2008 23:59
Koncept "etnických skupin a hranic" norského antropologa Frederika Bartha (1928) spočívá v předpokladu, že existenci těchto skupin umožňuje existence skupin jiných. Hranice mezi nimi slouží jednak k vymezení se - identifikaci, jednak ke komunikaci. Tyto hranice jsou "vyjednávány" a vyvíjí se. Koncept je v protikladu k pojetí etnických skupin jako "esenciálních jednotek". Jeho limity jsou patrné, avšak jeho přínos myslím též...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Lidé nikoliv mající identitu však se identifikujíc - 12/02/2008 14:28
Frederik Barth je dle toho co říká Proky klasikem v naznačeném pojetí o dynamickém formování sociální skupin na základě vzájemného vymezování. Pohled, který mě pro svojí srozumitelnost a zapadání do mých jiných oblíbených sociologických schemat (soc.konst.reality) značně oslovil. Až značně nekriticky. Je však tento úhel pohledu na společenskou realitu možné diskutovat (vymezovat) jen proti anti-teorii o esenciálním základu společenských jednotek apod.? Je skutečně klíč k pochopení identity člověka v Eriksonově ,,odhalení" že je to jen (na)myšlený plod procesu identifikace člověka s nějakou skupinou, která je každému antropologicky daná? Je víra ve víře samotné? Prahnu po nových podnětech! Přispívejte, sledujte, diskutujte!! KS - identity a identifikace!!!
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Kolektivní identifikace dle Junga - 02/04/2008 12:54
Ahoj, měl bych poznámku k identifikaci člověka s kolektivem, resp. k tomu, jak si získává a buduje tzv. kolektivní identitu. Tuto poznámku bych rád učinil na základě četby Jungových vzpomínek, na které nás upozornil těsně před Vánocemi Vašek (Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga. Zapsala a k vydání připravila Aniela Jaffé. Brno 1998). Jungův volný komentář k problematice ztotožnění člověka s kolektivem lidí mě zaujmul ze dvou důvodů:
Za prvé je to tajemství jako nosný prvek, kolem něhož se identifikace člověka se skupinou formuje a upevňuje.
Za druhé je to rezervovanost před apriorním a totálním hodnotovým odsouzením procesu kolektivní identifikace jedince.
Nechám v obou záležistech promluvit Junga samotného a následně bych k nim ještě něco rád řekl:
Hallo, Mitglieder Infospoleks, Ich bin C. G. Jung und habe von der kollektive Identifikation folgende gesagt:
,,Neexistuje lepší prostředek k ochraně individua před splynutím s jinými, než mít tajemství, jež individuum chce nebo musí střežit. /…/ Potřeba tajnůstkářství má na primitivní úrovni životní význam tím, že společné tajemství poskytuje pojivo vzájemné soudružnosti. Na sociální úrovni znamená tajemství užitečnou kompenzaci za nedostatek soudružnosti individuální osobnosti, která se pod vlivm ustavičných regresů ustavičně rozpadá do prapůvodní, nevědomé identity s ostatními. Dosažené cíle, totiž individua, které je si vědomo své zvláštnosti, se tím stává dlouhou, téměř beznadějnou výchovnou prací, poněvadž i společnost jednotlivých individuí, jež na základě iniciace zaujímají přednostní postavení, se přece uskutečňuje zase jen skrze nevědomou identitu, i když zde jde o identitu sociálně diferenciovanou.
Tajná společnost je mezistupeň na cestě k individualizaci: člověk ještě přenechává kolektivní organizaci, aby ho diferencovala, tj. ještě nepoznal, že je vlastně úkolem jedince stát na vlastních nohou, odlišen od všech ostatních. V cestě naplnění tohoto úkolu brání všechny kolektivní identity, jako příslušnost k organizacím, vyznávání –ismů a podobně. Jsou to berle pro chromé, štíty pro bázlivé, odpočívadla pro líné, dětské pokoje pro neodpovědné, avšak právě tak i přístřeší pro chudé a slabé, záchranný přístav pro ztorkotance, rodinný klín pro sirotky, vytoužený slavný cíl pro zklamané zbloudilce a pro unavené poutníky, stádo a bezpečná ohrada pro zaběhlé ovce a matka, která znamená potravu a růst. Bylo by proto nesprávné považovat mezistupeň za překážku; znamená naopak na velmi dlouhou dobu jedinou možnost existence individua, které se zdá dnes více než jindy ohroženo bezejmenností. Tento mezistupeň je v naší době ještě tak důležitý, že mnozí jej určitým právem považují za konečný cíl, zatímco každý pokus naznačovat člověku možnost dalšího kroku na cestě k samostatnosti se jeví jako osobivost nebo opovážlivost, jako fantasma nebo jako nemožnost“. (310 a 311)
1) Ve věci tajemství jako tmelu: ano, myslím, že Jung zde narazil na zásadní prvek, prostřednictvím něhož se lidé ztotožňují s nějakou skupinou – svědčí o tom povaha všemožných náboženství, ale i sekulární formy jako zednářství a templářsvtí nebo i inciační rituály třeba takových Hitler Jungen nebo amerických gangů.
Vznáším na vás otázku, zda nemůže tzv. ztráta kolektivní identity, tj. negativně pociťovaný stav většiny současné populace souviset se ztrátou takového momentu tajemství? Nesvědčil by o tom třeba značný zájem o literaturu pokrývající tato témata jak odborně (náboženství, mystyka), tak populárně (šifra mistra Leonarda apod.), nebo třeba i praktické oslovení mnoha lidí východními náboženství (aniž by si uvědomovali kulturní povahu případného ztotožnění řekněme s budhismem)?
2) Přiznání kladného působení kolektivní identifikace Jungem velice kvituji. Jung je další autoritou, která mi pomohla překonat krátkozraký sociálně dekonstruktivistický pohled – ten viním za to, že reflexí kolektivní identifikace jako sociálně-konstruktivního procesu, mnohdy či obecně poklesl k hodnotovému odsuzování tohoto procesu jako apriorně něčeho špatného. To považuji společně s Iggersem za nešťastné vylití vaničky i s dítětem. Jung mi pomohl proces kolektivní identifikace vidět hodnotově jako dvoujedinný proces, který může být v tom kterém konkrétním případě jak dobrý, tak zlý.
Hodnotový dualismus věcí, tj. jejich nezvšeobecňovatelná povaha na šklále dobro-zlo/smysluplný-nesmyslupný, je pro mě vůbec pointa Junogových vzpomínek.
Vašku, díky za doporučení knihy, souhlasím že je pro ,,úplného laika“ ,,možnou bránou k novým světům“. Rád bych se k povaze dualismu, který považuji za Jungův odkaz brzy vrátil, třeba na poli psychohistorie.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Kolektivní identifikace dle Junga - 03/04/2008 20:11
K nadnesené otázce o ztrátě kolektivní identity: vlastně na ní zčásti odpovídáš sám svým náležitým výčtem různých aktivit, které kolektivní identitu vytvářejí či udržují. Tedy, ač změněná nebo oslabená, kolektivní identita zůstává dle mého antropologickou konstantou bytí. Jen se proměňuje v čase ve svých formách; tedy kupříkladu stavovské nebo spolkařské identity jsou dnes nahrazeny identitami klubovými nebo identitami sociálních sítí (Facebook, Orkut).
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Kolektivní identifikace dle Junga - 04/04/2008 11:13
Vašku, díky za komentář. Promiň však, ale myslím, že padl mimo mísu. Nebo jsem opět nepochopen? Ach jo:-)
Ano, kolektivní identita zůstává antropologickou konstantou bytí, to jsi řekl či převazl pěkně - Jung by možná dodal, že kolektivní identifikace je jednou z funkcí automaticky vycházející z kolektivního nevědomí, tzn. že je nevědomě přebíraným psychickým přenosem/motivací člověka nacházet jistotu a svůj vlastní výraz v rámci či prostřednictvím lidského společenství.
Ztráta kolektivní identity - to je dnes frekventovaný a proto zatížený výraz, který sám - jak Vašku říkáš - určitě neodpovídá realitě, tj. alternativním formám kolektivní identifikace. Ve svém příspěvku ALE upřesňuji, že mám na mysli současný snad většinový obraz kolektivní identity na Západě, resp. ,,negativně pociťovaný stav", tzn. že se identita lidem dle jejich mínění a cítění nedostává, rozmělnila se apod., zvl. pokud je Západ konfrontován se silnými náboženskými identitami jiných civilizačních okruhů.
Vzhledem k realitě tohoto sdílení identity se následně ptám, zda to není tím, že forma a obsah kolektivní identifikace ztratila onen prvek tajemství, jak o něm hovoří Jung - tzn. že současné formy identifikace postrádají tmel tajemství a proto jsou jako nedostatečné či nijaké pociťované: ono zajetí masovostí, kdy být jiný je zase jen výrazem série. Společenský klub není bratrstvo templářů, zvl. když se jedinec pohybuje mezi více takovými, které jsou si nakonec podobné jako vejce vejci.
Byla to jen taková postřeho-otázka do pléna, co mě asocioval Jung, takové srovnání minulost-současnost přijde-li na kolektivní identifikaci - a kterou jsem opřel o zájem na materiálu, který tajemství a tím jinakost, identitu, nabízí alespoň v konzumní formě - zapoměl jsem při tom na reklamu a její pseudonabídku originality a jedinečnosti. Že se forma kolektivní identifikace po skončení druhé světové války změnila beru jako skutečnost - zda to bylo vyprázděním dosavadního obsahu identifikace pro její sekularizovaný, masový charakter a společenskou reflexi... !? ...to bych zde nechal i stranou.
Was ist das Facebook? Was ist das Orkut? Nedělej se tajemným!
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Kolektivní identifikace dle Junga - 04/04/2008 17:55
Tedy tmelem kol. identity Židů je jejich historie; tmelem kol. indentity Arabů je islám (srov. LEGOFF, J: Paměť a dějiny). Evropa dle mého byla vždy rozdrobená, partikulární, mnohovrstevná a mnohoznačná, a také znovuvytvářaná a nesamozřejemá, z čehož se možná při poměřování s jinými-viz výše-jeví jako kol. indentit zbavená, resp. disponující pouze rozmělňěnou kol. indentitou. Ovšem identity, chceme-li je tu jsou, viz třeba v 90. letech hokejový národ.
Co je facebook jsem řekl, jedná se o sociální síť viz www.facebook.com
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Kolektivní identifikace dle Assmannové - 06/04/2008 23:06
Docela zajímavý rozhovor s Aleidou Assmannovou v ĎASu (A. Assmanová, Datum narození je naše jediná historická výbava... Rozhovor s Aleidou Assmannovou o historické paměti, kolektivním zamlčování a politice, in: ĎAS 4/2008, s 18-20) se dotýká i některých pojmů, které zde byly nastřeleny (tedy Junga vyjímaje). Z mého pohledu je ono tajemství asi příliš "úzkým" pojmem, který ale jistě jinak lze včlenit do zkoumané látky.
Z rozhovoru: „Paměť vždycky byla prvkem politiky, předmětem manipulace, ale nezle to takhle zjednodušit, protože každá společnost vždycky potřebovala lidi, kteří jsou nositelé paměti, a ty, kteří se jí řídí, existuje tedy společenský a kulturní rámec nezávislý na politických impulzech.“ .........“A protože paměť je vždycky silně spojena s identitou, je také řízena postoji, které kolektivní identitě nabízejí přijatelný obraz sebe sama.“
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Město - identita - paměť - 19/04/2008 20:35
Vyšlo: SOUKUPOVÁ, B., NOVOTNÁ, H., JURKOVÁ, Z., STAWARZ, A., Město - identita – paměť, Bratislava: Zing Print, 2007, ISBN978-80-88997-40-5
-jedná se o stručné ( a někdy dost obecné) texty vzniklé na podkladě příspěvků z konference, která mi žel unikla. Za pozornost snad stojí např. texty našich předních soc. historiků -J. Matějčka a J. Machačové zamýšlející se nad širším vlivem města na individuální a skupinové identity české společnosti 19. a 20. století.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Česká hist. antropologie - 24/09/2008 13:07
Opět jsem trochu zabrečel nad nejednoznačností a zároveň duplicitou některých našich fór - uklidňuje mne jen to, že snad dojde brzy k určité transformaci a vyjasnění související s technologickými změnami.
V českém rybníku se urodilo hned několik titulů, které si pohrávají s antropologickou metodologií, ať již v praxi či teorii.
Dle recenze Lucie Storchové v novém Detektoru (1/2008) vypadá dost zajímavě kniha Pavla Himla, Zrození Vagabunda. Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století, Praha:Argo, 2007 . Recenzentka je kritická k některým teoretickým aspektům knihy, ale v zásadě to vypadá na pěkné čitelné reflexivní psaní s promyšleným konceptem, které se neobává aktualizací.
Pak jsou zde dva sborníky: první teoretický- Storchová, Lucie (ed.) Conditio humana - konstanta či historická proměnná? Koncepty hisotrické antropologie a teoretická reflexe v současné historiogafii, Praha:FHS, 2007. Opět najdete recenzi v novém Detektoru. Nalézají se zde příspěvky shrnující antrop. koncepty a hist. oboru (Šíma, Storchová), ale i foucaultovské teoretizování a aplikační pokusy (Tinková, Růžička), případně "autonomní" metodol. přístupy (Horský, Křížová).
Nakonec v Argu vyšla ještě jedna kniha zabývající se antropol. přístupy české hg., to je: Nodl, Tinková (eds.), Antropologické přístupy v historickém bádání, Praha: Argo, 2007. Listoval jsem jí, jde zdá se spíše o ukázky české produkce, než o reflexi hist. antropologie. Témata jsou především vztažena k fenoménu těla a genderovým vztahům.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Antropologie současných světů - 09/11/2008 00:44
Musím upozornit na knihu, která sice není data nejmladšího, ale je dost skvělá až výborná. Jde mi o Antropologii současných světů od Marca Augé (Atlantis 1999). Augé shrnuje diskuzi o povaze současné antropologie, poutavě se vypořádává s některými důležitými pojmy / v prvé řadě identita, rituál-rituální techniky, mýtus ....ve vztahu k času - prostoru, člověku - kolektivu / rozpracovává to v sice místy těžkém teoretickém jazyce, ale trpělivým nebude líto dřiny. ....tím spíš, že jsou teoretické části semotamo doplňované kousky z autorovy antropologické praxe. Pro mne osobně byly nejdůležitějšími částmi ta místa, kde Augé pracuje s působností mýtů a tzv. rozšířených rituálních praktik v moderní společnosti, s tzv. demitizací tedy vyprazdňováním smyslu a hledáním určitých postmoderních (resp. "nadmoderních" jak to Augé nazývá) smyslů a identit.
A jako ochutnávku myšlenky / z kontextu vytržené, ale snad pochopitelné/ vybírám: „Poznávací úsilí skutečně předpokládá možnost omylu a existenci neznámého. V začarovaném světě, který můžeme označit méně poetickým pojmem „svět identifikace“, je omyl vždy provizorní a neexistuje neznámo: účelem rituálních technik je umožnit koneckonců každému, aby „se v nich identifikoval“.“ s 33
A ještě nádavkem upozorňuji na webový časopis Pro-fil, možná známý našim brňákům, neboť jde o web převážně brněnských filosofů (studentů i pedagogů), a hlavně jeho jedno číslo (4/2000) věnující se identitám v různých kontextech - http://profil.muni.cz/index.php
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Co se skrývá za identitou? - 30/11/2008 13:30
Chtěl jsem Vás tuze poprosit, zda byste se nemohli (až budete mít čas, někdy do konce roku) podívat na webhostingu na kapitolu z diplomové práce Markéty Vaňkové, ve které se zabývá pojmem identita, resp. jeho reprezentací a jako analytickou kategorií. Velmi rád bych totiž využil podle mě jasného a stručného představení záležitosti k tomu, abych si s Vámi ujasnil Vaše chápání ,,identity“. Přijde mi, že případné Vaše dobrozdání a upozornění, kde Vás Vaňková doplňuje, kde byste naopak doplnili či opravili Vy ji, může být pro nás přínosné ve dvou směrech: budeme si více rozumět, co myslíme tím, když a jak hovoříme o identitě a můžeme si rozšířit vůbec své porozumění věcem, které jsou s tímto pojmem označované a spojené.
V tomto ohledu jsou velmi vítáni též jedinci příslušní k tzv. podzemnímu semináři.
Text kapitoly jsem rozdělil do následujících oblastí, v kterých se prosím také případně vyjadřujte, a to konkrétně přímo na odpovídající místa do textu práce + obecně upozorněte na své zásahy zde:
I. PROBLEMATIČNOST POJMU aneb identita jako nedorozumění – o čem se vlastně bavíme, aneb významy přikládané pojmu identita; zde především vyjádření Coopera a Bubakera
II. ANALYTYCKÉ VYMEZENÍ POJMU
S pojmem je jako analytickou kategorií možno pracovat
III. ESENCIALISTICKÉ A KONSTRUKTIVISTICKÉ POJETÍ IDENTITY
IV. KRITIKA KONSTRUKTIVISTICKÉHO KONCEPTU IDENTY
Volání po přesnějším vyjádření významu souvisejících se ztotožněním jedince se skupinou, resp. formulování jeho osobnostní integrity/identity
V. SYNTÉZA aneb IDENTITA JAKO DŮSLEDEK IDENTIFIKACE
Kritika dosavadních přístupů jako vzájemně se vymezujících – snaha o syntézu a důraz na skutečnost, že identita sama o sobě neexistuje, není esencí, nýbrž je subjektivním výrazem potřeby identifikace člověka se sociální skupinou, resp. vymezení jeho vlastní integrity/identity, jako taková je nestále reformulována a projevuje se obvykle více výrazy, dílčími identitami + takováto subjektivizace/identifikace je usměrňována vnějšími, sociálními a tudíž objektivními okolnostmi a souvztažností mezi požadavkem její konstrukce a poptávky po jejím duchovním přivlastnění sama nabývá objektivní formu, má reálnou platnost, je ,,konstruovanou esencí“.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Co se skrývá za identitou? 3 poznámky - 09/12/2008 21:53
Na Vaňkovou se rád podívám, přehledné syntézy jsou zapotřebí. Nejsem si jist, zda-li jsi se Petře nepřepsal, píšeš že "potřeba identifikace ... je nestále reformulovaná" ... není spíše "stále reformulovaná" či reformulovaná a nestálá ?
...zatím přikládám pár poznámek, které snad trochu přiblíží způsob mého zatimního pohledu...tedy příspěvek k vyjasňování termínu identita, byť mne jistě Petr (a asi i právem) označí zase za tmáře.
Identita je stále se utvářející a potvrzující (zpochybňující) totožnost člověka a místa, které vyplňují věci a lidé (slova a věci, či Latourovi „věci“) – a totožnost člověka a času – tj. určitým způsobem chápaná chronologie dějů a jevů, zlomů a kontinuity. Vyprávění biografie jako zpředmětněná individuální identita se pak odvíjí jednak od pohybů v prostoru, souhry vzájemně se utvářejících věcí, jednak (rovněž s tím souvisejících) pohybů chápání časovosti vlastní existence .... rozumění a prožívání místa i času jsou jedinečné a neopakovatelné, protože neustále se pohybující „dopředu“ a tedy nezachytitelné,... zároveň ovšem jsou tato rozumění a prožívání konvenční, jelikož vnímané a vyjadřované na základě arbitrárních znaků, které se ve vědomí zpředmětňují a zároveň je vědomí zpředmětňuje, aby bylo schopno svůj životní svět sdílet.
Přes to, že se člověk může vědomě vzpírat určité "objektivní identitě", resp. souboru sociálních a psychologických podmínek, za kterých vznikala (vzniká) jeho osobnost, je neustále tlačen k tomu, aby hlasitě reprodukoval loajalitu k celku, případně, pokud osoba patří k marginalizovaným skupinám, jej celek nutí, aby to stejné prokazoval skupinám osob, které (programově) marginalizuje. Ke stigmatizaci jedince dochází na širokém sociálním poli a přesto, že nemusí jít o apriori negativní identitní politiku, vytváří se jasné hranice, přes které „se nedoporučuje“ přecházet. Jedinec pocházejících z těchto marginalizovaných skupin se bude pravděpodobně kolem takových „střežených hranic“ pohybovat v průběhu celého života a to i právě přes to, že se vědomě snaží od onoho „původního projektu“, respektive identifikačního vzorce odloučit. V zemi nikoho, na hranicích jasných identifikačních vzorců, se individuum stává nejsnáze ovlivnitelné (zdánlivě) pevnými soubory hodnot. („...identifikace druhých jako „oni“ je druhou stranou identifikace sebe s „my“, kterou zase neustále posiluje, koriguje či naopak blokuje identifikace jáství druhými jako příslušníka jejich „oni“...“ Barša- Konstruktivismus a politika identity... ....ALE zároveň se svoboda aktualizuje na hranicích našeho bytí – identit, v dialogu s tím, co se od nás liší .... nebo ve vnitřním dialogu s tím co v nás oponuje vládnoucí identitě -Barša, Fulka – Michel Foucault. Politika a estetika, s 61)
Autobiografie ...ambivalence mezi konstrukcí paměti (identity) a její projevy v lidském jednání (ve všech životních sférách) a mezi konstrukcí paměti v autobiografiích je falešná, resp. nejde o různé typy toho konstruování (Hamar), rozdíl je jen v situaci, ve které konstruuji. Takových situací ovšem může být X a každou z nich je nutné zkoumat jako specifikum, jako stejně hodnotnou a mající k subjektivní identitě (stejný) vztah ... rozdíl spočívá v prostředí, v „posluchačích“ (subjektech intersubjektivní komunikace). I při psaní autobiografie předpokládám určité „posluchače“ mého vyprávění, pro které přizpůsobuji svůj příběh a tedy (ovšem) dotvářím sebe sama.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Co se skrývá za identitou? ... hranice - 09/12/2008 21:53
Ta Vaňková je docela přehledná, je to docela slušně napsané a až na výjimky jasné ... na druhou stranu to je myslím Brubakerova studie také a jde do mnohem větších hloubek. Co je ale u Vaňkové z mého pohledu nejzajímavější a nejhlubší (což je logické vzhledem k tématu) je rozpracování "hranic" pro skupinovou a subjektivní identifikaci.
Taková věta ..."...hranice jsou vždy a především něčím, co je představováno a utvářeno těmi, kdo v blízkosti hranic (skutečných i symbolických) pobývají."(s.11) ... zní možná dost banálně, ale budeme-li uvažovat právě o těch hranicích symbolických (či obecně hranicích identity) otevírá to dost velký prostor pro přemýšlení.
V našem často diskutovaném tématu nacionalismu např. témata jako: jakým způsobem se proměňoval nacionalist. narativ s tím jak byly do "polit. národa" integrovány další a další společenské vrstvy ? jak se toto podepsalo na utváření "jiného", "cizího", tj. nepatřícího do vlastního "národního těla" ? do jaké míry je radikalizace antisemitismu v 90. letech 19. st. pouze veřejným etablováním "lidového antisemitismu" a do jaké míry jde o vytváření nových stigmat, která mají pomoci novým společ. vrstvám integrovat se a legitimovat svou (rovnoprávnou) pozici v národní společnosti ? atp.... prostě jak se podepisují změny fyziognomie nacionalismu na utváření identity a/tedy i "národních nepřátel".
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Co se skrývá za identitou? 3 poznámky - 13/12/2008 15:24
Vítku, děkuji trochu se zpožděním za vyjádření: pokusím se též stručně reagovat na některé Tvé uvedeniny.
Jak jsi pochopil, Vaňková je přehledná (mikro)syntéza, jednoduše přehled z diplomky – Brubaker a Cooper jdou určitě hlouběji, ale pro ujasnění o co jde ve věci ,,identita“ snad V. zatím postačí.
Vítku, nikdy jsem Tě za tmáře neoznačil a nechápu, proč bych se měl obtěžovat vynášením absolutizujících soudů o svých blízkých! Když už jsme u té identity, nechceme přeci prozrazovat, vůči jakým (falešným)obrazům o druhých vymezujeme obraz, identitu vlastní:-) Mohu si jen dovolit chaoticky a vždy spíše z nových pozic než snad lineárně udržované zkušenosti navážet do toho, co konkrétně zrovna řekneš.
V tomto ohledu Tě musím ostatně hned z kraje pokárat – mohl jsi se pokusit vyjádřit k jednotlivým bodům I – V. Mohlo tak být jasnější, co víš a nevíš konkrétně k jednotlivým skutečnostem spojeným s termínem identita či procesem identifikace. Myslím, že jsou docela flexibilní, tj. nikoliv snazující pro vyjádření jednoho znalostí. Každopádně potřebu vyjádřit se osobitě respektuji.
To, co vysvětluješ jako identita mě příliš jasné není, tj. zde k přílišnému vyjasnění s tím, co si myslím já, nedošlo. Přímo se moje vnímání fenoménu rozchází ve vidění identity jako totožnosti člověka a místa, totožnost jako esence, která se vykazuje sama nějakou činnosti, totiž stále se utvíří a potvrzuje + doplnění, že je to ,,určitým způsobem chápaná chronologie dějů a jevů...“ Podle mě je to přeci člověk, který neustále hledá z vnitřní psychické potřeby ztotožnění s něčím, ve smyslu vysvětlení světa, tj. identifikuje se. Jde mi o vyjasnění, zda chápeme identitu esencionálně či konstruktivisticky, tj. bod III.
Myslím, že Vítek by si ušetřil své vyjasnění, kdyby mé body následoval – jeho další vyjádření o tom, že se člověk může vědomě vzpírat ,,objektivní idenititě, je opět vyjádřen v bodu III jako střet pojetí esencionalistického a konstruktivistického chápání ,,identity“. Vítek tudíž mohl jenom potvrdit, že střet těchto dvou pojetí zná, je s ním srozuměn a uvědomuje si jej na příkladu, kdy je člověk tlačen k přijmutí identity + všechny další věci, které o tom promýšlí (stigmatizace...). Dichotomie My X Oni jako základní vyjádření identifikace, resp. hodnot a vzorců, ke kterým je jedinec tlačen, to mě přijde jako základ, tj. bod II a nemám k tomu ze své strany co dodat. Vítkovi děkuji že to rozšiřuje o prvek ,,svobody“, jehož vyjádření zde jako něčeho, co je aktualizováno na hranicích našeho bytí, v dialogu s tím, co se od nás liší atd., mě ale přijde již jako příliš hodnotově zatížené a již se proti tomu musím vzpírat, totiž obrat jako ,,vládnoucí idenita“ apod. – přijde mi to již jako příliš konstruktivistické a přinejmenším zjednodušující: to budu osobně chápat jako vyjádření k ,,hodnotícímu“ bodu V.
K vyjádření o autobiografii nemám co dodat. Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel a analýzu autobiografií jsem chápal čistě jako proces uvědomění si a dekódování okolností, za kterých došlo k jejímu stylizování. Nevím, jak to říci srozumitelněji. Každopádně je v tomto ohledu existence posluchače při stylizování vlastního příběhu, identity, klíčová.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
