Dušan
|
POEZIE - 04/01/2007 01:11
Zde fórum o věcech (téměř) nejintimějších..
Hold Vladislavu Vančurovi
Tak jsem se přes Vánoce zaplaťpánbu dostal i k jiné než odborné literatuře. Oblažit trochu ducha jsem se rozhodl pomocí klasického díla Vladislava Vančury - Markéty Lazarové. Přiznám se, že Vančuru jsem doposud poněkud zanedbával a krom Obrazů z dějin..a Kubuly a Kuby Kubikuly jsem se dosud k žádné jeho knížce pořádně nedostal. Velká to škoda.
K přečtení Vančury mě navnadil poslech alba sourozenců Ulrychových, kterým se Markéta Lazarová stala inspirací pro vytvoření, textově výtečného a hudebně neotřelého alba "Příběh", jež mimochodem také doporučuji.
Vyprávět zde příběh o loupežnickém rodě a o neméně povedených králových pacholcích, jistě nemá smyslu, všichni jej nepochybně znáte alespoň z úchvatného filmu Františka Vláčila. Abych však přece dostál povinnosti, řeknu slovy Ulrychovců, že je to příběh "ve kterém chybí dobrák od kosti a láska voní krutostí, a šlape po ní strach". Příběh na jehož dně však přece cinká něco, co člověka pohladí po duši.
Celé to zde však píši z jiného důvodu - a sice kvůli nádhernému jazyku Vančury, kvůli jeho ryzí, jakoby pradávné češtině. Neříkám jistě nic nového, protože Vančurovská čeština je pojem známý, je však skutečně fascinující zaposlouchat se do těch zvukomalebných vět, které je tento básník prózy schopen z našeho jazyka vykouzlit. Jen posuďte sami:
Strop těchto dní je očazen a přichází podzim. Je ovšem zevrubná noc, a na okna mé světnice bubnuje větvoví lesa..
Nebo:
Copak to máte se slávou? Slavný je život či lépe dílo a smrt je hnusná. Špatný hospodář mýtí lesy na pahorcích, špatný král vede války, špatný básník mluví o zkáze. Dejte si zajít chuť, vy duše příliš hrubé, vy směšní troupové s mečem při stehně. Pravíte: buben, a já odpovím: svatba! Ba, namouduši, přiznám vám něco básnivosti, neboť stínajíce a zažehujíce a rozbíjejíce nástroje míru zakoušíte něco ze závrati tvoření. Lépe je býti loupežníkem, jenž má duši rysí a čest rysí, než hejtmanem, jehož tvář je lidská a chrup psovský.
Nejsem odborník a neumím rozebrat Vančurův text. Vlastně ani nechci. Jen je mi občas třeba přijít k čistému pramenu jazyka a zhluboka se napít. A zastydět se za vlastní nemohoucnost.
Pokud jste občas unaveni čtením cizojazyčných textů, jako já; pokud vás otravují odborné studie, jejichž kvalita se měří počtem cizích slov napráskaných v jednom odstavci, nebo pokud máte pokrk té zparchantělé mediální češtiny která se na nás valí ze všech stran, pak čtěte Vančuru přátelé!
Alespoň občas pár sebezáchovných doušků..
|
