Petr
|
mene poezie, vice prozy - 20/04/2007 22:03
Musim vam rici, pratele, ze ten vas zajem o poezii me teda nechava chladnym a rad bych vam taky rekl proc: emocionalni vylevy autora nutne zavisle na kontextu v nemz z nej vytekly a pro ctenare, jez nevi a netusi, to je prece a nutne nechutna sentimentalizace! Reknu vam neco ze zivota, abych vam to taky demonstroval.
Zazil jsem totiz tuhle neprijemnou skutecnost, kdy basen krasna a lahodna, trz v pisni, pro spojemi s peknymi okamziky a osobou, jiz se vsak libily natolik, ze basen skoncila na dverich, ze to tak musim rici - od hajzlu. Aby versiky potesily vsechny. Ha.
O neco pozdeji v pohostinstvi je ma jisty par na stole v cele sbirce, hrozne rozumni, co tim pry chce basnik rici. To uz trda tak krasne a lahodne nebylo, kouzlo se vytratilo a stalo se falesnym. A pak prijde nejakej Jarda a zacne o tom jakou ma mit basen formu a kam ji radit, no to je konec poezie definitivni.
Myslim, ze co je receno poeticky a dotykajici se nejakym zpusobem, rekneme, Krasna a Podstaty, musi zustat neprenosne a jedine tak nevyprazdnene, nesentimentalizovane, nepatetizovane. Kazdy necht je basnikem sam pro sebe a druhe svymi jiz nutne vymesky neobtezuje! To same plati pro ruzna Werichovska moudra apod.
Poezie pouze do prozy, v niz jejim uvedenim je jasne z ceho vychazi, tyka se!!!
A proto pratele, dovolte neco z vlastni zahradky:
Jemnuje se to:
Petr Sedlak Dejvicka nadrazka
Dejvicka nadrazko, co jsme se tu spolu nasytili,
od druhych pohlavi k instrumentalizaci holocaustu naoscilovali,
Simona rozloucili a zase mezi sebe prijali,
Respekt precetli, revizora rozdychali, bodejt, nakonec vse i zapili,
Dejvicka nadrazko, pod Tvymi stropy a lustrem z Titaniku,
pod Tvymi kastany co sem pronikaji zeleni a klidem ptaci reci.
Dejvicka nadrazko, zda-li me dnes pohostis Simonem?
Dojdes K.? Porad tu sedi jeji bolestne krasno?
M., Peroutku prectem na kolejich, sviti tam zapadni Slunce,
T., miliony na sest a co z toho vyjde?
P., liberalismus naplni nase duse!
Va., tri kriticka a se psem na Bustehrad!
Vi,.co jsme si to jsme si!
Dejvicka nadrazko, ach, dejvicka nadrazko, kdo Te dnes prinese?
Reznicky zatilek, ci zatylkovy reznik?
osmnact a bez dvou za dvacet,
vzdyt za tolik preci stojis,
snad porad, Dejvicka nadrazko, doufam.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:mene poezie, vice prozy - 24/04/2007 09:49
Něco na tom jistě bude. Leč! I když to zřejmě myslíš lehce s nadsázkou, nečinil bych takovou hranici mezi subjektivizující výlevnou poezií a prózou, která může být nabízena ostatním.
T.S. Eliot a mnozí strukturalisti požadujou po kvalitní (vlastně jediný možný) poezii, aby byla neosobní, aby překračovala subjektivitu a takový ty místní, časový, lokální, kulturní bla bla bla determinanty autora, aby byla struktura sama.
Jakožto bytostného individualistu, kterej si myslí, že ego je základem společnosti, ne ta společnost, mě napadlo, že právě lidskej egoismus a nemožnost úplného pochopení toho druhého právě vede k tvorbě "objektivizující" literatury, nadčasového a nadosobního románu, obecného románu (nebo poezie-která síce zní subjektivně, ale mohly by to být výlevy každého nebo aspoň mnohých). Kdo něco chce (uznání) - musí něco nabídnout (obecný román, ne výlevy). V tom je právě mistr Kafka - je hrozně osobitý, ale "popisuje příběh, který by mohl být příběhem kohokoliv kdekoliv kdykoliv".
Takže já vidim rozdíl mezi poezií a prózou spíš na bázi lyrika-epika...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:mene poezie, vice prozy - 24/04/2007 14:58
Ovšem Proky, jen podotykám, že ve 20. století se vpodstatě ustálilo, že poezie rovná se lyrika. Kdo dnes píše epiku, je to pasé, ostatně možná jako celá literatura.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:mene poezie, vice prozy - 24/04/2007 14:59
Petře, tvé verš mě potěšily.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:mene poezie, vice prozy - 25/04/2007 08:56
Jasné že jsem to nadhodil vše s nadsázkou, chtěl jsem vás trochu vyprovokovat v oblasti ke které máte každý co říci a každý z trochu jiného úhlu - snad až na Martina, u něhož jsem se zatím viděl roplývat jen nad klasickými židovskými melancholiemi hudebními.
Prokyho poznámky shledávám zajímavými, líbí se mi poznámka a nedeterminaci Kafky a důraz na sdělení všelidského, co jsem tam mohl klidně nazvat pro neurčitelnost Krasnem a Podstatou.
Asi půjde jen o rovinu žánrovou, lyrika a epika. Možno mi pomalejšímu blíže podat co je to epika? S prózou tedy ztotožňovat nelze?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:mene poezie, vice prozy - 25/04/2007 09:58
Epika, Petře, jak říká klasická poučka učebnicová má děj. Tedy epika je tvořena příběhem/y a je nepřesně ztotožňována s prózou. Samozřejmě, že v prózách klasických hraje příběh hlavní roli, ale máme i prózy výrazně lyrizované. Lyrika ztvárňuje city, pocity lyrického subjektu (mluvčího básně) Jak on vnímá lidi (láska, nenávist) či okolí (příroda)
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:mene poezie, vice prozy - 25/04/2007 21:42
Jo, diky, to dava smysl, oc hranice stylizace jsou tedy hodne uzke i mezi lyrikou a epikou rekl bych. Je potom teda dle Prokyho nadvsemoznym Kafka spise lyrikem a ja kritizuji v poezii vlastne prozaicke protoze stylizovane prvky?
Skoda ze jsme se literaturu neucili ve skole a chapat spise po motivech frekventovanych ruznymi literarnimi styli a ruzne intenzivne [treba takove navraty zestarlych intousu do svych rodist, laska cloveka a zvirete...] v prubehu dejin spolecnosti; chceme se mi zduraznit prilisnou staticnost a odtazitost zanrovych porovnavani a spise vyctu autoru a jejich del jez samozrejme ruzne presahovaly, navazat na pozorovani semantickych posunu a vyvoju vyrazu oznacujicich nejake skutecnosti v sociologii [smrt, rodinne vztahy...], politologii [ideologicnost, intelektualismus versus selzkorozumovost...] atak.To me jn tak napadlo..
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Více poezie a blázinců - 05/05/2007 19:06
mě ta Petrova báseň připomněla-
Skupina 42
Tam za červenou zdí pták poskakuje v rose,
rezaví starý plech a vlaky jezdí v dál.
Libeňský plynojem jak od Františka Grosse,
libeňský plynojem jak Gross jej maloval.
Poupě se usmívá jak Amélie z vany,
Vlastimil Fiala přichází z modrých hor,
a v pražské tramvaji, tak jako od Smetany,
František Povolný čte nový Minotaur.
Po Plotní ulici jde malé dítě plačky
a kluci hrají si na náspu šíbovačky,
z továren spěchají dělníci navečer.
Listonoš přinesl mé dámě hlávku zelí,
posílat mýdlo, koks a uhlí na hotely,
a poslat Adeline kytici pavích per.
Teige se nezlobí a bude velká fúze,
Teige se nezlobí a bude velký den.
František Hudeček se vrací z noční chůze.
Seifert je okouzlen obrazy Toyen.
Má stará Rakouska, mé staré Vídně všecky!
Lukáš a feldkurát se sešli při víně.
Lukáš a feldkurát a Jindřich Chalupecký,
na Školním náměstí navečer v Karlíně.
Eduard Kohout jde, má na Kampě své schody,
Jaroslav Kvapil jde, Rusálka zpívá z vody,
tam, za červenou zdí, pták used na mříže.
Brassai má kolej, Lhoták má koňskou dráhu,
Teige má lunapark a Skupina ma Prahu,
Prévert má vlhké zdi půlnoční Paříže.
-tak takhle zase vzpomínal Blatný na své přátele v anglickém odloučení. To, že on byl v blázinci a Péťa na svobodě nás nemůže zmást .....zvláště po četbě Foucaulta. Jinak řečeno,: sejdem se tam možná všichni.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Více poezie a blázinců - 06/05/2007 01:21
pekna basnicka, jen co je pravda, sotva se nyni branit ze to myslim bez ironie
nic mene jeste bych chtel poprosit Vaclava [ostatni] aby se vyjadril k memu dotazu na Kafku, totiz zda je spise k naznacenemu deleni proza lyrika spise lyrikem a ja kritizuji v poezii vlastne prozaicke protoze jsou tam stylizovane prvky
omlouvam se za forove prilis obecne a nereaktivni vylevy, jsem poucen, presto me napadlo jako relevantni zminit, ze Kafka by se mnou mozna souhlasil, neb chtel po Brodovi aby jeho tvorbu znicil, co me asociuje dilema o nemz se tam zapremyslim pod pracovnim nazvem Vitgnstejnuv paradox:
co neni k veci, nevime, vahame, nema byt vysloveno [upresneni W. verze uvitam], ale proc tedy Kafka neznicil sam, proc to W. definoval, tj. rekl
popremyslim, bez vlastnich konkretnich odpovedi, treba dodate palivo k dalsim uvaham - jez nemusi byt nutne zodpovezeny - tez vy
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Více poezie a blázinců - 09/05/2007 11:29
Abych odpověděl Petrovi, přičemž si nečiním nárok na objektivnost a pravidost, jedná si spíše o další příspěvk do debaty. Myslím, že Kafka nebyl lyrikem v tom tradičním slova smyslu jak je běžně lyrika chápána: tedy ani přírodní, ani milostné, ani reflexivní lyrické pasáže se u něj neobjevují. Navíc podíváme-li se na metaforičnost, taky jí jeho dílo neoplývají.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:Více poezie a blázinců - 31/05/2007 01:06
To řekl Václav zcela přesně. Vykladači Kafky - ti nemódní, vesměs pováleční, o které jsem se především zajímal - jeho styl označují jako přísně epický, doslovný atd. Tedy pokud jde o formu. Obsah - to už je jiná káva. Tito, včetně Maxe Broda, totiž o Kafkovi zároveň píší jako o (největším) básníkovi... Mírně lyrickou formu má Popis jednoho zápasu.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Více poezie a blázinců - 31/05/2007 11:41
Neblazí intoušové, co to tu zase vytváříte. Toto fórum mělo být poeticky nenáročné. Alespoň tak jsem původní Dušanův záměr pochopil.
Takhle kdybyste sem dávali alespoň vlastní milostné veršování, kterých máte- jako každý správný a citlivý muž- plné šuplíky, to by bylo něco jiného.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Mudrok - 04/09/2007 12:41
Ahoj, byl jsem upozorněn na e-časopis duchovní obrody Mudrok, jež je dle redakce ,,zápisníkem postřehů, dojmů, myšlenek a taky pamětníčkem pro ty, kteří dosud nezkameněli a chtějí se podělit s ostatními…". Jsou tam hlavně básně či pokusy o ně. Podílí se na tom i Tomáš Staněk z ostravské univerzity. Zajímavé...
http://mudrok.unas.cz/
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Báseň jsem nazval Slíbená - 17/04/2008 19:50
Slíbená
(autor patří do skupiny Dejvické nádraží)
Medvěd mé duše a já
večerním lesem jdem
já za něčím
co nevím sám
on za medem.
Vůkol tych (?)
a vlčí vytí
nad námi
motýlci hvězd
na sítnici
nečí(?) kvíti
jdeme cestou cest.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Zlínští úderníci zdraví - 05/11/2009 16:56
Tak si tady s Martinem připadáme trochu jak tahle skvělá básnířka ...
Tak jsme se potkali
(A.W. - autorka z prostředí Baťova Zlína)
Tak jsme se potkali,
růžemi voněl čas,
měl lásku v oku svém
a sametový hlas.
Nyní se rozmýšlí
až příliš okatě,
že nemám sto tisíc,
jen práci u Batě.
Kdybys ty pochopil,
jak já jsem bohatá,
mám z práce tvrdou dlaň,
mám srdce ze zlata.
Hvězdiček zlatý lán
každý den s večerem,
kolébku ve svých snech
přikrytý závojem.
Mám radost života
i jeho bolesti,
neklesám v trampotách
nezpychnu ve štěstí.
To je ti málo - nic -
že mlčíš upjatě ...
Tak tedy adieu,
jsem děvče od Batě.
V mlhách už roste sníh.
Dnes půjdu k výplatě.
Po cestě zvoní smích
děvčátek od Batě.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Re:Zlínští úderníci zdraví - 05/11/2009 17:46
"V mlhách už roste sníh" je nejpůvabnější verš, který jsem za poslední dobu slyšel. Navíc, mrknete-li v těchto dnech z okna, je to tam.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Dušan
|
Nedělní chvilka poezie - 06/12/2009 16:50
Aniž bych tu chtěl mermomocí přihřívat redakční polívčičku, chtěl bych upozornit na víkendový projekt Deníku Referendum - Nedělní chvilka poezie.
Jedna z nejduchamornějších rubrik normalizační televize by zde měla obživnout v - alespoň doufejme - mnohem zajímavějším duchu. Každou neděli bude Deník Referendum zveřejňovat jednu báseň, přednášenou některým z našich současných básníků. Jak jsem tu už kdysi psal, mně osobně tato forma prezentace básně k srdci nepřirostla a dávám přednost vlastnímu čtení, nicméně i tak mi to příde jako dost zajímavá idea, která by některé z vás oslovit mohla.
První pokus s básní Petra Krále si můžete prohlédnout zde: http://www.denikreferendum.cz/clanek/240-pauza
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Soutěžní texty starší - 05/05/2010 22:30
Úsvit zahání stvůry
Nevěděli
Že krása člověka člověka přesahuje
Žili aby mysleli mysleli aby mlčeli
Žili aby umírali byli zbyteční
Jen smrt jim vracela původní nevinnost
Dali si do pořádku
Pod jménem bohatství
Svou milenku ubohost
Přežvykovali květy a úsměvy
A srdce hledali jen ústím pušky
Nerozuměli kletbám chudáků
Chudáků které už netrápí zítřek
Sny bez slunce je zvěčňovaly
Aby však oblak se v bahno proměnil
Klesali dolů nebi vzdorovali
Celá jejich noc jejich smrt jejich krásný stín
byly bídou
Bídou pro druhé
Zapomeneme na tyto nicotné nepřátele
Už brzy zástup
Docela tiše si bude říkat jasné heslo
To heslo pro nás dva jen pro nás trpělivost
Pro nás dva polibek živých kdekoli budeme.
Terapie
Kape kape kape
Kape na kanape
Krev anebo jiná tekutina
Tak či onak
Je to moje vina
Štědrý den
Na bílém poli zlatý pták
Babička pochytala lelky
pak čistě prostřela
Za domem pláče sněhulák
a my už jsme moc velký
Dlouhá pouť
Bílý dům v polích svítí šerem,
v blankytný opar den se halí
a měsíc brunátný a malý
se zvolna rodí nad jezerem.
Vše stejné v Tule, v Praze, všade,
les stejně šumí a stejně prší
a vpodvečer je slyšet v strži
šepot a hlasy stejně mladé
Něha a láska má sta tváří,
k nimž život beze slov se modlí.
Jak jen se srdci zajmout daří,
co v paměti tak krátce prodlí?
Možná, že na severu dny
jsou tišší, něžné jak modř fial,
že došky a mlýn větrný,
vše do srdce jsi navždy přijal
s úvozem v poli, s žebřiňáky,
s kapličkou na svažitém mostě,
s večerně růžovými mraky
v sněhové azurové spoustě...
Kde řešení však srdce hledá
v tom, co se ničím změnit nedá?
Tak námořníky pokouší
na palubě stesk po souši
a v kajutě vzduch dusnem vře.
Dlouhá pouť těžko duši léčí
a nezbývá než v pokoře
učit se slovům cizí řeči.
Naše obec
Okolo Jihlavky
lítajou volavky,
když jde někdo kolem
křičí nejvíce:
Zde jest obec Řeznovice!
Naše obec, ta je čistá
jako postel.
Uprostřed je
staré kostel.
Je to kostel z 13. století
a památkového úřadu
je obětí.
O matky a o děti
se stará místní osvětová komise
odbočka poradna.
Veletrh v Brně v Pisárkách
Pojď návštěvníku, rozhlédni se blíž,
nové vynálezy uvidíš, jaké jsou toť již!
Každým rokem nové a nové nápady,
od našich inženýrů, že předčí i západy!
Uvidíš, že jdeme s výrobou se světovou úrovní.
a což naši mladí, až své znalosti doplní?!
To teprve půjdeme, se vším vpřed,
že naše výrobky co nejlepší se budou skvět!
Práce inženýrů, mistrů a dělníků přispívá k celku,
Že naše výrobky nabudou mezinárodního lesku.
Všichni účastníci našeho Veletrhu diví se tak,
že páni hosté z daleké ciziny všechno pochvalují si pak!
Výborné a bezvadné výrobky nejsou nikdy na škody,
proto účastníci z cizích států uzavírají s námi kupní dohody!
Kolonizační
,,Jak divoká a překypující je tvář tohoto kraje, kopce a hřebeny, lysá políčka vinic, zasazená do kamenných rámečků, prázdné a nakloněné tyče chmelnic a zase zákrut a nový sráz, bez zeleně, jen uschlá žlouť doubků a zašpiněné kmeny bříz a potom už jenom spleť vztyčených paží opadalých stromů, od paty kopce až po k temeni stromy, stromy bez života a barvy, houštiny a roští bez kapičky zeleně, šedé, hnědé, žluté a rudotmavé, v seskupeních, která jsou mírná a divoká zároveň. A dole řeka, široký nehybný proud šedého zakalení, kopce se utápějí do svých obrazů a setkávají se úzkým, modrým pruhem nebe kdesi na neznámých a neskutečných dnech. /…/ Z této země nevychází klid, je to skoro erotická krása rozechvělé přírody, výkyvy vášně a krásy. Náhle si dovede představit hýřící krásu jara, jako by tudy, těmi hřebeny a údolím probíhala křivka roztoužení a beznaděje. Je to jako já, pořád něco neznámého a závratného, výše a hloubka a neurčitá a krutá přání a splněněí, která jsou nehotová a podivná. Bude se mi líbit tato země, podlehnu ji až do obdivu, ale milovat ji nikdy nebudu moci‘“.
Proroctví
Přijde vlna smrtných bouří
ze severu. A už navždy
zápach mrtvol zbude v kouři
začne éra velké vraždy.
Nebe tmavne. Vichr smrti
zvedá pařát. Stačí mlasknout
a hned všechen neřád zdrtí,
herci puknou, služky prasknou.
Stáje pohřbí stovky kůží.
Nepřežije ani muška.
Homosexuální muži,
krasavci, se kulí z lůžka.
Domy vylámané z vazů,
v řece hnijí rybí kusy.
Všechno čeká svojí zkázu,
s nářkem hynou autobusy.
Prophezeiung
Einmal kommt - Ich habe Zeichen -
Sterbesturm aus fernem Norden.
Überall stinkt es nach Leichen.
Es beginnt das große Morden.
Finster wird der Himmelsklumpen,
Sturmtod hebt die Klauentatzen:
Nieder stürzen alle Lumpen,
Mimen bersten. Mädchen platzen.
Polternd fallen Pferdeställe.
Keine Fliege kann sich retten.
Schöne homosexuelle
Männern kullern aus den Betten.
Rissig werden Häuserwände.
Fische faulen in dem Flusse.
Alles nimmt sein ekles Ende.
Krächzend kippen Omnibusse.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
Re:Soutěžní texty starší - 10/06/2010 02:05
Kristus-oráč (Dostál-Lutinov)
Orám, orám, orám
od západu k zorám.
Orám, orám, orám
v srdci dolům, horám.
Od zor do západu
orám do úpadu,
nohy rozedrány,
ruce rudé rány,
tváří naléhaje,
krví zalévaje.
Svaté seju zrní,
klaté klidím trní,
posmívaný, štvaný
hložím zasypaný,
dva tisíce roků
pořád slzy v oku,
orám, orám, orám.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Jivid
|
RIP LK - 19/08/2010 20:36
EUFÓRIE
dvou mladých poštolek
vykružujících donekonečna
nad bílou plání
a proti bílému nebi
...znamení nekonečna
A dál?
Coby!
(sbírka Malé radosti)
STÁČEJE VÍNO
z demižonů do lahví
naslouchám jazzu našich mladých let
hlt ze šloufku mě někdy přímo pohladí
jindy je radost mírně se vším otálet
a nevšímat si pitvor na výhonku zdí
Nad stolem se pak budím ráno v pět
Šloufek a jazz a líné stáčení
se slily v harmonii bez rýmu
(sbírka Onde)
ONDE
Tamhle a též onde být?
Je to svod a sen
Jen se příliš neuondat
abych nebyl odnesen
Než se onam porozhlédnu
raději se onak zdržím
ať jsem chvíli onačejší
Ondy se to povedlo
Jít snad touže cestou ondekrát?
Anebo jít nikudy?
Tam jsem byl už ondevá
Půjdu tedy onudy
(Kunštát, 11. 5. 2007)
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
