Václav_K
|
Sémiotika; sémantika - 28/12/2006 21:51
Konečně jsem si opatřil v Brně nesehnatelnou studii Vladimíra Macury: Šťastný věk. Symboly, emlbémy a mýty 1948-1989. Praha 1992. Podle autorovi předmluvy se jedná o reflexi znakových strategií socialistického jazyka a tím pádem i kultury. Zajímá se o to, co socialistická kultura tematizovala a jak tedy daná témata fungovala v rozmanitých kódech. Odtud i názvy jednotlivých kapitol, které zní více než výmluvně. Ráj; Poslední bitva; Mičurin; Mandelinka bramborová; Domov; Fučík; Obraz vůdce; Smrt vůdce; Obrození (to by nebyl ani Macura, kdyby se nevěnoval své doméně) atd.
Vedle tohoto řazení tematického je kniha spolupořádána i více méně chronologicky. Totiž výše uvedné názvy kapitol se vztahují k 50. létům v ČSR, kdežto následující kapitoly (kupř. Spartakiáda, Metro) k době pozdější. Nutno dodat, že kapitoly z 50. let se dle mého Macurovi povedly více, jde do hloubky, zná různorodý materiál, jež interpretuje.
Ostatně práce s materiálem a jeho znaková analýza je tím největší přínosem celé knihy.
Vrátím znovu k úvodu, v něm totiž Macura, bohužel poněkud stručně, nastiňuje svá metodologická východiska, která jsou prpro nás (obzvláště pro Perestrojkysty) významná.
Macura se netají svým pozitivním hodnocením literární teorie, jako přínosné vědy pro široké spektrum spoelčenských věd a pokračuje: "Metody analýzyliterárního textu se ukázaly být smysluplné a platné i při analýze textů neliterárních..."
Rozbor textu může být totiž, dle Macury, skvělým nástrojem schopným mířit skrze texty (a znakové útvary jim analogické) mnohem hlouběji. Macura pak (jako literární vědec) svou studii opírá hlavně o texty literární, najmě z poezie, což odůvodňuje tím, že tehdejší poezie představuje téměř dokonale čistý emblematický jazyk. Macura tedy rekonstruuje komplexní sémiotický svět socialismu u nás, jehož i on (jak dodává) byl spolutvůrcem, ostatně jako všichni obyvatelé země. Zde je třeba vyzdvihnout dva momenty. 1. Macura přiznává, že neprovádí výzkum podobný přírodovědci, jež pozoruje trepku. Je odsouzen, jako mi všichni, sdílet stejný svět s objekty (a tím vlastně neobjekty) svého výzkumu. 2. Jako znalec literatury krásné se soustředí na poezii/prózu/drama a nyní je tedy na nás historicích, abychom podobnou analýzu provedli na textech archivních.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Martin
|
Re:Sémiotika; sémantika - 28/12/2006 22:12
Vašku, jak ses dostal k této knize? Vždy si ji chci přečíst, ale moje odhodlání končí na sdělení Zemské knihovny, že nemá přístupné jednotky. Budeš si dělat kopii? Rád bych si ji od tebe okopíroval.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 29/12/2006 08:59
Vašku, dík za založení důležitého fóra o jazyku jako výrazu kultury a odkaz na konečně lingvistickou práci z českých luhů a hájů. Jenom prosím, mohl bys pro mě a vůbec jednou pro vždy definovat pojmy sémiotika, sémantika a tuším ještě jednoho s jazykem pojmu na ,,s"?
Peter Burke odkazuje, že struktura a užití jazyka v jeho sociálních a kulturních kontextech, tj. způsob jakým jsou pravidla jazyka v rituálech a symbolech zakódována a distribuována mezi lidmi, vztah mezi jazykem a společností, je předmětem studia SOCIOLINGVISTIKY a ETNOGRAFIE ŘEČI ČI KOMUNIKACE.
V knihovně Hebrejské univerzity je celý regál narvaný literaturou u sociolingvistice, jež se dále rozčlenila na mikrosociolingvistiku a makrosociolingvistiku, tj. dle inklinace buď k záležitostem řeči či společnosti.
Mnozí sociální psychologové, antropologové a sociologové se dostávají do styku se sociolingvistikou jako ETNOMETODOLOGOVÉ, tj. studují kontext toho co bylo řečeno, nikoliv konverzaci samotnou, nestudují jazyk (language) ale řeč (talk), komunikační systém jako takový (proto se zajímají i o to co nebylo řečeno) - tito zakládají sousední obor sociolingvistiky etnografii řeči a komunikace.
Více než století zachází s jazykem dané kultury jako médiem prostřednictvím něhož mohou být zpřístupněny a vyloženy i jiné komponenty kultury než tato řeč samotná antropologická lingvistika. Etnometodologům je společná etnografická metoda, totiž studium jazyka v jeho přirozeném prostředí, tj. pozorování komunikace ve vybrané sociální skupině a její interpretace perspektivou jejích zástupců samotných. Přístup, jež nejvíce zdůrazňuje rámec komunikačního systému, nebere jazyk v potaz pouze jako zrcadlo stavu společnosti, ale jež významným způsobem dovršuje. Sledování výběru jazykových žánrů v řečových situacích, tj. nejen znalost jazykového kódu mluvčího a naslouchájícího, ale též skutečnost co říci komu a jak v daných řečových situacích (komunikační kompetence), je rozeznáván jako etnografie řeči či komunikace.
Etnografie řeči nás zajímá přirozeně více ale k ní je literatury již podstatně méně:
Barth, F.: On the Study of Social Change.
Bauman, R. - Sherzer, J. (edd.): Expolartion in the Ethnography of Speaking. Cambridge 1974.
Hymes, D.: Toward Ethnographies of Communication. In: Giglioli (ed.): Language and social context. Harmondsworth 1972.
Saville-Troike, Muriel: Anthorpological Linguistics and Ethnography of speaking. In: Ammon, Ulrich – Dittmar, Norbert – Mattheier, Klaus J. - Trudgill, Peter: Sociolinguistics. Soziolinguistik I. Berlin – New York 2004, s. 109 – 120.
Objevení teoretického materiálu oddálilo - doufám že jen o týden - dokončení mých teoretických a metodologických částí úvodu mé disertace - příští týden se vrhám především na etnografii řeči a trochu intra do sociolingvistiky. Referát o jazyku jsem již sliboval. Vzhledem k negativním zkušenostem s mými nezáživnými výklady zkusím vymyslet něco stručného, jasného a hravého.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Sémiotika; sémantika - 29/12/2006 18:54
Martine, knížku jsem si nechal obstarat meziknihovní výpujční službou, kterou MZK provozuje. Patrně měli problém ji sehnat i oni, protože to trvalo několi měsíců než se mi dostala do rukou. Podle razítka jsem zjistil, že knížku vypůjčili z městské knihovny v Táboře. Ach ty okresní knihovny a jejich poklady.
Studii jsem si hned okopíroval a nechal svázat. Velmi rád ti ji půjčím.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Sémiotika; sémantika - 29/12/2006 19:36
Definicí sémiotiky je mnoho, různě širokých či přesných a také záleží na rozličných školách a směrech. Budeme to společně asi dále upřesňovat a směřovat na historiografii.
Začněme nejstručnějšími definicemi: sémiotika zkoumá vlastnosti znaků a znakových soustav (mezi takové patří i jazyk), které mají svůj uričtý význam. /Akademický slovník cizích slov/ Jsme obklopeni znaky, je jich mnoho. Například znakem choroby je zvýšená teplota; znakem pro pohyb je zelená na semaforu. Jazyk se považuje za složitý znakový systém. Polský sémiolog A. Schaff: Úvod do sémanitiky (1963) dělí znaky na přirozené (příznaky, symptomy) a umělé. Umělé dále člení na znaky slovní a s funkcí odvozeného vyjadřování (signály-zelená na křižovatce; zástupné znaky-obraz, ikona, písma a symboly) Teorií znaků se mimo jiné věnoval Todorov, Eco, Peirce, C. W. Morris. Za zakladatele novodobé sémantiky je považován F. de Saussure (Kurz obecné lingvisticky, č. 1989) Stručný a přehledný úvod lze nalézt v knize Aleše Hamana: Úvod do studa literatury a interpretace díla. Praha 1999.
Sémantika je pak definována v ASCS jako součást sémiotiky zabývající se studiem vztahů mezi formou a významem znaku. Jde jí o význam jazykových jednotek, nejčastěji slov. Tedy: slovo židle má jednak význam lexikální/sémantický-kus nábytku se čtřmi nohami... a pak význam gramatický-židl-e= např. 1. pád, j.č., ženský rod. Slova náleží do určitého sémantického pole, které je různě strukturováno. Např. sém. pole slova dům: židle, okap, střecha, okno.... Je zřjemé, že slova, jejich formy, v průběhu času mění/ztrácí/nabývají své významy v kontextu doby, což je plodné pro historiky. Srov. např. různé posuny vnímání slova mír.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 31/12/2006 09:32
Díky moc za vyčerpávající avšak rozhodně užitečné uvedení pojmů, je fajné operovat s vymezenými tématy a nikoliv nejasnými představami o nich. Představami často silně zkreslenými právě sociálním prostředím resp. tím, co jim intuitivně vkládáme za význam s podvědomým ohledem na společnost v níž se pohybujeme. A jež v čase mění a proměňují význam pojmu samotného – a čemž mluví Vašek jako přínosu pro historiky. Chtěl bych v tomto ohledu připomenout - omlouvám se že již možná poněkolikráté - že tyto SÉMANTICKÉ POSUNY v případě politického jazyka studuje KONCEPTUÁLNÍ HISTORIE, tj. jakým způsobem závisí výklad pojmů na sociálním kontextu a jeho dějinné proměně a to nejen jednotlivých pojmů, ale též pojmových struktur neboť pojmy existují ve vzájemných vztazích a zaujímají jisté pozice vůči sobě navzájem až po rovinu jazyka politiky jako systému.
Sám pojem konceptuální historie je mi novinkou a jistě není zaběhlý a označující samostatnou disciplínu vymezenou teoreticky a metodologicky. Spíše ji musíme považovat za souhrné označení přístupů jež o studium sémantických posunů (opět pojem nezažitý) usilují či ho využívají.
Minule jsem zmínil, že studiem samotného sociálního kontextu a jeho vlivu na formování jazykových prostředků se zabývá SOCIOLINGVISTIKA a studiem sociálního kontextu a řečí, tj. nejen verbální komunikací člověka ve společnosti vůbec ETNOGRAFIE KOMUNIKACE či ŘEČI (výběr jazykových žánrů v řečových situacích).
Avšak od mého posledního zápisu mi další chytrá kniha (Esther Figueroa: Sociolinguistic metatheory) pověděla, že existuje též LINVISTICKÁ HISTORIOGRAFIE. Podání předmětu lingvistické historiografie je však v této knize nejasné. Mělo by se jednat o poznání lingvistických teorií v dané době a na daném místě a na což můžeme patrně stáhnout dobový význam či výklad každého pojmu či jejich řetězení. Podle Botha Andresena je L.H. Dobrá, neboť: můžeme odkrýt občas nevědomé předpoklady jež lingvisté zapracovávají do svých teorií jazyka a sledovat následky zapracování takových předpokladů často během dlouhých období. Pakliže tak učiníme, můžeme též simuntálně rekonstruovat filozofický a sociologicý kontext v němž se jednotlivé období lingvistické aktivity odehrávají.
To znamená, že lingvistická historiografie je spíše sebereflexivní (sociální) lingvistikou a zastřešení dějin sémantických posunů si nemůže nárokovat.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 02/01/2007 08:25
Vzpomel jsem si na treti S - syntax.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Sémiotika; sémantika - 02/01/2007 14:56
Syntaxneboli skladba-je lingvistická disciplína, která prochází stále bouřlivým vývojem (boje různých syntaktických škol, nová a nová terminologie). V češtině lze rozlišit klasickou syntax (Vl. Šmilauer), kterou se ve zjednodušené formě učíme na gymnáziích a ostatně i na ZŠ. Tj. studujeme věty a souvětí: např. větné členy (podmět...), vztahy mezi větnými členy, typy souvětí, věty hlavní, věty vedeljší a podobné srandy-taktéž oblíbené větné rozbory. Vedle této klasické skladby se prosazuje valenční syntax (Grepl-Karlík), jež se na větu a souvětí dívá jinou optikou. Snaží se být více řekněme logická-matematická a dobrat se co nejjednodušších, kostrových vtahů ve větách. Jde jí hlavně o vazby (tj. valenci) mezi členy vět. Tzn. v češtině má obvyklá věta nějaké VF (verbum finitium-sloveso v určitém tvaru) pak tam je nějaký S(podmět) a často i O(předmět) kupříkladu /Petr čte knihu/- tedy schéma: S-VF-O. Valence pak mj. prochází všechny gramaticky správné věty a zjednodušuje je na tato schémata-zatím jich pro čj vybádala tuším 16.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 03/01/2007 08:55
Dík. Tak tedy patrně právě syntax jazyka, resp. jeho přizpůsobení řečovým situacím je důkazem, že se lidská činnost odehrává a je formována v rámci sociálního kontextu. Též jsem již uvedl či papouškoval, že jazyk je odrazem momentálního stavu kultury. Zároveň ji však stvrzuje. To je dáno tím, že mechanismy a vzorce podoby a užití řeči kódují sociální vztahy mezi členy a skupinami ve společnosti (vymezování, já versus ty, my versus oni, sémantika moci a solidarity). Jakým způsobem se tak děje (internalizace a externalizace, typizace a institucionalizace, narace a interpretace, status a role) jsem se snažil podat již dříve prostřednictvím textu o sociální konstrukci reality.
Nestojí nakonec za usilováním o valenční syntax nějaké sociální záměry. Vzpoměl jsem si na francouzskou školu o níž Vašek již hovořil a v níž figuroval mj. Todorov - o co šlo konkrétně? Vytvoření pojmosloví a rámců zase jednou ideálního odborného diskurzu?
Myslím, že z diskuse o přehledu politických stran též vyplynulo, že sondy o významových, sématnitických posunech určitých pojmů (tj. nejen obsahových ale i funkčních, frekvenčních apod.) či jazykových, řečových či výrazových kódů odrážejících a stvrzujících společenskou entitu (též rituály, nějaké společenské pravidelnosti apod.) jsou též alternativou vůči usilování o syntézy ve smyslu stejně nedosažitelného tématického vyčerpání historické látky, o formalistické či strukturalistické přístupy - nevím jak to nazvat, ale konceptuální přístup může být hledáním korelací s jinými faktory klíčem k tomuto kontextu, tj. historickým dobám a místům samotným. Jaké knihy vůbec vyšly k věci v ČJ, nezačly být překládány tuším hromadněji do češtiny historicko antropologizující práce? Nechce někdo přispět určitě k dobru věci bibliografií, dobrá, též komentovaná, je tuším v Dülmenovy.
Stejným způsobem by dle mě měla směřovat výuka dějepisu ve škole. Můžeme se zamyslet nad detaily, ale napadlo mě jen taký hrubý nápad: Třebas bychom mohli dětem představit během delšího terénního pobytu typické dobové rituály každodenního života jež by sami prožívali a následně je zpět ve škole interpretovali v dějepisu, občance, psychologii apod. jako výrazy této doby. To by samozřejmě též nějaké to světlo jak člověk vnímá a vykládá realitu vůbec, tj. v závislosti na společnosti, jak ta je organizována - jistě bych navymýšlel tuny pozitivních dopadů oproti tradiční výuce. Má Vašek nějaké info kdo o něco podobného usiluje, kontakty, infozdroje?
A závěrem trochu inspirace opět z prostředí terénních výzkumů antropologů. Jelikož je prostřednictvím jazyku též vztah mezi lidmi stvrzován, konstruován, můžeme říci, že užití jazyka je vlastně prostředkem, jež se člověk musí naučit, aby se člověk stal plnoprávným členem společnosti. Musíme se naučit hovořit jazykem dané společnosti, chceme-li v ní fungovat jako její součást. Nejde pouze o znalost jazyka ve smyslu gramatické správnosti – potřebujeme vědět jaké věci říci v jaké formě jakým lidem v jaké situaci a kdy být raději ticho.
Jistý C. O. FRAKE přistoupil k etnografické látce právě stylem co by měl cizinec ve společnosti vědět, aby přijatelně zahrál každou roli v každé situaci v této společnosti: jeho studie se jmenuje How to ask for a drink in Subanun? Pro zájemce něco divokých výpisků:
Definice pití – výběr drinku jímž je rýžové pivo ,,gasi“
Kontext pití – návaznost na oslavu svátku a pití musí být součástí jeho ritualizace
Technika pití – pivo je pito bambusovou slánkou z čínské sklenice obsahující fermentovaný MASH; před pitím je sklenice naplněna po okraj vodou
jak jeden upíjí, voda ubývá a v MASH se shromažďuje překvapivé množství alkoholu a nepopsatelné chuti; po zasvěcujících kolech ochutnávání etiketa vyžaduje po pijákovy aby GAUGE jeho konzumaci takže potom co je dodána plná míra, hladinka vody dosáhne přesně míry sklenice
The drinking encounter – postupně přecházení na řadu v rámci kola – jak pití pokračuje kole se mění s počtem a délkou napití je-li jeden na řadě, tyto změny či fáze mohou být rozeznávány jako: ochutnávání (pozvání a představení ve společnosti pijáků, vyjádření rolí pijáků v jejich společnosti), soutěživé pití (diskuse, gossip-plkání a deliberation, definování společnosti, výměna informací, pijáci musí vypít to co iniciátor kola jinak postupně odpadají) a pití hra (představení verbálního umění, nastolení euforie, různé picí hry např. duální pití partnerů opačných pohlaví zakrytých pokrývkou)
Drinking talk – výraz taluq bwat dig beksuk, řeči z brčka, vyjadřuje že nejde jen o kanál jež přivádí alkohol, ale též řeč – jež je jedním z nejdůležitějších prostředků k definování rolí ve společnosti a upevňování jednoho sebevědomí resp. autority, každodenní sociální status může být při pití potvrzen, rozšířen a manipulován prostřednictvím užití řeči – nejvíce nejzkušenější v pití jsou vlastně vůdci společenství 
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Sémiotika; sémantika - 03/01/2007 12:50
Nejprve rychle k možnosti užití ve výuce, neboť jsem právě ve škole a toto píši o přestávce. Petře, zkus prosím specifikovat. Pokud tě dobře chápu, hodláš vyslat skupinu žáků do nějakého prostředí (co na to to prostředí? bude se chtít nechat prozkoumávat?), tam by pobývali a čerpali zkušenosti a pak by vše ve škole pomocí jistých metod interpretovali. Jeví se to jako Geertzova antorpologie-jak očumoval kohoutí zápasi na Bali. Jak pak převést na histoirii?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 03/01/2007 13:05
Specifikace pro mě nic lehkého, proto dotaz nevíš-li Vašku konkrétní programy, zvu je ,,terénní" - něco jak jsme byli navštívit na pajdáku v Kohoutovicích, pamatuješ-li.
Však lehce, sotva lze děti někam zavřít na týden a třebas přísným dohledem je naučit se chovat jako ve středověku a odvisle od toho smýšlet - se všemi jejich současnými naučenostmi. Ale snad by to šlo vzít jako hru, třeba ,,jak přežít ve středověku" - nutnost naučit se reagovat v řečových situacích potažmo každodenních situacích. Ve škole zpět vhodně objasnit proč těmto rolím tak bylo a co z toho plyne. Nevím, muselo by se hodně hodně vymýšlet, jen nápad a asi nijak originální z mé strany.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 03/01/2007 13:08
Vzpoměl jsem si, nedávno jsem dočetl autobio Herzoga, izraelského prezidenta bývalého - za války v UK u Intelegince sevice, program na přípravu k výslechu německých POW - aby je nevodili za nos, dlouhodobý totální výcvik a la život jako Němci: oblečení, strava, jen NJ, atd.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Sémiotika; sémantika - 03/01/2007 16:07
Vivat sémantické analýze. Za tuto diskuzi velký dík. Aź se skoro stydím, že jsem to zde neinicioval já....ale vždyž je to vlastně jedno.
Na Macuru jsem před drahnu dobu poukazoval při prezentaci své diplomky. Pro mne je to velmi-velmi inspirativní záležitost a věc, které bych se chtěl dále věnovat -
pro to znamená četbu a analýzu beletrie/poezie/ ale třeba i osobní korespondence židovských autorů ( s datum narození kolem r.1900) a pokus dekódovat některé významy skrývající se pod samotným textem. Podmínkou je precizní definování pojmů, které se budu snažit analyzovat, použití více různých textů a srovnávací přístup vyžadující stanovení srovnatelného vzorku autorů a textů ( pro mne Židů a nežidů). Pojmy, které mne budou zajímat se budou týkat pojetí národa a supranacionality, ale třeba i věrnosti-loajality. NAkonec samozřejmě nutno obhájit, proč analyzuji to a ne něco jiného z nepřeberného množství textů a pojmů. To vlastně jen opakuji a shrnuji to, co jsem se snažil artikulovat při brněnském sezení.
Je mi docela zle ( už ne z chlastu milý D.) a tak se dnes omezím jen na výše napsané. ( Petrovi a Martinovi posílám část Macury- jako nevyžádaný meil)
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 04/01/2007 15:13
To jsem rad ze jsi rad. Zvlaste treba mista pro veci jazyka prave pro tezkou vyjadritelnost, viz Tvuj Vitku vyklad v Brne kde jsi pochopitelne nemohl sve zamery konkretizovat ci podat srozumitelneji, alespon co ja si pamatuji.
Ucinili jsme prec nejaky pokrok od dob kdy jsme se navzajem abstraktne poucovali ze vsechno co vime je narace, ba i autenticita byla zavrzena s ohledem na nevystrnaditelnou soialne podmineou interpretaci. Aneb nachazime se – pristoupite-li lehce na sdileni spolecneho povedomi o problematice – nekde kolem vedomi odvislosti vseho receneho a clovekem vyjadreneho od socialne podminenych a formovanych vztahu mezi lidmi, pristoupite-li na diskurz o socialni konstrukci reality.
Prave totiz, pristoupite-li: tak mnoho se ukazuje odvislost nasich pristupu k pramenum podminena koncepci jiz si teoreticky koncipujeme a to vsichni, i kdyby mela byt nevedoma a stylu historie je to co se stalo a kdo o tom mluvi je historicky svedek a pramen jez k jeji rekonstrukci prirozene vyuziji – asi vetsina VS studentu historie.
Dnes jsem konzultoval muj teoreticky koncept, jez byl vsak shledan prilis teoretickym a sntropologickym, pri cemz oni na Oral history dpt. delaji historii, jsou historici – jejich pristup k pametnikum je nasledne jako historickym svedkum a proovnanim jejich vypovedi a prihlednutim k jinym pramenum rekonstruuji urcitou historii. To je ostatne pristup Christhophera Browninga. Dluzno dodat, ze je nutno takovou historii omezeit jak casove tak prostorove a je treba tech vzpominek skutecne hodne. Browning v tomto ohledu dela kus inspirujici prace.
Ale co my ostatni co nechceme zustat u omezenych temat? My muzeme zvolit ruzne socialni pristupy, koncepty. Zminim kvuli nasi veci jen ty vychazejici z antropologie, etnografie, totiz ze clovek je nositelem historie, odehrava se jen a pouze v jeho hlave a rekonstrukce historie je pak s odstupem nahlizena jako jeden z procesu neseni historii lidmi, jeji reformulace z generace na generaci. Podstatou tohoto konceptuelniho pristupu je to, ze se tak deje vzhledem k socialnim mechanismum mezi lidmi – reformulace historie protoze treba vlastniho pribehu, identity socialni skupiny.
Sociolingvistika, jak jsem se dozvedel tento tyden, proto muze docela dobre studovat zpusoby reci cloveka v socialnim kontextu vzhledem k ruznym recovym resp. socialnim situacim. Kdyby nekoho zajimalo, muzu zahltit mnozstvim materialu ci upresnit, zde jen neco zajimavych zaveru Della Hymese, jez prisel v 70. letech s etnografii reci:
Jedinec potrebuje pro znalost a provadeni sve společenske role se naučit nejen obsahu ale též formě řeči odpovídající různým sociálním situacím. To se děje prostřednictvím komunikačních kompetencí, tj. jazykových schopností, nejen gramatických a sytlistických schopnosti kompetencí, ale obecně normativních pravidel užití jazyka vůbec - tj. kódování sociálního významu v řeči, k němuž je potřeba znalostí těchto norem aby člověk stejného společenství vyložil význam stejně jako mluvčí. Sumarizování komponentů socialniho kontextu je vše co může ovlivnit produkci či interpretaci projevu, jsou to faktory kulturně tradiční, trojite rozdeleni mezi řečníkem, posluchačem a tím o čem je řeč“. Komponenty kontextu recoveho projevu (tj. vztah mezi komponenty): setting a scéna, účastníci, závěry (úmysl jak podat vyjádření s ohledem na potřebu vyjádřit účast či identifikaci s tím o čem nebo s kým je hovořeno), řečové sekvence (forma a obsah řečového vzkazu), modalita řečového aktu (tón, gestikulace), instrumentalities (technický způsob komunikace), normy interakce a interpretace (viz), žánry řeči (reklama, pohádky), Dále rozlisuje Hymes způsoby řeči – alternativy vůči kategoriím jako jazyk či kód: naznacene repertoary, rutiny, rámce užití, způsoby hovoření – tj. konečné rozhodnutí k užití repertoáru jež má k disposici, co může člověk poskládat, dano jeho ekonomií řeči, tj. vyjádřením toho co zrovna může vzhledem ke svým potřebám vyjádrit.
Avsak etnografie reci je pro [spravne] historiky pouze inspiraci – jednak se muzeme hadat do jake miry vliv socialniho na rec a reci na socialni. Není proto třeba jednostraně propadnout vizím dekonstruktivistů o svazující moci řeči nad člověkem, jíž vyjadřuje trefně Lévi-Straussův aforismus o tom, že nesmýšlíme mýty avšak mýty smýšlejí samy sebe v nás. Jednak k tomu nemame predpoklady: nemuzeme terenne koumat vypovedi lidi o nez nam jde, predstavuji prilis obsahly vzorek populace a navic nyni prilis diferenciovany neb mnohe vzajemne se prekryvajici subspolecenstvi apod. skrz mobilitu a expanzi komunikacniho prostoru.
Presto k dobovym zaznamum pristupuje socialne konceptualizovana historie mnoha zpusoby [jez se jasne ze prekryvaji]:
1. sledovani narace – pouzite lingvisticke prvky, jak je prozite formulovano – par ci malo textu zato poradne rozpitvani
Pollack, Michael: L´Expérience concentrationnaire. Paris 2000
2. sledovani identit – vypichnuti pasazi dokladajich jakym zpusobem se clovek vymezuje [a solidarizuje] vuci ostatnim v procesu formulovaniho jeho zivotniho pribehu, objasneni sveta kolem sebe – podobne v pripade kolektivnich identit skupin studium semantiky moci, tj. mechanismu pomoci nichz se vymezuji jako ,,my" vuci ,,jim"
zde Vitek asi zapada se svym pristupem nejvice
Tez mozno jakoby druhotne nahlednuti vzpominek, proc vznikaji, co reflektuji, jakym zpusobem kolektivne sdilenym zpusobem [kolektivni myty a mezery] – mozne studium vykladu historickych udalosti napric dobou vzhledem k formovani kolektivnich identit spolecenstvi jez je nesou [vyhnani Nemcu v CR, instrumentalizace holocaustu apod.]
Szaló, Csaba: Sociologie formování sociálních identit. In: Szaló, Csaba - Nosál, Igor. (eds.) Mozaika v rekonstrukci: Formování sociálních identit v současné Střední Evropě (Mosaic in Re-construction. Social Identity Formation in Contemporary Central Europe). Brno 2003, s. 13 – 36.
3. sledovani pszchologickych stop – na priklad jakym zpusobem se hovori o trauma holocaustu
Todorov, Frankl, Primo Levi, Jean Amery, Elie Wiesel apod.
A urcite by se dalo vymyslet mnohe jine.
Nekolila radky, pristup, k nemuz jsem nakonec dosel ja a jez jsem nazval komunikacne-percepcnim, podam vzhledem k zase jednou pretahovani zitra.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 04/01/2007 17:04
A propo, zrovna koukam ze mistni oralhistorikove maji zaznami jedenacti poalezionistu z obdobi 1919 - 1923. Palestinskych v hebrejstine. To by mohlo pomoci ne?
http://ram1.huji.ac.il:4500/ALEPH/ENG/JCJ/OHD/OHD/FIND-ACC/0246611
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Sémiotika; sémantika - 05/01/2007 13:57
nemohu se bohužel na ty stránky dostat, jde o poalezionisty z Erecu, nebo odsud ?
Petr vzletně ( ale jasně) nastínil využití lingvistické sémantiky pro historii. Myslím, že jsou pro nás inspirativní i některé obecné teorie komunikace. Tedy způsoby interpersonální a sociální komunikace jak po stránce technické tak významové ( reprodukce určitých významů a tedy moci). Jde např. a způsoby řeči jako celkového komplexu řečových kódů ( gestika, mimika, intonace, proxemika atdatd), ale těch rovin studia komunikace je mnohem více.
Jde o trochu jinou rovinu a nás, kteří pracujeme buď výhradně, nebo převážně s fyzickými texty ( napsané, resp. vyobrazené), bude spíše zajímat sémantika tohoto textu a interpretace významu za ním skrytých. Upozorňuji na to ze dvou důvodů ,: jednak se ze studia soc.komunikace dá docela dobře navázat na analýzu textu a sémantiku jako takovou, druhak to rozšiřuje obzory o to, čemu se vastně historie téměř nevěnuje a tím je právě např. neřečový ( fuj to slovo) způsob komunikace- Petr na to narazil ve svém studiu Hymese, jako na "modalitu řečového aktu". Zní to možná trochu divně, ale při všem tom studiu toho, co bylo řečeno a napsáno není úplně zlé vzpomenout, že snad více než 80% interpersonální komunikace se odvíjí na této neřečové rovině ( gestikou, mimikou, .....) .
Jde samozřejmě o to, že nám prostě většinou chybí prameny na to, abychom se tím mohli hloubějive svých hist. pracích zabývat. Horský mě na připomínku ohledně omezenosti historiografie v tomto směru odkázal k někomu, kdo se o to pokoušel, pokusím se citaci někde vyhrabat.
Summa summarum berme tuto problematiku na vědomí- ....a vraťme se na zem, k sémantice napsaného.Pro Petra s Vaškem a Dušanem pak napsaného a řečeného.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Sémiotika; sémantika - 07/01/2007 00:22
Ještě jednou k Macurovi a jeho sémiotickým pracím. Přečtl jsem jeho knihu Masarykovy boty a jiné semi(o)fejetony. Praha 1993. Ve většině kapitol se zabývá svým ústředním tématem-národním obrozením. Nutno dodat, že stále inspirativně (srov. jeho později vydaný Český sen a dříve vydané Znamení zrodu). Zde si dovolím ocitovat úvahu nad přeměnou znaků (přeznakování) při proměnách režimu:
Změna režimu znamená vždy i zásah do sémiotického světa daného společenství, nese s sebou proměnu příslušných znakových soustav, masovou výměnu znaků. Čím více je znak vázán určitým poukazem hodnotovým, bezprostředně spjatým s oficiálními ideologickými představami – ať již jde o pomník, sochu, pseudonym spisovatele, název instituce nebo o oslovení – tím více je vystaven možnosti odstranění nebo náhrady. Někdy stačí, že může být alespoň teoreticky k takovým představám vztažen, někdy postačí ještě méně. Za oběť změně pak padne i znak zcela ideologicky nevinný, ale přijímaný naopak novým režimem jako natolik hodnotově netečný, že se vyplatí ho nahradit znakem ideologicky pozitivním. ( s. 64) Poté uvádí Macura několik příkladů změn názvů ulic. V hlavě mi utkvěl ten z Teplic, kde před listopadem 89 měli ulici Naděždy Krupské, kterou jen nenápadným zásahem přejmenovali na ulici Krupská jakoby se odjakživa týkal nedaleké obce Krupka. Hle, příklad zachování obdobné formy s jiným obsahem. Jindy zase zůstává název silně ideologicky zabarven, i když ideologické znaménko se promění-ulice Pětiletky se proměnila na ulici Československého exilu; dříve mnoho obcí dbalo na tom aby u nich byla ulice/náměstí Leninova dnes zase TGM.
A ještě jeden Macurův postřeh:
Symbol nelze skutečně zabít. Symbol lze jen rozmanitě interpretovat. (s. 72.)Tak se vyjádřil k osobě Alexandra Dubčeka, jehož osobnost je opředena mnoha významy/symboly (komunista s lidskou tváří; humanista; oběť jidášských polibků Brežňeva; bojovník za práva Slováků)
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 08/01/2007 15:29
Konecne jsem nahlednul na Macuru, uvod, libi se mi. Zadne rozepisovani a vysoka teorie, jasne strucne oc jde, aplikace pro sirsi verejnost + nemoralizovani, priznani vlastniho ovlivneni minulosti, odsouzeni utopickeho konceptu, ale priznani ze je cloveku vlastni a potrebuje ho k osmyslneni sveho zivota [o smyslu nesmyslu utopii bych srovnal Blackwellovu encyklopedii politickych pojmu]. Zde jiz klasika pojeti kultury jako jazykoveho [nejen verbalniho] systemu avsak dle Lotmanovy kulturologie. Nezna nekdo?
S chuti na jednotlive kapitoly.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Sémiotika; sémantika - 08/01/2007 15:46
Zapomel jsem podekovat Vitkovy za komentar a Vaskovy za zajimave prikladove doplneni. K Vitkovi jsem mel at priblizi co to jsou obecne teorie komunikace, s tim jsem se zatim nikde nesetkal. A prijde mi ze se jiz zaciname opakovat: mluvi-li Vitek o nerecovych formach interpersonalni komunikace jako necem dalsim co by nas mohlo inspirovat [,,způsoby interpersonální a sociální komunikace jak po stránce technické tak významové"], tak s tim samo souhlas, ale nevim v cem je to nove oproti vecem o nichz placam nejaky tyden v ramci etnografie reci - byl bych nerad kdyby Vitel jine pristupy a roviny studia komunikace zatajil.
Mozna by proto nebylo od veci pokracovat oc polopatizujicim ujasneni oboru a jejich predmetu, prijde-li na jazyk. Zacal bych treba velmi zjednodusene, nejasne povedomi, ze vyznamy znaku a jejich recove kombinace, to co Vasek jako semiotika, studuje [klasicka] lingvistika [Saussar?, Chomsky] zatimco uziti reci v ramci socialniho kontextu sociolingvistika a uziti komunikace, tj. tez nerecove prvky, etnografie komunikace.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Sémiotika; sémantika - 10/01/2007 09:54
Komunikační teorie se primárně nezabývají etnografickými, či obecně sociálními aspekty řeči v historické perspektivě- jde zde prostě o dva ( a více ) subjekty , které komunikují a sdělení, které má být komunikováno. Zabývají se hlavně výzkumy mediální komunikace, masové/populární kultury, aj. Rozlišují dva přístupy: 1)procesuální- akcentující tvorbu sdělení a jeho přenos- technickou stránku komunikace ( komunikační šumy aj.) 2) sémiotický- vyzvedající komunikaci jako sociální produkci významů a její roli v mocenských vztazích ( zde tedy spíše naše pole).
Studují se zde např. různé roviny řeči podle obsahu komunikovaného a účelu, jemuž má sloužit ( emotivní fce., poznávací fce, fatická fce., metajazyková fce., atd) - to se ale myslím spíše hodí pro experimentální výzkumy současných sdělení, i když historizovat se dá nakonec jistě vše.
Inspirativní se pro nás stávají (také) analýzy nonverbální komunikace a jejich různé formy ( myslím teď mimo použití sémantických analýz převzatých z literární vědy, která ji ovšem právě převzala od klasických lingvistů a teoretiků komunikace)
Můj předešlý příspěvek se týkal té roviny komunikace, kterou postihují komunikační teorie a ne sociolingvistika (pokud vím) a to je právě nonverbální komunikace, tvořící více než 80 procent veškeré lidské komunikace. V moderní společnosti tato(oproti dřívějším domněnkám) svou pozici oproti verbální komunikaci ještě posiluje...... Komunikační teorie jí ovšem-opakuji- nezpracovává historicky. Jisté náběhy snad k tomu historiografie udělala ( myslím, že se občas někdo zabývá např. gestikou různých diktátorů), ale považme, zda-li to patří k většímu zájmu historiků- ……skrývá se zde – dle mého- velký potenciál do budoucna. Až zase jednou nebude vědět historiografická obec ( spíše její teoretizující část) do čeho píchnout. Samozřejmě asi zůstaneme omezeni pro období mamut až 19.století co do kvantity pramenů, ale pro další periody jsou zde otevřené mnohé inovativní možnosti. Chtělo by to samozřejmě dále rozvést, toto je jen stručná odpověď po Péťově zájmu o komunik. teorie.
Také je klidně možné, že už se tím mnozí zabývají, a že mi to prostě uteklo.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
