Václav_K
|
Beletrie - 02/07/2006 22:46
Na Petrův dotaz v ruském okně co právě čteme,dávám stručnou dopověď. TEdy mám na mysli beletrii, jelikož pro historigrafii a podobné srandy máme zvláštní sekci.
Saul Bellow: Herzog. Román napsal na přelomu 50. a 60. let 20. stol. Do češtiny přeložila Heda Kovályová (viz o ní jinde) a vyšlo v roce 1993. Jsem teprve na straně 100, avšak dovolím si několik postřehů: jemný humor až ironie; střední a vyšší vrstvy (profesoři, právníci...) USA na východním pobřeží - převážně z okruhu židovského; osobní krize hl. hrdiny (z druhého rozvodu trochu šílí a píše různé dopisy a poznámky svým známým, kolegům i sokům), vzpomínky na minulost-občas textem prosakují motivy šoa a židovské problematiky (generační rozdíly, sociální vzestup...) Čili pro naše hebrajisty možné doplnění a osvěžení. Také někdy pár výrazů z jidiš.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Beletrie - 02/07/2006 22:59
Ano, piště i ostatní, nad jakými řádky se zrovna rozplýváte.
Herzoga jsem selbstfštendlich četl! Je to skutečně velký opus na americkou intelektuální scénu univerzitnějšího charakteru někde v 70. letech. Popravdě řečeno, kniha se mi mnoho nelíbila. Autorova vnitřní krize, tuším středního věku, by mohla být ještě zajímavá, nesměla bý být ovšem vykládána tak nevědomě rozplizle, samolibě a rezignujícím způsobem... safra nepíši já náhodou o Humboldtově daru, oč od Bellowa? Určitě je. Omlouvám se.
Není Herzog o tom jak postarší chlapík, intouš, vyjede někam na samotu do Nové Anglie a zatěžuje své přátele a jiné lidi svými dopisy?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Beletrie - 02/07/2006 23:15
Je a obtěžuje. Zatím také nadšen nejsem, ovšem některé postřehy jsou trefné, obzvláště co se vztahů mezi muži a ženami týče. Mimochodem: Herzog je v Kánonu.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Hostovského půlnoční pacient - 08/07/2006 11:38
Tak jsem dočetl Hostovského dílko Půlnoční pacient, poprvé vydané v roce 1954.
Od Hostovského jsem dosud četl pouze Cizinec hledá byt, ale řekl bych, že E.H. je ve své tvorbě celkem konzistentní – podobné motivy: osamělý a z rodného prostředí vykořeněný intelektuál, přesto nikoliv rozervaný, řekl bych, že vnitřně velmi uvědomělý, ale navenek nijak průbojný, ten typ, u kterého je nesmírná vnitřní síla a bohatství vždy výsledkem mnoha zápasů a pochybností, nerozhodností a tudíž je nikdy nemůže využít navenek, v každodenním životě je to vlastně dle konvenčních hledisek lůzr. Nu takových v literatuře je, možná že je na nich postavěna, každopádně běžná dávka zajímavých postřehů a rozhovorů, jak v introspekci, tak dialozích.
Snad jen ještě, co jsem nalezl zde i v Cizinci, je jakýsi a snad motiv otevřeně deklarované schopnosti těžko definovatelného meta(?)porozumění ze strany hlavního hrdiny vůči jiné přítomné osobě (vím jak to myslíš, co chceš říci, proč to říkáš atp.)- což je navenek dost divoký a těžko uvěřitelný, každopádně zajímavé.
Zajímavé pro některé členy SPRATI by však mohl být skutečnosti odvislé do hl. děje, kt. je špionážní zápletka někdy v první a žhavější fázi studené války v New Yorku. Konkrétně zde prostřednictvím svého hrdiny E.H. Řeší nesmyslnost a špionážních hrátek, kdy nakonec nikdo neví, kdo stojí proti komu a le především, kdy ztrácí smysl to, zač se vůbec bojuje – všechny ideály a argumenty jsou po válce tak překrouceny a zacyklovány, že nikdo je již nerozplete a neví, kde je a jaký byl jejich původní obsah, ten se vůbec vyprázdnil, zbyly jen fráze.
E.H.se zde nevěnuje samozřejmě konkrétním sémantickým analýzám, ale myslím, že zájemce o věc si zde najde své.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Ouředník válí - 01/11/2006 11:18
OUŘEDNÍK, Patrik: Příhodná chvíle, 1855. Praha 2006.
Dlouho očekávaná četba mě příliš nenadchla, neboť vlivem dlouhého očekávání jsem ji příliš podvolil představám a očekáváním, o tématu mě nanejvýše zajímajícího (komunitní společenství).
Nuže, očekával jsem z několika zmínek o knize, že půjde o mnou oblíbené prolínání několika časových rovin a střídání perspektiv. To jsem skutečně nalezl oč v jednoduché podobě. Prvních téměř čtyřicet stran – kniha se vyznačuje patrně tradiční Ouředníkovou stručností (malý formát, necelých 150 stran) – je vlastně dopisem zpovědí italského anarchisty, vizionáře a veterináře své dávné lásce sepsaného v roce 1902 o jeho utopistickém pokusu založit komunitní obec v Brazílii před téměř padesáti lety. Zbývající text je vlastně otištěný deník, jež si vedl jeden z osadníků, který se dostal do rukou dopis píšícího hrdiny po jeho příjezdu do jižní Ameriky, jako jeden z mála pozůstatku již zaniklé společné osady, komuny. Deník zachycuje období od vyplutí potencionálních osadníků z Francie a zhruba padesát na padesát líčí jejich cestu a přípravy na založení osady během plavby a její krátký život resp. zkomírání a zánik po jejím založení (pisatel dopisu je zde pouze několikrát vzpomenut jako starší bartr – v tomto transportu osadníků není přítomen). Přitom brazilské období je popsáno ještě dvakrát, tou samou deníkovou perspektivou a samým člověkem, čímž dostává to, co se stalo, jemného dokreslení (spíše než změny pohledu na jednu věc jako např. v Merleho Malevilu – tato skutečnost není vysvětlena).
A naplnění mých očekávání ve věci komunit, proč jsem si vlastně jinak výjemčně novou knihu koupil?
Úvodní dopis anarchistického vizionáře je skutečně něco extra. Těžko říci, zda si zase dělá Ouředník legraci či chce co nejvěrněji prostřednictvím obratné rétoriky a krasořečnictví hrdiny vylíčit vlastně vizionářský či utopický typ poloviny 19. století - což se koneckonců nevylučuje. Je také klidně možné, že se autor s hrdinou snad neztotožňuje, ale přikládá jim alespoň jakýsi hodnotový význam. Nevím, nechci kecat, Vítek mě znejistil, že prý je to legrace – tak je jasné, že bych tady nerad chytračil nad něčím, co si to rozhodně nezaslouží. Rád bych uvítal názor někoho kdo četl. Proto také nebudu prozatím jednotlivé prvky výpovědi konkretizovat a vypisovat. Něco málo, co by snad z textu mohlo vyplývat proč Ouředník zvolil tento styl jsem poznamenal ve fóru, kde onanuji nad otázkami autenticity.
Co se týče deníkových záznamů, musí se nechat, že Ouředníkovi se zase povedlo přiblížit dobovému jazyku, v tomto případě v podání jednoho z italských účastníku osadnického projektu (viz ukázky ve fóru o komunitním bydlení). Tento líčí události nikoliv z odstupem, ale přímo ze středu děje, a pod vlivem dobového a jemu odpovídajícího sociálního zázemí. Nijak dlouze, stručně, jazykem, jemuž skutečně věříme. Vypisovat konkrétní příklady, na nichž demonstrativně vynikne proč musela mezi účastníky vize anarchistického nebo komunistického společenství nutně zkrachovat, mi ovšem příjde jako úkol mimo informační poslání tohoto zápisu. Něco jiného je ovšem význam obsahu pro mé fórum o komunitách, kam jsem přece jen umístil alespoň upozornění na knihu a navnadil na její četbu několika pasážemi.
Kniha je rozhodně zajímavá a stojí za přečtení, rozhodně je to výtečné zpestření dvou večerů. Obě části mají něco do sebe, jsou nakonec zábavné i mohou posloužit k hlubšímu zamyšlení, v prvním přápadě o otázkách lidské svobody a možností neinstitucionalizovaného soužití a v druhém promítnutí těchto představ do myšlenkového světa obyčejného člověka své doby. Takže nakonec dobré a bylo ode mě hloupé očekávat nějaké roozsáhlejší sociologické a historizující provedení: stop očekáváním – aby se z předlouhlých sociálních a psychologických románů a la ruská přirozená škola nestal (zlo)zvyk a zabiják nových podnětů a inspirací.
Und was sie reden moji milí?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Ouředník válí - 11/11/2006 14:01
Ano ano, to bychom měli- moc si toho kolem četby nesdělujem. U mne je to teď podpořeno tím, že skoro nemám čas číst nic jiného, než to, co se mi hodí k mé práci a Vás by myslím příliš nezaujalo. Tak alespoň určitá doporučení:
Snažil jsem se přečíst všechna kompendia o první republice, která vyšla po revoluci. Je to příšerná bída, jak tušíte. Monografie ( krom Kárníka) vpodstatě neexistuje. Pokud se tedy dá alespoň trochu něco číst z prací, které mají trochu obecnější charakter, doporučoval bych Boj o Hrad od Klimka. Samozřejmě jde zcela o politické dějiny s akcentem na roli TGM a Beneše, ale zároveň je to myslím nejkritičtější čtivo, ke kterému jsem se v tomto směru dostal ( narozdíl právě od Kárníka, Olivové, Kovtuna aj.).
Měli jste v ruce dvoudílnou práci Politické strany ?- vyšlo minulý rok ,red.J.Malíř, P.Marek- různí specialisti píší o stranictví a jednotlivých stranách u nás od počátku až do současnosti. Docela zajímavý počin, pokud potřebujete přehlednou příručku, ale ne jen na bázi hesel ( jsou tam i přední osobnosti, struktura, tiskoviny aj.), doporučuji.
Z teoretické: pustil jsem se do Habermase-Přeměna strukturální veřejnosti, dost slavná kniha pojednávající o vzniku a proměnách veřejnosti jako určitého rámce, resp. prostoru komunikace. Pokud to bude stát za to, poreferuji až dočtu.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Literatura, co se čte - 11/11/2006 14:03
Vítek napsal:
Ano ano, to bychom měli- moc si toho kolem četby nesdělujem. U mne je to teď podpořeno tím, že skoro nemám čas číst nic jiného, než to, co se mi hodí k mé práci a Vás by myslím příliš nezaujalo. Tak alespoň určitá doporučení:
Snažil jsem se přečíst všechna kompendia o první republice, která vyšla po revoluci. Je to příšerná bída, jak tušíte. Monografie ( krom Kárníka) vpodstatě neexistuje. Pokud se tedy dá alespoň trochu něco číst z prací, které mají trochu obecnější charakter, doporučoval bych Boj o Hrad od Klimka. Samozřejmě jde zcela o politické dějiny s akcentem na roli TGM a Beneše, ale zároveň je to myslím nejkritičtější čtivo, ke kterému jsem se v tomto směru dostal ( narozdíl právě od Kárníka, Olivové, Kovtuna aj.).
Měli jste v ruce dvoudílnou práci Politické strany ?- vyšlo minulý rok ,red.J.Malíř, P.Marek- různí specialisti píší o stranictví a jednotlivých stranách u nás od počátku až do současnosti. Docela zajímavý počin, pokud potřebujete přehlednou příručku, ale ne jen na bázi hesel ( jsou tam i přední osobnosti, struktura, tiskoviny aj.), doporučuji.
Z teoretické: pustil jsem se do Habermase-Přeměna strukturální veřejnosti, dost slavná kniha pojednávající o vzniku a proměnách veřejnosti jako určitého rámce, resp. prostoru komunikace. Pokud to bude stát za to, poreferuji až dočtu.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Ouředník válí - 12/11/2006 09:00
K první republice se může určitě zasvěceně vyjádřit Martin, jež však ze z mě neznámých důvodů ve fórech nereaguje (a přesto vím že je čte! nazdar Martine...).
Osobně o této době vím prd, snažil jsem se o této nanejvýše zajímavé době a o státě tak dobrém že připomínající artušovský kamelot, dozvědět něco bližšího v září z edice dějin zemí koruny české ale je to nechutně pozitivistické, nezáživné. Ve stejné době mě překvapil jak věrohodně líčí dobovou atmosféru studenstké Prahy Norbert Frýda ve své Lahvové poště. Jelikož nehledám žádná historická superfakta, chystám se na Peroutkovo Budování státu, co si pamatuji, tak na to se Vítek moc netvářil.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Cetba - 03/03/2007 20:00
Objevil jsem v univerzitni knihovne minioddeleni ceske literatury ztracejici se v maxioddleni literatury polske, hlavne Skvorecky, Klima, Lustig a obligatni Svejk. Sahl jsme a zahy precetl vsak Hostovskeho Vseobecne spiknuti, jez je jeho romanem nejobsahlesim a tvorbu vyvrcholujicim. Hostovsky ma pro me neco velmi mnoho do sebe a zaroven me v nem neco velmi chybi - if you know what I mean...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Frýd-pomezí vědy? - 04/03/2007 11:25
Děkuji Petře za upozornění na Lahvovou poštu od Frýda. Četl jsem od něj nedávno Vzorek bez ceny a pan biskup. Vychází z pamětí svého otce a doplňuje to snad ještě o další věci z rodinného archivu. Jednak je Frýd skvělý vypravěč, druhak se mi zdá , že poměry takové "normální" židovské rodinky od poloviny 19.století líčí bohatěji, strukturovaněji (samozřejmě zajímavěji), než naprostá většina oné profesionální historiogarfie, jejíž výplody jsm nucen denodenně polykat. Člověka to znovu přivádí k myšlenkám určení a řazení pramene, jeho validity a stereotypizaci beletrie, jako toho fabulovaného oproti (prý) ověřitelné literatuře faktu. Beletrie je skvělý pramen, poezie ještě skvělejší....... I když pro metodiku , ke které se propracovávám, půjde samozřejmě o beletrii-poezii dobovou (vůči tématu práce), kterou Frýd není.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Cetba - 04/03/2007 21:09
Cha cha cha maxioddělení polské literatury a minioddělení české, ti Poláci jak oni to dělají, resp. proč tedy tolik polských knih a málo českých? je to dáno čistě kvantitou produkce, schopností polských kulturních center, historickými příčinami...
Jinak prý je možné se brzy do polštiny začíst a porozumět, tož Petře, pokud máš hodně volného času, můžeš vyzkoušet.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Cetba - 04/03/2007 23:51
Fryda je vskutku vytecnym historikem popularizatorem aniz by o to usiloval, jsou to porad pameti. Hodne cerpal nejen z otce ale tez ze svych cest po zidovskych rodinach v protektoratu jez mu Nemci umoznili jako vybercimu prispevku pro sbirku Zidovske obce v Praze, jasne, ze co musel vsechno videt, jak literat pak podat, hodne dobre. Jen mam hokej v tom co je kde v jake knize.
Vasku, co tady je za Polaky jeste mrknu, je-li to jen kvantita ci tez kvalita. Jsem-li ovsem nejakeho posouzeni schopen, znam jen Mickiewicze a to bude asi tak vsechno. Hanba mi. Do polstiny se mi zacitat nechci, to spise planuji na penzi nejaky ten rocni pobyt v Petrohrade, kurz rustiny a klasici v originale a atmosfere.
Dnes jsem dokoncil velmi snadno se ctouciho Kunderu, Identita. Nevim, pocity smisene, asi nejvice pro nezotozneni se s pribehem, hrdiny apod. Libi se mi vsak navraceni k jednotlivym rozhovorum, obrazum z pozice druhych ucastniku, tj. nedominance jednoho vypravece, stridani perspektiv snad.
Co ctete vy?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Cetba - 09/03/2007 01:18
Tak jsem nasel v knihovne neco ceske drobotiny vedle klasiku na nez se moc nehrnu, co doporucite?
Hoffmeister> Vezeni
Jan Benes> Situace, Disproporce
Neff> Velikan
Mucha> Marieta v noci
J. Prochazka> Prestrelka
J.Kriz> Velka Samota
Mch. od Prochazky jsem jiz neco precetl a musim se priznat ze me jeho reformovany budovatelsky roman ci co docela zaujal, prekvapive zasvecenou a literarne kvalitni - dokazu-li posoudit - sondou do vesnicke spolecnosti 50. let byla povidka Velka [Svata?] noc.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Cetba - 24/03/2007 00:55
Tak jsem nakonec sahl po Vaculikovi, Sekyra, a mile me to prekvapilo, dobre jsem si pocetl. Pribeh, jeho vystaveni, styl, jazyk... dobre podany motiv ,,otec-syn" a ,,navrat jednoho premysliveho do rodiste". Taky dobra sonda do cesky spolecnosti v 60. letech a strizliveni z komunismu jako vseleku na jeji neduhy.
Tak pro vas jsem si dovolil docela zajimave vyjadreni k vecnemu nejen ceskemu problemu zda s rezimem kolaborovat ci nikoliv:
,,Je to velice zajimavy postreh", rekl sef, ,,jenze tim bychom nicemu nepomohli:. S temi slovy mi fejeton vratil.
,,Tady uz ani nejde o pomoc", rekl jsem, ,,tady jde o to aspon zarvat!". Ale bral jsem se ke dverim, vzdyt znam pomery jako on.
,,Dobre, dobre. Tvoje poctiva duse si zarve, ale noviny zarvou take, i s nami". odpovedel sef dobromyslne a naucene.
Redakcni divka slabym hlaskem poznamenala:
,,A tak se pomalu menime v prostitutky..."
Sef umdlene zvedl ruce, nechtelo se mu porad opakovat stejna slova, ale co mel delat:
,,Kdyz se nechame vyhodit, prijdou sem jeste vetsi prostitutky. Takze komu to prospeje".
Po techto omluvnych slovech prisla vtipna role Slavkova:
,,Spravne. TAKZE V NASICH RUKOU LEZI ROZHODNUTI O TOM, AZ JAK VELIKE KURVY SI MUZE TENTO MALY NAROD DOVOLIT".
Zasmali jsme se.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Cetba - 25/03/2007 14:11
Petře, zajímavá sonda do jeruzalémských bohemik. Příklad knih a děl (Mucha, Beneš) mi připadne jako seznam spisovatelů sice lepšího průměru, ale přece jaksi druhého řádu, tam řadím větší část tvorby VAculíka.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Cetba - 26/03/2007 00:40
A tu Sekyru znas Vasku? Nic jineho jsem od Vaculika necetl a vlastne nic od ceskych autoru od zidogenerace 50. a 60. let nahoru. Stoji za? Kdo a co namatkou?
Moc se mi ty Benese a Muchy procitat nechce, ale kdyz ctu v anglictine, mam pocit ze toho tolik ztracim, rodna rec je rodna rec.
Ted sedim na Otcenaskem a Kulhavym Orfeem.
Co ctete vy?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Cetba - 31/03/2007 23:42
Tak ten Otcenasek nebyl spatnej, vytecna sonda do mentality formovane protektoratem, vubec i jine veci, celkem plasticke a vyzrale, rekl bych. Opet neco na ukazku a az se zase budem jednou hadat jestli jsme se meli tenkrat branit ci ne:
,,Vzpominam si na Bednare, tramvajak, slusnej chlap, jeho zena kojila a mohla si oci vybrecet [pri zarijove mobilizaci 1938]. Vsichni ji tesili. Kluci, povidal nam pred domem, alou do postele, ja du pustit tomu jejich fousatymu calounikovi zilou. Kdyz se vratil z hranice, byl jako vymenenej, mlcel a bylo videt, ze se zere. Vsechno je to prodany, povidal tatovi, svindl, kseft! Div nevrecel vzteky. Snad se v nem tenkrat neco zlomilo. A to, co bylo potom, ho dorazilo. Dnes drepi pro smelinu a je to jinej clovek. Mozna ze prisel k rozumu a je v duchu rad, ze se tenkrat nebojovalo. Proc taky, mohl prijit hrdinsky o zivot. Zmoudrel, hrdina. Asi provzdycky..."
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Cetba - 01/04/2007 14:17
Petře, díky za ukázku. Krásný příklad konstruování národního mýtu.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Cetba - 02/04/2007 02:20
Vasku, prosim, mohl bys trochu upresnit jaky mytus mas na mysli? Ten o tom ze mnichovska rezignace spustila podivnou mentalni pasivitu a odevzdanost jez se s nami tahne dodnes...to jsem povazoval za prehlizenou socioskutecnost a za myt bych povazoval povalecne vyrovnavani se s ni jako traumatem hranim na hrdinstvi a vsemi temi veci.
Jinak dobrej kolektivne sdilenej myt konkretak, jez mam obzvlast v oblibe, je ten o rezestlanych postelich a jeste nevystidlim jidle v nemeckych domech v pohranici kdyz tam v kvetnu 45 dorazili Cesi - pred rokem dokonce na zivo ve Varnsdorfu od 40 50 letych chlapiku pripitych cervnovym Sluncem v garazove putyce.
Dnes Romeo, Julie a tma.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Neff - 18/06/2007 00:29
Ahoj, precetl jsem Neffa, Maly velikan. Je to nijak dlouhy a hutny roman. V kostce jde o pribeh maturanta, jez v predvalecne hospodarsky krizove Praze sprada sve sny o prorazeni do sveta jako literat, neomylny svoji vyznamnosti a talentem. V praxi vsak neni schopen niceho a jen sebelitosti.
Kniha se mi treba proti Otcenaskove Orfeovi mnoho nelibila, psychika hlavniho hrdiny neni tak propojena s pusobenim okoli a prenesene dejin, neni nijak propracovana. Chybi mi moment vykrocit alespon k romanu jez by byl schopen umelecky a fakrograficky verohodne obsahnout zkusenot predvalecne republiky v zivote cloveka, coz ostatne Neff prostednictvim sveho hrdiny deklaruje jako svuj cil.
Byl to muj prvni Neff, ale neverim, ze se mu jeho zamer povedl. Tez ostatni dobove autory a ty usilujici o postihnuti velkeho prvorepublikoveho pribehu v ocich a zivote cloveka neznam ci jen minimalne [Fryd, Ocenasek je jiz na okupaci, zatim se me nejvice libil Hostovsky a jeho Vseobecne spiknuti, jez ma spravny odstup emigrantskou intelektualni zkusenosti hl. hrdiny]. Znate neco co by me potesilo? Da se cist Peroutkovo Budovani statutu jako literatura rekneme s velkym L? A co ctete vy?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
