Proky
|
Evropská integrace - 03/06/2006 00:38
Otázka o tom, zda Turecko patří nebo nepatří do elitního klubu zemí s jistou minimální úrovní ekonomické síly (životní úrovně, blahobytu...), kvality a funkčnosti práva (právního stát), politické demokracie, vyvolává již dlouho - podle mě přehnané - emoce a (rádoby)hlubokomyslné úvahy o podstatě (evropské) civilizace, evropské identitě, kultuře atd. Jedna politická strana, a zejména J. Zielenec, tuto otázku staví mezi ústřední témata své zahraničněpolitické agendy, či spíše potenciální agendy. Pojem kultura zde nabývá až mystických rozměrů. Jakoby se snad nejednalo o agregát materiálních i duchovních statků, nakupení tradic, navrstvení - výsledek (historicko-geografických) okolností, supersložitý-komplexní lektvar..., ale o jakousi věc o sobě, věc před věcmi (ante res), mocný a nezměnitelný osud každého jedince - fatalistické a transcendentální chápání kultury, ústící do rasismu a xenofobie. Tak chápu kulturu já (jakožto první možnost) a mohu se o tom jinde více rozepsat a můžeme o tom jinde diskutovat.
A v těchto mystických debatách se zapomíná jaksi na profánnost a realitu. A proto se ptám: oč jsou - kromě křesťanství - Rumunsko a Bulharsko evropštější než Turecko????? Dozajista to není ekonomická síla, blahobyt, právní stát (!), korupce. V mnohém jsou tyto země nepochybně za Tureckem. A většina jejich území sdílí nedávnou orientální (byzantsko-osmanskou) minulost... Sociální propast a množství chudoby (nejchudších lidí) je v Rumunsku patrně výraznější než v Turecku. Myslíte si, že to může EU změnit. Asi se shodneme, že si přejeme, aby nejchudší Rumuni (většinou Romové) byli bohatší. Čili i na úkor relativního bohatství EU25... Jenomže je v tomto smysl "elitního klubu"? Stoprocentně ne. Unie může pomáhat v cestě ku prosperitě těmto zemím i jako nečlenům. Zásadou musí zůstat určitě, byť zmírněné, podmínky účasti v klubu. Pokud to přestane platit, stává se EU vyprázdněným pojmem. Evropský přerozdělovací mechanismus pak možná nasměruje miliony eur k nuzným Balkáncům. To nepochybně jenom utvrdí místní politicko-ekonomické elity, že normální je "investovat" vstříc osobnímu (rodinnému) a klanovému obohacení. O investice do rozvoje obecních věcí se už postará Brusel... Říkám rezolutní NE členství Rumunska a Bulharska v EU od 1.1. 2007!!!!!!!!!!!
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Evropská integrace - 04/06/2006 12:20
Děkuji za zajímavý příspěvek k otázce, o které občas přemýšlím a zvláště v případě B., R. a následně T. je otázka integrace ano či ne obzvláště kontroverzní - a chybí mě k posouzení argumenty pro a proti.
V případě T. jsem s Kubou vyslechl na jedné veřejné debatě Zelenience přímo a popravdě, oba nás přesvědčil.
V této souvislosti chci poukázat na jednu věc, ke které se dle mě chybně stále a stále lidé uchylují - ve své dobré vůli (nebo rádoby spravedlivé samolibosti) k tomu, že pokud nesouhlasí s negativním jevem, mají tendenci ignorovat jeho praktický význam. Ano, souhlas, kultura je dle Z. příliš vyhrocená do nějakých metapozic a pomalu transcendencí a je to nesmysl, žádná kultura a civilizace takto nefunguje, nelze ale zapomínat, že samotný moment takovéto konstrukce kultury napříč lidmi je zcela zásadní pro praktický ,,střet" mezi nimi - jde přeci o projev již starého známého sociologického vymezování se vůči druhým a formování kolektivních identit. No a právě proto je důležité brát v potaz ohromný význam stereotypů v utváření vnímání a postojů lidí vůči jiným lidem, vytvářených samozřejmě velkým dílem politicky v závislosti na geopolitckých poměrech atd. To, že to směřuje ke xenofobii apod., má Proky sice pravdu, ale problém nezmizí jeho ignorováním?
Rád bych v této záležitosti na další schůzi přednesl lehký exkurz, jak mnoho podobný mechanismus formoval obrovský rozpor mezi přísně vymáhaným politicko-korektním deklarativním postojem vůči Židům z politicky účelových důvodů a skutečným stereotypním vnímáním Židů po válce.
Ovšem posoudit, jakých podob kladné či záporné vymezení vůči Evropanům v Turecku vykazuje a do jaké míry jsou rizikem a jakým, tak to vůbec ale vůbec nevím. Zeleniec mě přesvědčil právě z tohoto ani ne tak kulturního ale spíše civilizačního hlediska. To by se mohl spíše pobavit Proky s Vítkem a Dušanem, kteří tam byli osobně. A pořád se motáme kolem závažných a mezi námi nevyjasněných pojmů kultura, civilizace, lidskost apod.
Kultura - není to s ní jako s tou narací? Není nakonec všechno kultura? A až v rámci nějakého kulturního systému je možné se bavit o jejím prohloubení v nějaké hlubší společenské formy související s růstem materiálního zabezpečení projevující se např. více v umění a morální zodpovědnosti jedinců?
Snad je spíše problém právě v mé nevědomosti si na již zabezpečeném západním koutě kontinentu něco o této cizí kultuře zjistit a neobávat se nějakých skrytých hrozeb této kultury v průniku do praxe (korupce, mafie, ohrožení demokracie atd.). Ale jak vypadala ČR SR se svými romskými ghetami v roce 2004 pro Francouze a Brity? Není pomoc mimo struktury EU výmluvou? Neděláme stejnou chybu a není EU také o historické a morální odpovědnosti vůči těmto státům, kt. by jsme měli podporovat zvláště my zde? Pro mě není EU žádný elitní hospodářský klub.
Jsem pro vstup Bulharska a Rumunska v roce 2007. Nikdo mě nedokázal přesvědčit, že je vhodné přijmout Turecko.
Příspěvek editován: Petr, v: 04/06/2006 12:51
Příspěvek editován: Petr, v: 04/06/2006 13:49
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Islám v Evropě - 09/09/2006 11:53
Muslimští přistěhovalci v Evropě dle Barši aneb koho se máme bát?
Dle: Baršová Andrea – Barša, Pavel: Imigrační a integrační politika v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005. kapitola Evropa, islám a islamismus.
Menšina z menšiny menšiny
,,drtivá většina“ z 13 milionů přistěhovalců z muslimských zemí nepředstavuje skrz své náboženské přesvědčení pro majoritní společnost žádný problém – druhá a třetí generace prochází postupnou akulturací jak jazyka tak hodnot, víru si udržují různě intenzivně na soukromé a asociativní úrovni
problém představuje ,,menšina mladých – obzvláště ze sociálně znevýhodněného prostředí, avšak nejen z něho“ - ta je ochotna přijmout ,,rigidní formy islámu“
tyto formy islámu nabízejí ,,symbolické přehodnocení jejich sociálního vyloučení a převrácení stigmatizace jejich muslimského původu tím, že je pochopí jako známku náboženského vyvolení“
islámský (a samozřejmě nejen islámský) fundamentalismus dává smysl životu takovíchto osob, napravuje jejich sebevědomí ,,pošramocené sociální a kulturní marginalizací“
,,menšina z této menšiny“ je ochotna pokračovat od tohoto pořád spíše ,,náboženského resentimentu“ k nenávisti a užít násilí
Formy islámského obrození v Evropě
safismus, resp. jeho dvě větve, džihadismus a pietismus – safismus je šířen od 60. let minulého století do celého světa ,,pomocí petrodolarů z wahhábistické Saudské Arábie“: podstatou safismu je návrat ke zůsobu života předků (Salaf tím, že je prosazován jeden způsob každodenního života a hodnot, navzdory rozličným tradicím rozšířených v islámu, způsob, univerzálně závazný pro všechny muslimy na světě
- safismus je stejně tak namířen proti tradiční islámské společnosti (odmítnutí nošení muslimského šátku údajně neodpovídá závazné muslimské formě) jako vůči evropské moderní kultuře
: džihadismus je původně propojením politicky konzervativního wahhábismu a politicky radikálním křídlem Muslimských bratří, jež se postavili proti proamerickým Saudům – ideologické zázemí internalistů vysílaných do zahraničí (Afghánistán, Bosna, Čečensko apod.) a představitel v Al Káidě
: pietismus nehlásá násilí, avšak jsou pro radikální roztržku s evropským způsobem života a striktním dodržováním každodenních praktik islámu – do Evropy je importován z Alžírska, kde byl ideologickou oporou Fronty islámské spásy, proti které v 90. let bojovala sekulární vláda
džihadisty můžeme pojímat jako ,,politicko-násilné“ hnutí a pietisty jako ,,sektářsko-náboženské“ hnutí v safismu
- Evropa je v očích obou větví salafismu pojímána jako příbytek nevěřících (dár al-kufr) s tím, že pro džihadisty je tím záoveň ,,oblastí války“, zatímco pro pietisty ,,příbytkem smlouvy“ a usilují o pokojnou koexistenci; v každém případě směřují obojí selafisté – dle Baršy podobně jako ultraortodoxní Židé v USA a v Izraeli – k totální segregaci jak lokální tak myšlenkové
umírněný islamismus je třetím proudem islámského obrození v Evropě, jehož příznivci žádají veřejné uznání muslimské identity evropskými institucemi a respekt k islámským každodenním zvykům (včetně šátků), tzn. má zájem na veřejném prosazování muslimských hodnot
příznivci umírněného islamismu však respektují ,,pluralistický rámec západní společnosti“ a jsou otevřeni k ,,hybridizaci“ islámu a modernity – v roce 1989 přestali považovat Evropu za zemi nevěřících a uznali ji za zemi islámu
zaplnění prostoru po původně levicových verzích politické organizace muslimů, mezi které patřili původně muslimští bratři (v Palestině patrně Fatáh – PS)
Jak mají přistupovat evropské státy k těmto třem proudům?
tak se táže Barša závěrem své kapitoly – a jak si odpovídá?
džihadisté, to není politický problém ale bezpečnostní hrozba: třeba užít represe od infiltrace agenty až po soudní represe
pietisté problémem jako ostatní náboženské sekty, jejichž rozšířením by byla narušena ,,celková sociální koheze“: stíhat projevy porušování lidských práv jejich příslušníků (např. povolení muži bít ženu)
! Barša podotýká, že program jejich proměny společnosti je stejně nepřijatelný (,,pro liberálně smýšlenjcí Evropany“) jako ,,rechristianizace“ Evropy o níž sní konzervativní křesťané (a ultramegajudaizaci Izraele jako o něm sní ultraortodoxní Židé – PS)
umírněný islám staví evropskou společnost před dvě politická dilemata:
1) snaha o jednání se státními institucemi je privileguje jako reprezentanty všech muslimů v daném státě
2) je tato spolupráce cestou k evropizaci islámu nebo vytvářením půdy pro islamizaci Evropy?
- zde se Barša odkazuje na paralelu s komunistickým hnutím, které se participovalo na politickém životě buržoazních států, přitahovalo mnoho lidí pro své postavení jako zástupce boje proti sociální nespravedlnosti (,,cestovní společníci“), avšak na sektářské bázi a netajilo se, že jakmile to bude možné, s buržoazií je amen (z cestovních společníků se stávají ,,užiteční idioti“, že pane doktore Beneši! - PS)
- současný islamismus má ,,levicové a alterglobalistické cestovní společníky“, neb zaplnil sociální prostor uvolněný úpadkem radikálního socialismu a stejně jako on mluví za chudé nezaměstnané z evropských předměstí (antiglobalisté s umírněnými islamisty sympatizují)
z formulací Baršových závěrů a podání problematiky - těžko skrývajících sympatie k univerzalistickému liberalismu – není těžké uhodnout, jakou cestu by pro muslimské přistěhovalce viděl rád on sám; ať již se s ním ztotožníte či nikoliv, určitě Vám jeho knihu, rozšířující naše trestuhodně mizivé znalosti o evropských muslimech v kontextu jejich přistěhovalectví, doporučuji: je to vlastně povídání o faktech spojených s definitivním nahrazením pavučiny židovského osídlení jako druhorychlostního společenství politicky a kulturně určující vývoj Evropy
více viz např.: http://liberalnimuslimove.blog.cz/rubriky/muslimove-v-evrope
a závěrem, kolik je menšina z menšiny menšiny?  http://www.infospolek.cz/components/com_simpleboard/uploaded/images/nic.gif[/img]
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
