Vítek
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 22/01/2011 22:40
tzy voga Peťo, to měl být titul mé další knihy ... si mne trochu naštval
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 22/01/2011 23:43
Jen střípky, beztak vesměs již dříve vyřčené: Lord Mord dočten již dávno, potvrzena skepse vůči Urbanovi. Ale recipročně nabízím Pátou čtvrť Viktora Fischla: místem, dobou, rámcově i syžetem identická kniha, poetika po mém soudu nesrovnatelná (i vlastně by mě, Petře, zajímalo, jak by to srovnání dopadlo u Tebe; VF mohu dovézt na schůzi). Jináč dlouho nic, co by stálo za řeč, krom prověřených titulů (Škvorecký). Dlužno ale říct, že jsem za poslední rok houby čtenář.
Ještě dovětek k páté čtvrti:
http://www.argo.cz/aktuality/104/
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 22/01/2011 23:48
No, taky jsem jenom mohl napsat, že to vyjde. Čert aby vzal tyhle marketingové dopisy!
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 23/01/2011 10:47
Poetičnost - to je výraz, který jsem hledal ve snaze vyjádřit to, co Šulc nemá. Urbana bych v tomto ohledu snad i hájil - myslím totiž, že mu o poetičnost nešlo, naopak, parafrázoval onen úpadkový žánr krvavého románu (lze-li toto tak říci).
K Fischelovi si teprve hledám cestu (dosti mě zaujala jeho kniha Loučení s Jeruzalémem, silné až nejsilnější), ale díky za připomenutí jeho knihy - ano, již jsi tak činil, Jiří, promiň. Nevoz to, díky, ještě si počkám.
Taky jsem čtenář mizerný, ale v metru to jde opravdu samo a jsem za ty cesty vlastně rád - čtu Salivarovou Nebe, peklo, ráj. Na záchodě Zolova Zabijáka.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 23/01/2011 10:52
Sémantický klíč je parafráze na co, ha?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
K tématu historické fikce... - 29/01/2011 11:57
...se vztahuje obsáhlejší článek Erika Gilka v nejnovějším Hostu (1/2011), podávám letmou rekapitulaci.
Na úvod se konstatuje, že tento žánr živoří, což prý souvisí jednak s jeho vlastním vnitřním vývojem (po odstupu normalizačních poměrů přestal být čtenářsky i autorsky protežovaným) a s trojí konkurencí zvnějšku:
1) autenticitní literatura – egodokumenty, deníky, memoáry, neboť „skutečné“ lidské osudy se zdají být zajímavější než uměle vytvořená fikce
2) záplava historiografické produkce domácí i překladové, často čtenářsky přístupné a nakladatelsky perfektně zvládnuté
3) žánr historické fantasy a alternativní historie
Načež následuje procházka po současné HF produkci. Nejprve připomenutí klasiků (Macura, Körner), pak Urban coby kategorie sama pro sebe: nejde v přísném slova smyslu o HF, spíš o využívání historických reálií k autorské licenci a k větší angažovanosti ve vyjadřování se k současnosti; s tím myslím jde souhlasit – Gilk tvrdí, že jediným Urbanovým vskutku HF románem je Lord Mord.
Následují další dvě kategorie:
- pokusy o naplnění žánru bezezbytku, vztahují se hlavně ke vzdálenější minulosti (středověk, raný novověk)
- HF smísená s alternativní a tzv. protifaktovou historií; zaujaly mě dva tituly – J. Nesvadba: Peklo Beneš (2002), aneb jaké by to bylo, kdyby EB zabránil Mnichovské dohodě (nápad působí natolik odpudivě, že by mě docela zajímal výsledek). Druhý titul je Jan Zenkl: Munkdorf (2006), v němž za události r. 1620 a porážku stavů může jakési tajné spiknutí (což může dopadnout dvojím způsobem: výborně-ecovsky, nablble-danbrownovsky)
Je zajímavé, že v závěru článku spatřuje Gilk právě v tzv. alternativní historii (navzdory svým úvodním tezím) pro budoucnost žánru HF jakousi naději. A v tomto s Gilkem nějak nemohu souhlasit: HF je především literární žánr a proto o jeho úspěšnosti a nadějích do budoucna budou vždy vposled rozhodovat čistě literární kvality konkrétních výstupů a je přitom úplně jedno, jestli se vydá spíš klasicko-macurovskou, postmoderně-urbanovskou nebo alternativně-protifaktickou cestou. Aneb samotná volba žánru z nikoho spisovatele neudělá.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:K tématu historické fikce... - 29/01/2011 13:08
Díky, to je paráda, takhle to informativně vypointovat. Jasné, zajímá mě to a je fajn, že to někdo zkouší reflektovat i kriticky a se širším záběrem... a což já neumím, takže toho tolik nenapíši.
Peklo Beneš četl Tomáš Dvořák a třeba čsl. tanky s nápisy Mor ho! před svatoštěpánským chrámem ve Vídni se mu velmi líbily.
Alternativní historie má určitě svůj význam, ale osobně je mi cizí. Argumenty/důvody, proč HF údajně živoří shledávám přesvědčivými.
Jiří, nemyslí to Gilk tak, že alternativní historie by pouze do HF vstoupila jako ,,metodologická" inspirace, tj. nikoliv aby ji žánrově transformovala? Osobně si myslím, že HF nabízí prostor pro stylistické inovace a prolínání s jinými žánry, ba, tvrdím, že může syntetizovat za přesně formulovaných zásad i do (radostně)vědného výkladu dějin - a což také hodlám dokázat prakticky!
Ještě jednou díky za odkaz a výpisky - archivuji je ve svém research information manažeru.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Re:K tématu historické fikce... - 29/01/2011 15:06
S Gilkem máš asi pravdu - moje výhrada byla vlastně svým způsobem mimochodná, i když snad ne bez opodstatnění. Gilk o HF uvažuje jako literární historik, tzn. že sleduje vývoj žánru: inspirace, postupy vyprávění aj. Nemá potřebu se vyjadřovat k literární "kvalitě" jednotlivých titulů (řečeno s použitím floskulní zkratky).
A nutno souhlasit i s tezí o plasticitě HF, vůči vědnému výkladu minulosti touto cestou sice uchovávám jistou skepsi (což o mě pán dávno ví), leč těším se na praktické vyvedení z omylu.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:K tématu historické fikce... - 29/01/2011 18:11
Snad je doplním, že k česky píšícím klasikům HF 20. století bychom mohli přiřadit ještě například J. Šotolu, V. Kaplického, V. Neffa či L. Fukse; každý z nich má na svém kontě minimálně jeden majstrštyk z dílny HF, a ovšem také díla průměrná i podprůměrná.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:K tématu historické fikce... - 30/01/2011 10:45
Česká historická fikce má svojí historii a slušné výsledky, soudím alespoň dle výběru z Dokoupila (Historický román 1945-1965. Praha 1987):
1) 1918-1945 (období stagnace)
+ Jindřich Šimon Baar: Chodská trilogie ze 20. let - Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy
+ Vrba, Hamza, Kramoliš a Karas
(tito a Baar byli ve vleku Jiráska - faktografičnost ovšem významná aneb tíhnutí ke kompozičnímu typu polycentrického románu-kroniky)
+ Leontina Mašínová: Milíč z Kroměříže; Hořící sloup (hodnotnější, ale historicky determinující evangelismus)
+ František Josef Čečetka: historický brak Dumasovského vzoru
+ Karel Leger a Richard Hofmeistr (na pomezí mezi historickým a historizujícím)
+ Jaroslav Durych: dvě valdštejnské trilogie - Bloudění (1929) a Rekviem (1930) (barokizace českého dějinného modelu a la Pekař, a to i ve stylistickém přístupu, tj. metafizičnosti a alegoričnosti - přesto již podle Šaldy nemohlo jíž o impuls pro současnost, podle něj ,,Je to umění uzavčené a minulostné ve všem všudy, při všem svém žáru a při vší své síle. Patos jeho není již patosem naším; absolutno jeho není absolutnem naším".)
+ Vladislav Vančura: Markéta Lazarová (1931) - nový impuls neb opuštění od výchovného poslání historie - tíhnutí k prozaické baladičnosti (film Vladislava Vláčila z r. 1967) a vrchol protektorátního jinotaje, i co přijde-li na poměr mezi historickými fakty a fikcí: Obrazy z dějin národa českého (tři díly, poslední torzo)
+ Ondřej Neff a Josef Toman - ve Vančurových stopách (O.N.: Lidé v tógách; J.T.: Člověk odnikud)
+ Antonín Trýb: Císař chudých (1935) - antika/biografie (Diokleciánus) aneb detailní společensko-politická analýza ztvárňované doby
+ František Kožík: Největší z pierotů; Básní neumírá + Vladimír Müller: Žebrák s erbem - povedené beletristické životopisy
+ romány s biografizujícími tendencemi z doby okupace (to nejlepší z této doby vůbec a protektorátní jinotaj, projvující se v projekčním typu historického románu - polemika s individualismem a přechod k ,,základům nové, pozitivní /altruistické, nebo kolektivistické/ společenské morálky X společensko-politické ,,bezčasí" - není zájem na historické analýze a věrohodnosti): Jiří Mařánek - rožumberská trilogie: Barbar Vok; Romance o Závišovi; Petr Kajícíník; Karel Schultz: Kámen a bolest; Miloš Kratochvíl: Don Juan
+ zpět k historickým faktům: Adolf Felix: Koruna Dagmařina (úpadek měšťanských rodin v Praze koncem 19. století na úkor zbohatlíků); Pavel Nauman: Více zlého (generační střet v podnikatelském rodu)
2) 1945-1948 (etapa dozvuků a předzvěstí)
+ vztah jedince a společnosti: Miloš V. Kratochvíl: Král obléká Halenu (Václav IV); Jiří Weil: Makanna, otec divů (1946, paralela k Hitlerovi); Vladimír Vaněk: Země krvácí, země pláče (český emigrant ve švédských službách za 30leté války - předimenzováno); Kubka: Palečkův úsměv; Palečkův pláč (Jiří z Poděbrad)
+ Vojtěch Lev: nepochopení čeští velikáni v domácím prostředí
+ Ivan Olbracht: Dobyvatel (Cortéz a Aztékové, ale paralela k dobývání českých zemích uzurpátory světovlády)
+ Pavel Nauman: Zlatý věk (1949, pokus o spojení historického a utopického románu)
+ Vávra: Posel úsvitu - nedocenění jedince ve společenských podmínkách
+ román společnosti: Šmejkal: Kavárna u nádraží (pražský biedermeier); Helena Dvořáková: Pád rodiny Bryknarů (sociální dějiny Libně); Edvard Valenta: Kvas (baťovský růst osobnosti)
+ romány budování nového života aneb kolektivistická společenství: Hronek: Údolí jasu (raněkřesťanská komunita v Palestině); Audy: Údolí se zvedla (reformace ve Švýcarsku)
+ román děje: Jan Slezák: Dobrodruzi; Katedrála; Karlštejn (Karel IV.); Jaroslav Koudelka: Pán na České řece (kolonisti v USA); Jaromír Hořejš: Cesty Jiřího Korneta (forman na přelomu 18./19. století); Prach hozený do větru (mexické dobrodružství Maxmiliána Habsburského); Josef Jahoda: Havlíčkův máj (H. v HB)
3) 1949-1956 (hledání kontinuity dějin)
typický je soc. realistický historismus (i Řezáčův Nástup je koncipován více či méně historicky, přestože jde o román ze současnosti/společenský román
+ Antonín Zápotocký: Vstanou noví bojovníci; Bouřlivý rok 1905; Rudá záře nad Kladnem
+ Včelička Géza: Policejní hodina
+ Adolf Branald: Chlép a písně (dělníci koncem 19. stol.); starší Stříbrná paruka
+ Vladimír Neff: Srpnovští páni
+ František Kožík
4) 1957-1965 (krok vpřed, dva kroky zpět)
+ Vladimír Neff a jeho soubor o rozkladu pražské rodiny aneb pražští Bodenbrokovi: Sňatky z rozumu; Císařské fialky; Zlá krev; Veselá vdova; Královský vozataj
+ Oldřich Šuleř: cyklus o jesenických kamenicích, až do r. 1945 (Letopisy v žule)
+ Jiří Weil: Harfeník (továrník Porges) - können gut sein!
+ M.V. Kratochvíl: Veronika (bachovský absolutismus)
+ V. Kaplický: Kladivo na čarodejnice (zneužití moci, jednoduše vrchol h. románu vůbec)
+ Josef Toman: Po nás potopa (antický Řím)
+ Karel Michal: Čest a sláva (1966)
+ Jiří Šotola: Tovaryšstvo Ježíšovo (1969)
+ M.V. Kratochvíl: Evropa tančila valčík; Evropa v zákopech
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Re:K tématu historické fikce... - 30/01/2011 20:25
Úctyhodná databáze, díky za ni. Jak vlastně Dokoupil definuje HF? Má to nějaké ohraničení, nebo se jaksi předpokládá všeobecné srozumění?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:K tématu historické fikce... - 30/01/2011 21:01
Mám ještě databázi polistopadové HF tvorby, asi 25 kusů.
Dokoupil HF přímo analyzuje. Z mého článku Jak pozvat studentku historie na film Anglický pacient:
Dokoupil rozlišuje v tomto /historickém/ románu tematický aspekt, aspekt vzájemného vztahu historických faktů a autorské fikce a aspekt kompoziční. Prostřednictvím kriteria vzájemného vztahu historických faktů a autorské fikce rozlišuje Dokoupil pět typů románu.
Prvním typ je dokumentární. Ten má nejblíže k odborné historické literatuře. Fikce je zde pouze doplňkem a pomocníkem, neboť k pozměňování fakt dochází minimálně.
Opačným případem je čistě epický typ, jehož východiskem je fikce. Lépe vyjádřeno, jde o historizující román.
Třetím druhem je projekční typ historického románu. Ten podobně jako epický typ vychází z fikce, historická fakta však těží jakoby až za pochodu, kdy je dodatečně využívá k rozvinutí literárního příběhu vztaženého k nějakému subjektu.
Čtvrtým typ je přechodný, kombinující předchozí přístupy a jehož vyšším výrazem je poslední kategorie, syntetický typ.
Aspekt či kritérium historické konkrétnosti tudíž znamená, jak a kolik využívá spisovatel autorské fikce v poměru k historickým faktům – totiž zda jde spíše o román historický v užším slova smyslu či (jen) román historizující, využívající dějin jako kulis.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Re:K tématu historické fikce... - 30/01/2011 23:15
Ajo vlastně, to už je dávno...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Co dělá fikci fikcí - 18/02/2011 23:27
Taky máte někdy pocit, že literární teorie a naratologické teorie psaní o dějinách hovoří v zásadě o tomtéž, ale přesto jakoby úplně jinak? Vzdálenost mezi těmito obory s odlišnými genealogiemi zajímavým způsobem překlenuje relativně čerstvá ediční řada Akademie - Edice Možné světy. Její poslední produkty zde:
http://www.academia.cz/edice/mozne-svety.html
A proč o tom píšu v Každé, jen ne velké historii? Neboť mám zato, že zatím poslední titul Dorrit Cohnové Co dělá fikci fikcí bude jakožto svižná literárně vědná/sémantická analýza rozhraní mezi fikcí a non-fikcí dosti zajímavým čtením pro každého, kdo žongluje myšlenkou sdělovat historiograficky získané poznatky vědomě fikčními cestami.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Re:Co dělá fikci fikcí - 18/02/2011 23:39
Zapomněl jsem udělat myšlenkový prolink na vaše whiteovské recenze, což by se bylo v této souvislosti hodilo - šlo mi ale hlavně o připomenutí té Cohnové, jíž jsem dnes nemalou část zhltl přímo v knihkupectví.
Její obsah zde:
http://toc.nkp.cz/NKC/200909/contents/nkc20091854078_1.pdf
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Co dělá fikci fikcí - 19/02/2011 13:34
Díky za info; tato kniha mě unikla. Koupil sis ji? A pokud ano, mohl bych si ji od tebe půjčit?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Co dělá fikci fikcí - 19/02/2011 13:55
Cohnová zní velmi zajímavě, díky za odkaz a link na obsah. Usiluji o využití fikce a tak se rád nechám poučit o tom, co s tím souvisí a případně jak na to, lépe. Doufám, že se zde brzy shledáme s komentáři apod.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Každá, jen ne velká, historie - 19/02/2011 13:56
Nyní trochu klasiky ke každé, jen ne velké historii:
Výstižným dokladem o využití každodennosti jako předmětu a metody výkladu historické minulosti je inspirativní knižní práce s příznačně atraktivním názvem Z dějin české každodennosti, s podtitulem Život v 19. století. Každodennost je pojata v knize typickým dualistickým způsobem, jako ,,Kulisy každodennosti“, tj. ,,svět, který je kolem“, jak je název doplněn, a ,,způsoby každodennosti“, tedy ,,svět, který se žije“. Do první skupiny patří spíše objektivní skutečnosti, které člověka v 19. století obklopovaly, v druhé části jsou spíše témata subjektivní povahy (rodina, vzdělání, volný čas, četba apod.). V této knize jsem však ve své cestě za každodenností nalezl především konkrétní důkaz o nesnadném úsilí a potřebě zařadit zkoumání historické každodennosti do celkového kontextu výkladu dějin, jak se jeví v České republice na konci první dekády 21. století. Tímto dokladem je kapitola hlavní autorky knihy, Mileny Lenderové, s příznačným názvem ,,Hledání kulturních dějin“. Tato kapitola není úvodem ale jakýmsi dodatkem knihy patrně nikoliv náhodou. Obsah kapitoly potvrzuje, že zaměřit každodennost a pokoušet se o její dílčí (re)konstrukce předpokládá orientaci a znalost v psychosociálních, antropologických, sémantických a kulturních kategoriích.
Srovnej heslovitý výčet obsahu kapitoly: Pojem kultura,. Dlouhá cesta k historii, v které zůstal člověk. Historická antropologie. Alltagsgeschichte, historie du quotidien, po česku dějiny každodennosti či dějiny všedního dne. Historická demografie – vykročení k dějinám mentalit. Women´s History, či Gender History? Nové čtení pramene. Co s dějinami každodennosti v Čechách?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Sumarizující ohlédnutí za novou kult.historií - 16/03/2011 18:46
Přečetl jsem práci Petera Burkeho Co je kulturní historie, vyd. min. rok? Slušný a stručný přehled, co se docela dobře a rychle čte. Žádné převratnosti a revoluce, nýbrž slušné utřídění třetího a nejmladšího proudu ve vykládání dějin. Zařazeni samozřejmě i otci inspirátoři jako Bourdieu, Foucault, Geertz a jiní. Mohu poskytnout některé skromné výpisky, jejichž označení pro můj research manager vizte prosím níže:
Sériová historie a obsahová analýza v minulosti dle Burkeho
Poutě - svět mezi každodenním světem a vysněným světem
Okazionalismus - přetvařování, proměnlivost
reprezentací a řečových situací vzhledem k vnějším okolnostem
Diskurzivní analýza dle Burkeho
Co dále po nové kulturní historii? - vznik postsociální historie anebo hybridní žánr?
Certeau dle Burkeho: PRAKTIKY namísto chování a jejich výraz jako svobody lidí
Burke: komentář k posunu od struktur k měkkým formám
Burke: co jsou to a kde se vzaly reprezentace
Burke: kritika kulturně-historických přístupů aneb z kap. Pomsta soc. historie
Burke: Materiální kultura aneb od soc.děj.pojetí ke kulturně-hist.studiu mat.kultury
Burke ke studiu rozchodu a napětí mezi tzv. lidovou a učeneckou kultury
Burke hovoří o divergenci mezi ,,učenou a lidovou kulturou v rámci dané společnosti“
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Re:Sumarizující ohlédnutí za novou kult.historií - 17/03/2011 08:05
Díky za info - kniha mi ušla, musím po ní zapátrat. Má cenu zakupovat? Osobně mám spadeno ještě na dalšího Burkeho (a to tak, že si jej chci opravdu přečíst, takže se pak snad dokopu i k referování zde): 
Prozatím jen reklamní sdělení nakladatele: Ve své studii se Peter Burke věnuje analýze sociálních a kulturních dějin jazyků, jimiž se v Evropě hovořilo nebo psalo v období mezi vynálezem knihtisku a francouzskou revolucí. Je totiž přesvědčen, že z jazykového hlediska je dobu 1450-1789 třeba vnímat jako svébytný časový úsek. Jedním z hlavních témat knihy je vztah mezi jazykem a společenstvím (vymezeným regionálně, konfesionálně, v souvislosti se zaměstnáním nebo pohlavím, stejně jako příslušnosti k národu) a úloha jazyka v procesech vnímání druhých a formování vlastní identity.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
