Václav_K
|
Foucault - 25/05/2006 19:07
Michel Foucault, dle různých anotací a zmínek ve slovnících, encyklopedií jeden z nejvlivnějších filosofů, strukturalistů v 2. pol 20. stol je do češtiny přeložen z větší části. Tudíž není těžké do tohoto soudku sáhnout a okusit některé z jeho plodů. Mimo jiné jsem sáhl po knize Dohlížet a trestat, která vyšla ve Francii v 70. letech u nás roku 2000. I když se věnuje především obobí 17. a 18. století, jak říká klasické epoše, mnohé věci a postřehy o společnosti lze s úspěchem aplikovat i na obodbí pozdější.
Z metodologického hlediska se jedná o knihu strukturalistickou, F. zachází s pojmy: znak, síť vztahů, reprezntace apod. Zamýšlí se nad zrodem disciplinovaných společností, struktur jakými byly a jsou armáda, škola, nemocnice, vězení či továrna. Zde byla postupně vybudována síť pravidel kontroly a trestů, které jsou postaveny na normě a všici, kdo se nějak odchylují jsou trestáni. Nutno dodat, že každá tato instituce má vnitřní pravidla disciplíny, které souvisejí a zároveň jsou mimo soudní moc.
I. kapitola se věnuje mučení-včetně doznání, druhá trestání. III. se nazývá disciplína. Tato kapitola byla pro mne nejzajímavější, protože jsem mohl vést některé paralely třebas mezi jezuitským školstvím a stranickou výchovou v KSČ v 50. letech. Zkrátka uvnitř strany se ustavovala a více či méně fungovala disciplinovaná moc. Kupříkladu kontrola docházky na schůze, sledování rodinných příslušníku, péče o výchovu straníků.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Foucault - 26/05/2006 00:36
Skvělé. nedávno jsem dočetl Dohlížet a trestat a mám zálusk na další texty ....na takový úvod do Foucaulta a to, co se z něj zde přijímá doporučuji článek: Suk.J., Foucaultův příchod do Čech. „Archeologická“ a „genealogická“ metoda z perspektivy historika,in: Soudobé děj. XI/4 2004 str51-66
-jenak Suk zaznamenává metodické posuny ve Foucaultově pracích, jednak to, co- dle něho- lze z F. použít v historiografii, je třeba říci, že se k němu staví evidentně kladně, což tak jistě neplatí pro celou hist. obec.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Foucault - 27/05/2006 15:03
Taky absolvuji malý exkurz do Foucaulta. Nedávno jsem četl jeho knihu Archeolgoie vědění, která je metodologickým pokusem vystavět vedle hermeneutiky, čili hledání skrytého smyslu, novou metodu bádání nad diskurzy. Navíc se v ní vypořádává se svoji přelomovou prací Slova a věci, je jakousí vnitřní kritikou a opravou strukturalistických Slov a věcí. Je to kniha velmi abstraktní, přesto některé postřehy jsou i pro historika objevné.
Několik výpisků z Archeologie vědění:
Michel Foucault: Archeologie vědění. Praha 2002.
Zproblematizovat dokument. Rekonstituovat na základě toho, co dokumenty říkají a občas pouze naznačují minulost. Historie změnila svůj postoj k dokumentu: primárním cílem již není dokument interpretovat, určit, zda říká pravdu a jaká je jeho vlastní vyjadřovací hodnota, nýbrž pracovat na něm zevnitř a rozvíjet jej; historie dokument organizuje, rozděluje, distribuuje, uspořádává, rozmisťuje jej do různých rovin, konstruuje řady, rozlišuje mezi tím, co je a co není relevantní, určuje prvky, definuje jednotky, popisuje vztahy. s. 14 – 15
Vytváření koherentního a homogenního korpusu dokumentů (otevřeného či uzavřeného, konečného či neukončeného); stanovení principu výběru (podle toho, zda chceme podat masu dokumentů vyčerpávajícím způsobem, či vybrat jistý vzorek statistickou metodou, nebo zda se pokusíme předem určit nejreprezentativnější prvky); definování roviny analýzy a odpovídajících prvků (ze studovaného materiálu můžeme vytknout čiselné údaje, explicitní či skryteé odkazy k událostem, institucím, praktikám, důležitá slova spolu s pravidly jejich užívání a sémantická pole, která označují, nebo třeba formální strukturu tvrzení a typy zřetězení, jež je propojují); specifikování metody analýzy (kvantitativní zpracování dat, rozklad podle jistého počtu stanovitelných rysů, jejíchž korelace lez studovat, interpretativní dešifrování, analýza četnosti a rozmístění); vymezení souborů a podsouborů, které rozčleňují studovaný materiál (oblasti, periody, sjednocující procesy); určení vztahů, s jejichž pomocí je možné charakterizovat soubor (může se jednat o vztahy numerické či logické, funkční , kauzální, analogické; může jít o vztah označujícího a označovaného). Všechny tyto problémy tvoří nyní součást metodologického pole historie. s. 21.
Objekt neočekává v temnotě řád, který jej osvobodí a dovolí mu vtělit se do viditelné a upovídané objektivity; nepřechází svou existenci v sobě samém, zadržován nějakými překážkami na okrajích světla. Existuje, jsou-li dány pozitivní podmínky komplexního svazku vztahů. Tyto vztahy se ustavují mezi institucemi, ekonomickými a společenskými procesy, formami chování, systémy norem, technikami, typy klasifikace a způsoby charakterizace; tyto vztahy nejsou přítomny v objektu; analýza objektu je nerozvíjí; nenačttávají jeho osnovu, imanentní racionalitu, onu ideální tkáň, jež se znovu zcela anebo zčásti objeví, jakmile objekt myslíme v pravdě jeho pojmu. Nedefinují jeho vnitřní konstituci, nýbrž to, co mu dovoluje objevit se, stanout vedle jiných objektů, situovat se ve vztahu k nim, definovat svou odlišnost, sovu neredukovatelnost a případně svou heterogenitu, zkrátka umístit se v poli exteriority. Tyto vztahy se odlišují především od vztahů, jež bychom mohli nazvat „primárními“ a které lze nezávisle na jakémkoliv diskuzru či objektech diskurzu popsat mezi institucemi, technikami, společenskými formami atd. Je vcelku zřejmé, že mezi buržoazní rodinou a fungováním soudních instancí a kategorií v 19. století existují vztahy, které lez analyzovat jako takové. Avšak ne vždy se překrývají se vztahy, jež jsou podstatné při formování objektu: vztahy závislosti, které lze na této primární rovině určit, se neprojevují nutné tak, že by vstupovaly do vztahů, jež umožňují existenci objektů diskurzu. Je ale také třeba rozlišovat druhotné vztahy, které jsou formulovány v diskrusu samotném…. Tak se otevírá celý prostor artikulovaný možnými popisy: systémem primárních či reálných vztahů, systémem druhotných či reflexivních vztahů a systémem vztahů, které můžeme v pravém slova smyslu nazývat diskursivní. Diskursivní vztahy nejsou vnitřní vztahy diskurzu: nespojují mezi sebou pojmy nebo slova; nebudují nějakou deduktivní či rétorickou arichtekturu mezi větami nebo tvrzeními. Přesto to nejsou ani vztahy vůčei diskurzu vnější, které by ho ohraničovaly, které by mu vnucovaly určité formy anebo mu zabraňovaly vyslovovat za určitých okolností určité věci. Jsou v jistém smyslu na hranici diskurzu: poskytují mu objekty, o nichž mluví, či spíše (neboť tento obraz poskytování předpokládá, že objetky se formují někde jinde než v rámci diskurzu) určují svazek vztahů, jež musí diskurz uvádět v činnost, aby mohl mluvit o patřičných objektech, aby o nich mohl pojednávat, aby je mohl pojmenovat, analyzovat, klasifikovat, aby je mohl vysvětlit atd. Tyto vztahy necharakterizují jazyk, který diskurz používá, okolnosti, za nichž se rozvíjí, nýbrž diskurz samotný jako praxi. s. 73 – 74.
Hledali jsme jednotu diskurzu v objektech samých, v jejich rozmístění, ve hře jejich rozdílů, v jejich blízkosti a v jejich vzdálenosti – zkrátka na straně toho, co je dáno mluvícímu subjektu, jež charakterizuje diskursivní praxi samu; tak jsme objevili nikoli konfiguraci anebo formu, nýbrž soubor pravidel, která jsou imanentní určité praxi a která definují její specifičnost. s. 75
Nakonec můžeme nyní přesně definovat to, co jsme nazvali „diskursivní praxe“…. je to soubor anonymních historických pravidel, vždy uržených v prostoru a času, který definoval danou periodu a podmínky působení funkce vypovídání v daném sociálním, ekonomickém, geografickém či lingvistickém prostředí. s. 181.
Diskursivní formace je soubor rozmanitých protikladů, jejichž roviny a role musíme popsat. Archeologická analýza pak vytyčuje primát rozporu. s. 236.
Zdá se mi, že by bylo možné vypracovat analýzu stejného typu, týkající se politického vědění. Pokusit se zjistit, zda není politické chování nějaké společnosti,skupiny či třídy prostoupeno určitoenou popsatelnou diskursivní praxí. Tato pozitivita by se smaozřjemě neshodovala a ni s politckými teoriemi epochy, ani s ekonomickými: určeními definovala by to, co se politice může stát objektem vypovídání, formy, které toto vypovídání může nést, pojmy, jež se tu mohou uplatnit, a strategické volby, které se v ní odehrávají. Místo abychom toto vědění analyzovali – což je vždy možné – s ohledem na epistémé, jíž by mohlo nechat vzniknout, analyzovali bychom je s ohledem na chování, zápasy, konflikty, rozhodnutí a taktiky. Odkryli bychom tak politické vědění, jež není v řádu druhotné teoretizace praxe ani není aplikací teorie. Protože je regulérně formováno diskursivní praxí, jež se rozvíjí mezi ostatními praxemi a artikuluje se podle nich, není toto vědění věcí výrazu, „reflektující“ více či méně adekvátně určité množství „objektivních daností“ či reálných praktik. Je od začátku vepsáno do soustavy různých praktik, kde zároveň nalézá sovou specifikaci, funkci a síť svých závislostí. Pokud by byl takový popis možný, pak by samozřejmě pro uchopení místa artikulace politické teorie a praxe nebylo nutné procházet instancí individuálního či kolektivního vědomí; nebyl by nutné zkoumat, do jaké míry by toto vědomí mohoo na jendé starně vyjadřovat skryté podmínky, na druhé straně se viditelně projevovat v teoretických pravdách; nebylo by třeba klást psychologický problém uvědomění; bylo by třeba analzyvat formování a proměny vědění. Problémem by například nebylo, od jaké chvíle s eojbevuje revoluční vědomí, ani jaké vzájemné role mohou v genezi tohoto vědomí hrát ekonomické podmínky a úsilí teoretického objasnění; nešlo by o to, vystopovat všeobecnou a příkladnou biografii revolučního člověka či nalézt zakořenění jeho projektu, nýbrž ukázat, jak se utvářela diskursivní praxe a revoluční vědění, jež se ukládaly ve způsobech chování a ve strategiích, jež otevírají prostor pro teorii společnosti a působí interference a vzájemné transformace jedněch i druhých. s. 290 – 291.
K dalším knihám Foucaulta snad příště: Slová a veci (mám rozečteno, lež musel jsem vrátit jako rezervaci) Dějiny sexuality I. (přečteno)
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Foucault - 28/05/2006 19:00
Ne přímo k věci, ale jenom poukaz, že proč sledovat hermeneuticky pouze motivy a vzorce chování, sociálních struktur, vzorců, mentalut a bla bla tak dále: Norman Davis přichází na český trh s knihou Mokrokosmos. Dějiny středoevropského města. Ještě jsem nenahlédl ale podle radiožurnálu se má jednat o sledování proměny nanejvýše zajímavého města Vratislavy v průběhu dějin dotažené až do poválečných polských dob. Podle Respektu se v knize zrcadlí ,,zkušenost celé střední Evropy".
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Jezuité a Ouředník - 11/06/2006 22:06
Foucault se ve studii O jiných prostorech (In: Myšlení vnějšku, Praha 1996) dotkl i jezuitských misiích v Lat. Americe. Srov. diskusi o nové knize P. Ouředníka. Foucault mluví o existenci odlišných prostorů-heterotopií Mám na mysli také neobyčejné jezuitské kolonie, které byly zakládány v Jižní Americe: nádherné, absolutně řízené kolonie, v nichž bylo skutečně dosaženo lidské dokonalosti. Jezuité v Paraguayi zakládali kolonie, ve kterých byla existence v každém ohledu řízená. Vesnice byla stavěna podle naprosto přesného plánu okolo čtverhraného prostoru, na jehož úpatí stál kostel/.../každá rodina měla podél těchto dvou os svou chaloupku, a tak byl zcela přesně reprodukován znak Krista. Křesťanství vepsalo svůj základní symbol do prostoru a geografie Ameriky (předtím se zmínil o puritánech v Sev. Americe) Každodenní život jednotlivců nebyl řízen hvizdem píšťalky, ale úderem zvonu. Každý byl probuzen ve stejném okamžiku; jedlo se v poledne a v pět; pak nadešel čas uložit se do postele, a o půlnoci tak zvaný manželský budíček, což znamená, že každý za úderu kostelního zvonu plnil svou povinnost.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Fisejs
|
Foucault versus Chomsky - 16/06/2006 22:48
.....k diskuzi o Foucaultovi patří i jeho politické angažmá. On sám se nikdy netajil s tím, že jeho tvorba je angažovaná ( stejně jako já....och to bylo nemístné srovnání). Právě k tomuto je docela zajímavé si přečíst drobnější knihu, která je vlastně přepisem z televizního pořadu ( to byly časy !!!), který moderoval Fons Elders a účastnil se jí ještě Chomsky. Bylo to v letech, kdy se Foucault ještě plně stavěl na maoistické pozice.
Zároveň je zde ovšem i filosofická reflexe obou klasiků, ke které ( zvláště u F.) je ovšem dobré již něco mít přečteno ze samotného díla.
Noam Chomsky, Michel Foucault, Fons Elders, Člověk moc a spravedlnost, Praha 2005
, aneb Foucault se svým třídním bojem a převzetím moci proletariátem ( maoistické pojetí, moc pro moc, připouští násilí), ale i kontrola institucí, které zasahují do mocenské sféry, ačkoliv nejsou viditelně politické x Chomského reformismu a ideálem anarch.socialismu, občanské neposlušnosti a svobodomyslnosti.
tohle psal Vítek.
Příspěvek editován: Fisejs, v: 16/06/2006 22:55
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Foucault versus Chomsky - 18/06/2006 23:07
Vítku, zajímavé. Vážně jen Tvá škoda, že se více neznáš s Tomášem, politologem doktorandem z Brna, nyní v Praze a pořádající občas čtení Marxova Kapitálu.
Ostatně k těm Jezuitům, když už trávím celé dny v Klementinu. Myslím že Britové udělali velmi povedený film, myslím že se jmenoval Misionář a ve kterém je bravurně svět, který líčí Vašek, vykreslen.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Foucault a paranoia - 25/06/2006 15:19
Kdo jste se podivoval na poslední schůzi z mých některých obav ( diskuze o min. vnitra, tedy diskuze je v tomto případě bohužel nadnesený termín), musím říci, že právě i četba Foucalta posiluje mou ( někdy špatně skrývanou) paranoiu. Nejlépe přečtěte, a zhodnoťte sami. Myslím, že by Vás v tomto případě neměla odradit ani jistá módnost foucaultismu....
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Foucault, Ouředník a relativismus (?) - 02/07/2006 19:00
Nevím, zda-li to má nějakou souvislost s Vítkovou paraniou, ale chtěl jsem se vrátit ještě v souvislosti s odkazem na Ouředníkův přístup k interpretaci holocaustu, jak ho podal v Europeaně a jelikož zde jednou padne slovo Foucault a máme již v HG fórech docela zmatek, dávám sem.
V posledním příspěvku o holocaustu jsem bez větší závažnosti podotkl, že Ouředníkův přístup shledávám výtečným odstupem, zároveň jsem však vyjádřil lehce obavu z postmoderního relativismu. Jistě jsem se tak dotkl závažné problematiky, která mě ovšem velmi zajímá – totiž do jaké míry jsou oprávněné obavy z psaní historie takovým způsobem, který apriorně popírá možnost objektivnosti dějin. V této souvislosti mě nyní zvláště napadán kritika - pro relativizaci ,,pravdy“ - dekonstruktivismu a to právě v nejzávažnější souvislosti - s popíráním holocaustu – jejím ukázkovým příkladem je Debora Lipstadtová:
,,V nejkrajnější podobě se v tomto přístupu tvrdí, že neexistuje žádná taková základní věc jako je zkušenost. Zkušenost je zprostředkována jazykem člověka. Badatelé, kteří zastávají tento dekonstruktivistický přístup, ani sami nejsou popírači, ani s postoji popírači nesympatizují, většina z nic nemá žádný problém s tím označit popírání holocaustu za lživé. Protože je ale podle dekonstruktivismu zkušenost relativní a nic není pevně dáno, vytváří se atmosféra tolerance vůči zpochybňování významu historických událostí a jeho zastánci stěží mohou tvrdit, že tomuto skeptickému přístupu je něco ,uzavřeno‘“.
Lipstadtová, Debora E.: Popírání holocaustu. Praha - Litomyšl 2001, s. 42.
Relativismus bývá spojovaný s postmodernismem: obecná pravda zmizela, zůstaly jen rzné úhly pohledu. Na to ovšem odpovídá Barša:
,,Myslím, že ne, že je to složitější. Není třeba to vidět v rovině ,buď anebo“““, buď univerzální pravda, nebo relativsmus /…/ Nejde o to, že různé pravdy prostě stojí vedle sebe, nýbrž o možnost vzájemného porozumění“.
Barša se odvolává na Foucaulta, kterému šlo o nové osvícenství nikoliv ,,postmoderní rezignaci rozumu“.
Komárek, Michal: Veřejný intelektuál. In: Reflex, roč. XVII, č. 6 (9. 2. 2005), s. 25.
Kvalitativní, pluralitní a proto také jistě relativizující psaní dějin však rozhodně neznamená jejich absolutní relativizaci. Výzva k soustředění se na kvalititativní pojetí dějin spočívá spíše v akcentování pluralitní podstaty této perspektivy sama o sobě.
Tolik opět některé mé dosud nezpracované poznámky k závěru mé disertace. V Europeaně tato problematika není řešena in concreto. Jak jsem ale uvedl, hodně z ní vyplývá. Nejen z Ouředníkova stylu, ale tím, že sám často vkládá pasáže o psaní historie, o paměti paměti, psychologizaci dějin atp., jak jsem některé z nich vypsal do diskuse o interpretaci holocaustu. Jak se zamýšlí nad historicku pravdou v doslovu Europeany Hárl, Ouředník nám odpověď na tuto a spoustu souvisejících otázek odpověď neposkytne, nebo ,,přesněji řečeno nám jich nonšalantně nabídne tolik – trochu jako ve výprodeji zlevněného zboží u vetešníků 20. století -, že to vyjde nastejno“.
Avšak O. není o ironickém, možná cynickém relativismu. Přemýšlím, že jakoby jeho experimentální, živá a čtivým způsobem podaná pluralita dějinných skutečností a jejich interpretace – bez hodnocení a soudů – měla právě onu hodnotou v poukázání na nesmyslnost všech zaručených výkladů dějin, potojů k ním a jejich souzení dle nějaké zaručené jedné pravdy - a které jsou nutně nesmyslné a stokrát zneužité, od sofistifikovaných dialektiků, přes odvolávače se na lidské přístupy po zdravorozumáře. Možná je zde nějaká blízkost s jediným pravdivým v nevyřčeném, kdy stačí poukázat na fakt samotný.(?)
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Ouředník a čeští historici - 02/07/2006 22:36
S Petrovou předchozí tezí/tezemi (v posledním odstavci) nelze než souhlasit. Myslím, že Ouředník ať už chtěl záměrně či nikoliv hodil rukavici mj. i českým (i jiným) historikům; tedy snad i nám. Čím? Svým pojetím Europeany, které jsme zde v předchozích příspěvcích, domnívám se, sdostatek prozkoumali. A co na to naši historici? Petr píše, dovolím si parafrázovat, že O. pojetí dějin v E. je elegantním řešením zapeklitého problému objektivita x relativismus. Souhlasím. Zkusme věc domyslet dále. Je možné, aby určitá a ne malá část vědeckých prací (článků i monografií) historiků byla psána obdobným způsobem jako E? Je záhodno se o to pokusit? Pokusil se u nás někdo? Jak by takový text přijala historická obec česká?
Připadá mi, že čeští historici pěkně O. a jeho E. zaškatulkovali do rubriky eseje či dokonce beletrie; je to ostatně jedno; jen Europeanu neřadí do oné, posvátné, granty obšťastňované kategorie vědecká studie. Museli by se potom totiž podívat na své vlastní texty, jejich podoby a srovnávat. Takhle lze vždy říct, že O. píše hrušky a my píšeme jabka.
Když jsem si tento příspěvek znovu prošel, zjistil jsem, že v něm převládají samé otázky a málo odpovědí. Ostatně podobně jako v lístkovém katalogu prací o dějinách v knihovně na FF MU...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Začněme opět vířit stojaté HG vody... - 01/08/2006 17:17
Nechtěl jsem nechat Vaškovo spravedlivé rozhořčení bez reakce a doufám, že se trochu kolem všichni zainteresovaní pobavíme. Dosud jsme totiž naši kritiku pozitivistického psaní nedokázali blíže vymezit, nebylo ji vlastně na čem postavit. Naše první debata oVítkově práci byla hodně zajímavá, ale vůbec si nepamatuji k čemu jsme došli až na to že všechno je vlastně narace...
Nyní zde máme konkrétnější případ. Ouředník a jeho pojetí, které je - jak jsme se s Vaškem shodli – dobrým přístupem k věčnému problému objetkivita versus relativismus v historiografii, resp. vypořádání s zanášením dobových hodnotových soudů a s explicitními teoriemi spojené těžkopádné psaní pro psaní, plnění sborníků pro plnění sborníků atp.
Však ruku na srdce a já se ptám nás všech - se vzpomínkou na slova Prečana - konkrétně:
Neklademe si příliš vysoké nároky, kterým sami v praxi nedostojíme?
Jak chceme vlastně přijít s nějakým užitečnějším přístupem/metodou?
Vašku, jak chceš metodologicky pojmout aparát státní správy v 50. letech? Abys téma tradičně nakaplanizoval - na Tvůj referát se skutečně moc těším. Co Vítek? Se vší úctou co si pamatuji z jeho textu je že to je všechno a moc pěkné, jen se to nedá číst a měl jsem z toho prd. Co Dušan? Analýza dobového jazyka londýnského exilu (?) se zdá být velkým hřištěm pro hraní, však nevede až k pohodlnému standardní analýze dobového tisku a prohlášení, která však bývá často ukázkou vytrhávání z kontextu celkových dějin zkoumané věci? Co Tomáš sionista jehož téma je nejvíce sociologizující?
Ve svém antropologickém představení jsem dospěl k nemožnosti využít hist. antropologii jako alternativu vůči klasickému pojetí historického psaní a zase jednou se zdá, že jestli to k něčemu bylo dobré, tak k rozšíření pohledu atp., ale prakticky to bude spíše věc intuice a věčného eklekticismu...
Lze napsat naše témata a la Ouředník? Představte si to každý za své téma a zkuste zodpovědět!
Vilém Prečan, šéf ÚSD, chladil kritiky dosavadního psaní varováním na jejich vlastní možnosti na 8. sjezdu historiků, tuším někdy v roce 1998. Další sjezd je tuším někdy v září. Nechcete jet? Kdybychom si trochu ohlídali program, jistě by jsme nelitovali, odjížděli příznačně moudřejší právě ve věcech jaké vůbec máme možnosti psát dějiny LÉPE my v rámci historické obce v ČR obecně.
Také vás upozorňuji na aktivity historika Blažka, který se snaží vytvořit Národní ústav paměti. Bylo by fajn si ho pozvat na schůzi, Tomáš sionista ho zná a jistě by jsme ho přemluvili. Třeba bychom mohli vytvořit nějakou diskusní historickou platformu v rámci ústavu... však víte... granty, prostory, kontakty... jednou vlastní historiografická škola Ouřednikovci... atp.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Začněme opět vířit stojaté HG vody... - 05/08/2006 12:32
Ještě jednou jsem si přečetl vlastní přípěvek z 1. 7. na který reagoval Petr, přece jenom je už to měsíc.... Nepsal jsem v něm, že musíme začít psát jakou Ouř. Jen jsem si tam položil řadu otázek, které mířili na možnost či nemožnost užívání jeho postupů. Petr ty otázky dále rozšížil a to je dobře. Teď nezbývá než si je začít zodpovídat. I proto by bylo dobré jet do Pardubic a okouknout co naše historická obec. Jsem pro účast.
Taky bych byl pro pozvat Blažka na schůzi.
Asi není možné být Ouředníkovci, to dnes snad ani nejde a nenosí se to a vedlo by to do slepé uličky. Užívat stále podobných narativních postupů. Spíše dle tématu, stavu pramenů a literatury, i neodborné přizpůsobovat a měnit metody, postupy psaní. A to i v rámci jedné studie, knihy.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Začněme opět vířit stojaté HG vody... - 05/08/2006 14:11
Dík za reakci.
Psát přiměřeně, tj. ke stavu pramenů, tématu apod. - jasné. Na nějakou školu to nevidím, samo nejlepší cesta k dogmatičnosti apod., to snad školu o školách, tj. starý sen o prostor sdílených metodologických informací.
Skutečně si ale nejdříve zodpověďme otázky, jakých metodologických inovací jsme vůbec schopní a hlavně jak.
Takže hurá ne sjezd historiků do PU. Vašku, kdy, jak - víš?
O Blažkovi jsem hovořil zatím s Tomášem sionistou a povídal že ideální by ho bylo pozvat na neformální pokec do hospody - viděl bych to na schůzi na přelomu září a října či v první polovině října, poslední než odletím chytat rakety kaťuše.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Křen co? - 05/08/2006 14:13
Též možno být nyní hned konkrétní a dát diskusi skrz reakci na článek v LN...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Sjezd - 07/08/2006 11:05
Informace o sjezdu historiků posílala Hanka Ambrožová všem na jejich univerzitní adresy. Bohužel já to smazal před nedávnem. Petře, projdi si IS mail a pokus se tam ten mail vyhledat.
Kdyby to nešlo, zkusím to nějak pozjišťovat na netu.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sjezd - 07/08/2006 17:38
Tak s archivováním pošty od sekretářky jsem na tom stejně, bohužel, nic nevím. Máš-li čas, popátrej prosím na webu. Dík.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sjezd - 14/08/2006 14:51
IX. sjezd českých historiků se koná ve středu až pátek 6. - 8. září
všechny informace a on-line přihláška jsou na http://khv.upce.cz/sjezd/index.htm
nás by se týkaly dva možné druhy účasti:
1) Řádný účastník bez diskusního příspěvku Má na sjezdu stejný rozsah práv a požitků, jako účastník s přihlášeným diskusním příspěvkem. Do jednání sjezdu může vstupovat v rámci věcné diskuse.
2) Host. Může se účastnit všech sjezdových jednání a vstupovat do věcné diskuse. Neúčastní se společenského večeru na pardubickém zámku, nedostává tištěné sjezdové materiály, nemůže si zdarma vybrat odborné publikace a nemůže v průběhu sjezdu zdarma konzumovat běžné občerstvení.
Programové bloky druhého dne:
Výuka dějepisu v současném školském systému a její reforma
Historie v kontextu ostatních vědních disciplin
Dějiny českých zemí v mezinárodních souvislostech
třeba jednat rychle, přihláška je on-line, cena je 300 korun
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Sjezd - 14/08/2006 18:47
Bohužel, domníval jsem se, že celé mecheche bude kolem víkendu, až teď si uvědomuji, že to bylo celkem naivní. Zkrátka od 4. září začíná škkolní rok a co víc budu se svoji třídou (letos jsem poprvé třídní) na seznamovacím týdne kdesi na Vysočině. Pánové jeďte, pozorujte, diskutujte a posléze referujte.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Historikstreit po česku - 15/08/2006 13:27
1. je věru nechutné, ale myslím že příznačné pro akademický prostor (a nejen u nás) jak je v něm zacházeno s mocí. Jestliže Křen a obávám se že není sám samotinký takto tahá za nitky a trestá, ne příliš zjevě ale tu snížit úvazek, tu nedoporučit někam nebo něco atd., je to nechutné a hodné veřejného odsouzení. Viz k tomu i článek Nešpora v DETEKTORU tuším 2/2005 (je o historické antropoligii), kde na několika místech v závěru článku věrohodně pojmenovává nedostatky české historiografie.
2. Křen, Kaplan, Bartošek... je to jedna škola, podobné osudy, podobné náhledy, podobné výsledky práce i podobné metody (nutno říci, že převážně pozitivistické) Pánové zamlčují svoji minulost, což je zejména u historika podivuhodné. Proto nesouhlasím s příměrem Petra Zídka (autora článku), že Křen je Pavlem Kohoutem české historiografie. Není. Pavel Kohout (viz jeho poslední vzpomínkovou knihu To byl můj život?? 1. díl) nejnže po roce 89 nepřijal žádnou funkci, ale hlavně v několika knihách se postavil čelem ke své minulosti a pokud ne zcela tak z velké části vysvětluje své činy, postoje, názory a řadí do kontextu doby.
Naopak např. Kaplan když píše a píše své analýzy KSČ a 50. let neužívá označení my (sám byl členem partaje, takže by se to slušelo), ale pravidelně užívá 3. osobu slovesnou-oni
K Bartoškovi i Kaplanovi se podnětně vyslovuje M. Blaive ve své výborné Promarněné příležitosti.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
