Petr
|
Psychohistorie - 19/07/2008 17:05
Zdravím, přicházím podle svého varnsdorfského příslibu s představením svého pátrání po způsobu, kterým bych rád nahlédl znovu dobové dokumenty o takzvané varnsdorfské stávce z roku 1947 a to prostřednictvím (za účelem) poznání individuálních popudů, jednání a smýšlení tehdejších stávkujících a továrníka samotného; mé představení právě začíná!
Ve Varnsdorfu jsem hovořil o
takzvané ,,psychohistorii“. Hovořil jsem o této historické (či psychologické) disciplíně nejen skromně, ale též zmateně. Prozatím pro mě představuje tento pojem pouze tu nejhrubší představu, ve které si pohrávám s nijak definovatelnými tezemi a hypotézami, jak, volně řečeno, k poznání individuálních popudů, jednání a smýšlení dobových aktérů přistoupit.
Mé představení začíná proto nutně skromně a od ,,píky“, za kterou jsem vzhledem k neznalosti úvodní studie do psychohistorie v českém jazyce, zvolil Wikipedii.
Wikipedie uvádí velmi stručnou charakteristiku psychohistorie jako vědy, která se zabývá PSYCHOLOGICKÝMI MOTIVACEMI HISTORICKÝCH UDÁLOSTÍ
A dodává: ,, Psychohistorie je věda, která se zabývá psychologickými motivacemi historických událostí. Využívá poznatků z psychoterapie a metodologii sociologie, aby pomohla porozumět důvodům sociálního a politického jednání skupin a národů v minulosti i současnosti.“
Lehce diskutabilní mi přijde dovětek: ,,Zatímco běžná historiografie se věnuje sledu politických událostí, psychohistorie se snaží dobrat příčin stavu dané kultury v delším časovém období.“
Psychohistorie se zabývá podle autora textu na
Wikipedii zvláště třemi oblastmi, cituji:
1) Historie dětství si klade otázky po výchově dětí, složení rodiny, změnu významu a hodnoty dětí ve společnosti, proč dochází ke změně pohledu na zneužívání dětí a jejich zanedbání apod.
2) Psychobiografie se snaží porozumět konkrétním historickým postavám a jejich místu v dějinách.
3) Skupinová psychohistorie se snaží porozumět motivacím jednání velkých skupin a národů jak v politických dějinách, tak v každodenním životě.
Představení pokračuje příště rozšířením poznatků z cizojazyčných verzí psychohistorie + hodlám představit své dosavadní teze (viz následující příspěvek) po konzultaci se zasvěceným odborníkem.
Bude to jako odrazový můstek stačit? Uvidím, každopádně, můžete mi s tím odražením klidně pomoci, poradit jak se na ten velký skok připravit, jakou zvolit rychlost… předem děkuji!
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Psychohistorie-prac. teze varnsdorfské monografie - 19/07/2008 18:40
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Psychohistorie-prac. teze varnsdorfské monograf - 20/07/2008 15:22
fííha esej o 150-250 stranách, to samo o sobě zní mysteriózně... já bych měl několik výtek, i když hned je uvedu tím, že je skvělé, že sem konečně s psychohistorií přicházíš.
Jednak mi připadá v této souvislosti trochu škoda, že jsi nevyužil stávajících fór, do kterých by se daná poddisciplína vešla - zdá se mi, že asi nejvíce k identitám - druhak mám trochu pocit, že nabídnutými tématy nevykračuješ tak úplně směrem k psychohistorii (tedy alespoň vzhledem k tomu málu co o ní vím). To ostatně zaznělo ode mne a Vaška už ve Varnsdorfu.
Z toho, co píšeš na mne většinou dýchají spíše klasičtější kategorie sociálních dějin, ne freudiánství a případné psychoanalýzy konkrétních jedinců. Tím nijak tvé historické tázání nesnižuji, ba naopak - ty otázky jsou mi velmi blízké. Jen bych nejprve začal s bližším seznámením se s tím, co psychohistorie vlastně je a pak to začal používat.
Nicméně mne motivuješ k tomu, abych se na psychohistorii podíval nějak zevrubněji...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Psychohistorie-prac. teze varnsdorfské monograf - 20/07/2008 18:31
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Psychohistorie-prac. teze varnsdorfské monograf - 20/07/2008 20:31
V zásadě se shodneme na tom, že je to celé pro naše přístupy další inspirací - a snad se dobudeme brzy nějakých zajímavých textů a následných diskuzí. Nemám samozřejmě nic proti tomu, aby sis svůj přístup pojmenoval dle libost - mohl ale vzniknout problém, že do již zavedené disciplíny budeš roubovat vlastní přístupy, což by nám notně komplikovalo dorozumění a terminologické vyjasňování.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Psychohistorie-prac. teze varnsdorfské monograf - 20/07/2008 21:02
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Psychohistorie - 28/07/2008 19:06
Předně, anglická verze Wikipedie (http://en.wikipedia.org/wiki/Psychohistory) rozvíjí základní definici psychohistorie jako studia psychologické motivace historických událostí následujícím způsobem: jedná se o kombinaci nahlédnutí prostřednictvím PSYCHOTERAPIE /,,psychoterapy“/ s výzkumnou metodologií sociálních věd k porozumění emočních kořenů sociálního a politického chování kolektivů a národů v minulosti a současnosti.
Definice mi nepřijde jako precizně formulovaná, nevím. Autor pokračuje, že tématem psychohistorie je dětství a rodina a ,,psychological studies of anthropology and ethnology”.
Následuje devět podrobných bodů:
1. Popis (předmět, vývoj a osamostatnění disciplíny)
2. ,,Psychogenic mode“
3. Kritika
4. Uspořádání
5. Význační psychohistorici
6. Srovnej
7. Poznámky
8. Bibliografie
9. Odkazy
K nim raději jednotlivě.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Wikikurz psychohistorie - pozastavení první - 28/07/2008 19:10
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Wikikurz psychohistorie - pozastavení první - 28/07/2008 20:06
Je tedy psychohistorie jakýmsi aplikováním psychologických konceptů, teorií a metod na historický(pramenný) materiál?
Musí psychohistorik mít nějakou zkušenost, aŤ z fakulty nebo samostudiem, s psychologií? A pokud ano, jak hlubokou?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Wikikurz psychohistorie - pozastavení první - 28/07/2008 21:05
Václave, to bych také rád věděl.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Wikikurz psychohistorie - pozastavení první - 29/07/2008 00:24
Zkusím se vyptat mé - na psychologii ujeté - rodiny a třeba něco dále vyzjistím.
Německá wiki (http://de.wikipedia.org/wiki/Psychohistorie) je asi stručnější, než ta anglická. Zdůrazňuje se, že psychohistorie má své kritiky, kteří její oborové zaměření moc neuznávají. Z témat psychoh. jednoznačně dominují témata okolo dětství - vývoj péče o děti v historii, výchovné praktiky či vůbec změny v představách o dětství jako takovém. Dále má jít o výzkum motivací určitého jednání určitých individuí v čase, či výzkum chování skupin.
Pak jsou tu nějaké informace o otcích zakladatelích, dá se dále rozkliknout např. jméno Loyd deMause a zde se mimo jiné ukáže zatím asi jediná konkrétnější definice psychohistorie (alespoň v podání řečeného psychohistorika)..."Im Gegensatz zu vielen anderen Historikern geht er davon aus, dass die technologischen und ökonomischen Veränderungen nicht die zentrale Antriebskraft des historischen Wandels sei, sondern lediglich die psychogenen Veränderung der Persönlichkeits- und Charakterstruktur, die durch Interaktionen von Generation zu Generation weiter gegeben wird" -důraz je kladen na generační interakce, které mají být dokonce stimulem historické změny (místo tradiční historií vyzvedávaných technologických inovací a ekonomických proměn)
Dole na webové stránce jsou odkazy na dva psychohistorické weby (ostatní nefungují) - anglický: http://www.psychohistory.com/ ,který nabízí i několik textů od Loyda deMause a bude jej potřeba řádně prostudovat.... a německý: http://www.psychohistorie.de/index.html , na který jsem zde ale už před časem upozorňoval a dával odkaz do databází. Zde jsem našel pár citací - zajímavé přinejmenším pro zjištění tématického rozsahu psychohistorie.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Psychohistorie - Fromm - 29/07/2008 00:24
Z četby, kterou uvádí Péťa jsem četl jen Frommův Útěk ze svobody, který můžu velmi vřele doporučit. Chystám se časem i na další Frommovy knihy.
Kdybych měl vybrat některé jeho teze, pak:
-„Když se člověk narodí, jeviště světa je pro něj dáno“ ... neznamená to, že se člověk nemůže spolu s jinými pokoušet o změny, ale jeho osobnost je určena právě vývojem v dětství.
-dějiny lidstva jsou dějinami osvobozování individuality od přírody. Z toho ale vyvěrá pocit ztráty bezpečí, pokud se- jako v Evropě- spojí s nedostatkem možností realizace individuality vede to k panickému útěku od svobody ( realizace individuality a vztah se světem je podle Fromma možný jedině jako solidarita se všemi lidmi a spontánní aktivita, láska a práce, která jej opět spojí se světem)
-automatizace jedince- v moderní společnosti dochází mocněji k nahrazování JÁ pseudojá, které je odrazem toho, co jedinec míní, že po něm společnost chce a tak se také dle toho chová... to jest odrazem nejistoty a snahou o její eliminaci, snaha ztotožňovat se s jinými lidmi, čímž se ztrácí totožnost vlastní... nevědomě jednáme tak jak od nás společnost očekává a vydáváme to za vlastní vůli
-„pozitivní svoboda spočívá ve spontánní aktivitě celé integrované osobnosti“...ve spontánní reakci se člověk opět spojuje se světem, s člověkem, s přírodou i se sebou. „Naše je jen to k čemu máme opravdový vztah svou tvořivou aktivitou , a ať je to člověk, či neživý objekt"
-psychologický, ekonomický, ideologický vývoj jde ruku v ruce, i když každý z nich má zároveň vlastní autonomii... tak je psychologie jedince sice určována životními podmínkami, ale má vlastní dynamiku.
...
dají se sledovat marxistické inspirace, za které se ostatně autor nestydí.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Psychohistorie - Fromm - 29/07/2008 17:15
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Psychohistorie - 28/08/2008 11:07
Vím, jsem s tím už trapný, ale neodpustím si naposled vyjádřit lítost nad tím, že se nám zbytečně rozšiřují fóra - máme přeci již "historiografie a psychologie", chápu Péťo snahu všechno pojmout jako monitorovací agendu, ale to by se (zvl. při naší aktivitě) dalo vměstnat i tam.
Ohledně literatury: K archetypům nemůžu než doporučit skvělého M. Eliada (teď jsem dočetl Kováře a alchymisty - je to už dost specializované, ale pěkné, plus skvělý obecnější doslov. Lepší ale asi nejprve vzít do ruky jiná jeho dílka, třeba-Mýtus o věčném návratu).
K individuálnímu rozumění sociálního světa, k napětí mezi vědomím autonomního subjektu a společností (atd) bude myslím dobrý také K. Kosík, kterého si mi připomněl tou "dialektickou oscilací". Mám rozečtenou Dialektiku konkrétního, podám o ní zprávu, jak se dopracuji o něco dále...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Psychohistorie - 31/08/2008 09:19
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Psychohistorie a Frankfurtská škola - 13/09/2008 17:52
K psychohistorii (i když ne takto definované) bychom se asi měli dopracovávat nejen přes zmiňovaného Fromma, ale celou Frankfurtskou školu, kde se to hemží psychoanalytickými náměty a inovacemi marxistické filosofie. Zde článek o vlivu FŠ na českou filosofii obsahující některé citace zřejmě vhodné ke studiu: target="_blank">http://blisty.cz/art/21805.html
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Psychohistorie a Frankfurtská škola - 15/09/2008 09:47
Vítku, děkuji za typ: článek jsem zběžně pročetl a doufám, že si vyhradím čas na jeho plnohodnotné přečtení. Měl bych ale nyní jako správce tohoto snad (pre)spravovaného téma/pilotu, ve kterém se snažím dobrat odkazů a diskusi nad mým studijím záměrem, dvě námitky, metodologickou a faktickou:
1) určit k jaké psychohistorii bychom se měli dopravcovat prostřednictvím franfurtské školy, respektive prostřednictvím jakých tezí - hemžení psychoanalytickými termíny mi osobně nestačí; tj. být v odkazech na nějaký zdroj co nejkonkrétnější vzhledem k mému, ať jakkoli (stále nutně) široce vymezovanému předmětu mého zájmu, případně definovat zájem v ,,psychohistorii" svůj
2) ony psychoanalytické termíny, jak jsem zběžně viděl jejich podání ve článku, mi přijdou vztaženy chaoticky k různým teoriím atezím, které nemají s psychohistorií, tj. hledáním motivů v lidském jednání v historii, příliš společného, ale jsou až jakýmsi druhotným a pochybným meditováním, jaké že to psychologické determinanty dle tohoa toho převažují a určují jednání člověka spíše obecně
Co ten Kosík?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Psychohistorie a Frankfurtská škola - 16/09/2008 09:48
Určit k jaké psychohistorii bychom se měli dostat je nemožné - víme zatím tak málo, že můžeme a musíme projít fází zcela obecného. Článek je samozřejmě zcela obecný a o psychohistorii jako takovou tam nejde, ale když to řádně pročteš, tak myslím příjdeš na to, proč jsem na to hodil odkaz.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Psychohistorie a Frankfurtská škola - 16/09/2008 10:16
Vítku, nemyslím si, že je nemožné určit k jaké psychohistorii by jsme se měli dostat či nikoliv + takto položený přístup je vůbec zbytečný:
Já se tady přece snažím možná jen o něco konkétněji, ale snad s pokračující tendencí naznačit, co mě zajímá, přijde-li na psychologické motivace lidského jednání v minulosti, psychohistorie nepsychohistorie; v ideálu budoucího správcovství téma bych rád informace k tomu co mě zajímá třídil a usměrňoval, to znamená, že bych rád pracoval s informacemi od druhých pokud možno co nejvíce k věci - samozřejmě, že akceptuji protinávrhy a představy o psychohistorii ostatních, pokud jsou konkrétně formulované.
Nakonec, vždyť klíčem k ideální výměně a doplňování informací a jejich diskusi je kolektivní ujasnění si pojmů a termínů, prostřednictvím kterých téma chápeme osobně. Takže to chce snahu reagovat k věci i od přispěvatelů, resp. nejen odkazovat na obecné inspirace + třeba i odpovědět, když se něco zeptám úplně nejkonkrétněji, že Vítku:-)
,,Článek je samozřejmě zcela obecný a o psychohistorii jako takovou tam nejde, ale když to řádně pročteš, tak myslím příjdeš na to, proč jsem na to hodil odkaz."
Co si prosím Tě potom, co se tady snažím vymezit jako výchozí pozici, mám z takového konstatování vzít?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Psychohistorie a Frankfurtská škola - 17/09/2008 11:33
No to jsem se právě snažil říci. O vyjasňování nějakých základních pojmů a pozic bude možné mluvit poté, co se trochu z předměty a metodologií psychoh. seznámíme. Do té doby to myslím nemá moc cenu. Jistě, bavme se konkrétně, o konkrétních inspiracích a knihách, které k tomu přečteme. Nebo se bavme o tom, co nás jen tak napadne ... buďme originální, proč ne. Ale proč tomu pak říkat psychohistorie ?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
