Petr 4
|
Tématické cestování - 24/04/2006 15:31
Návrh na spravované fórum Tématické cestování
Je umístěn zde, na začátku tohoto fóra, v němž jsem původně usiloval od počátků Infospolku o tématické uchopení cestování či turistiky. Následuje návrh fóra, který jsem umístil z prezentačních důvodů právě sem, do prvního příspěvku ve fóru, přestože tento je datován 24. dubna 2006 a po němž následují mé ranné pokusy o vymezení tématického cestování. Další příspěvky vkládám normálním kontinuálním způsobem.
Smyslem a cíly fóra je:
1)koordinace výletů, výprav a cestování členů Infospolku
2)jejich zaznamenávání a vedení k záznamům z cest, k čemuž je vyhrazeno fórum Cestování
3)podpora cestování jednak prakticky, tj. prostřednictvím vlastních návrhů, jednak teoreticky, tj. prostřednictvím sledování literatury o cestování a reflexí skutečností, jež jsou s cestováním spojeny
Ad 1) Po neblahé zkušenosti s organizací první výpravy po stopách Brichy jsem se rozhodl nikoliv nabízet vlastní cestovatelský záměr, ale spíše sledovat a koordinovat záměry všech členů Infospolku. To znamená, že nabízím a upřesňuji detaily jak mých tématizovaných výprav, tak zprostředkovávám nabídky ostatních, jež se někam chystají a je jim libo naší účasti.
Když jsem organizoval výpravu v rámci Bricha na Náchodsko, dimenzoval jsem ji jako výpravu Infospolku, jež se měla zároveň stát prostředkem k získání dalších jedinců. Tím se mi však obrátil nějak celý ten záměr sledovat místa spjatá s Brichou v pociťovanou nutnost zabavit všechny zúčastněné – čímž jsem na ní neměl nakonec vůbec chuť, zvláště jen se třemi dalšími lidmi. To tedy nechci. Ať se mnou jede kdo má chuť a čas, ale ať mě jednoduše doprovází za mými cíly.
Ad 2) Je přece někam dobré ty fotky ukládat a činit si alespoň stručné poznámky o cestách!
Ad 3) Tématické výpravy po stopách Bricha jsou mým zájmem jak více a sofistifikovaně cestovat, jak to rozebírám na patříčném místě. Je to můj způsob, otevřený kritice, každopádně tak jsem si ho položil a chci ho ozkoušet. Myslím, že účast třeba jen na jedné či pár cestách může být pro ostatní zajímavá. Stejně tak třeba rád ocením zajímavé a netradiční typy na cestování, jako třeba poznávání měst s průvodcem v ruce či po shlednutí Vávrových Šumných měst atp.
S tím souvisí teorie cestování. Není mým záměrem věci přestylizovat na úkor cestování samotného. Jistě je však sledování a seznámení se s tím, jak a co na cestách hledají ostatní zajímavé a může být inspirativní. Je též dobré, aby řízené fórum mělo v tomto ohledu funkci seznamovací a takové přístupy monitorovalo a komentovalo.
Ostatní proto prosím ve své práci o následující:
Za prvé sdělujte mi své plány či návrhy na cestování či pobyty, pakliže máte zájem, aby se jich členové Infospolku zúčastnili.
Za druhé o jakékoliv komentáře a typy na řízení fóra
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Výlet pěšky do Itálie - 08/05/2006 17:03
Ach ano, v bližší a možná že vzdálenější budoucnosti bude vypravena velká cestovatelská expedice, jejím cílem bude pěšky dojít do Říma.
To je ale zatím tak všechno, co víme. Tento projekt si vyžaduje tolik plánování, že bude třeba naplánovat i toto plánování... a že toho bude třeba vyřešit, např.:
: vybrat a určit trasu, např. odkud vyrazit? Kde přejít Alpy?
: diskutovat vybavení a způsob pěšího přesunu
: pokrytí nákladů
: synchronizace termínu, ve kterým by zájemci mohli vyrazit
Atd., napadá mě toho opravdu hodně. Takže asi bude třeba sledovat zkušenosti jiných lidí. Pokusím se co nejdříve vypracovat konkrétní body, u kterých by se mohl s plány začít.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Organizace - 21/05/2006 12:57
Ahoj, myšlenka cesty do Itálie žije!
Nyní je ale důležité začít trochu té organizace.
Vymyslel jsem to tak, že založím v tomto fóru několik odkazů, v jejichž rámci se budou jakoby v komisi řešit základní kategorie problémů spojených s cestou. Bude to: ideový bekgraund, termín a trasa cesty, vybavení a příprava, náklady.
Všichni, kdo máte na věci zájem nebo chcete poradit, odpovídejte prosím vždy k jednotlivým ,,komisím", ať se dodrží vlákna a není v tom binec.
Příspěvek editován: Petr, v: 21/05/2006 12:58
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
komise Ideový bekgraund - 21/05/2006 13:00
Zde bych se zaměřil na věci jako kdo už to šel, jak dlouho, historie a vůbec, odkazy na podobné cesty, vyhledávání zkušeností apod.
20. 9. 2006
Napr. nejaky Crane napsal Pesky Evropou o tom jak sel po pasmu pohori od Pyreneji pres Alpy a Karpaty nekam uz nevim kam. Knihu zatim nemohu sehnat.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
komise Termín a plán cesty - 21/05/2006 13:05
Osobně vyrážím každopádně i kdybych měl jít sám. S termínem jsem si za sebe kupodivu hodně jistý, ale jsem ochoten ho měnit dle možností případných ostatních.
Vyrazil bych počátkem srpna roku 2007 a zpátky bych to viděl tak na polivnu září(za Sluncem tam s babím létem zpátky). Zrovna se totiž vrátím z Izrale, nebudu mít kde bydlet, ale budu mít snad něco zbytkových peněz a pokud se zadaří, měl bych do září čekat na obhajobu své disertace.
S trasou je to zapeklité. Každopádně bych chtěl jít se soudobě historických příčin Brennerským průsmykem. Odkud vyrazit? Kudy jít? Kam dojít? Nevím.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
komise Vybavení a příprava - 21/05/2006 13:13
Je jasné, že bude třeba rozhodnout, zda sebou vzít stan, kolik ponožek apod. A to předpokládá hlavně zkušenost. Také není asi možné se v knihovně jen tak sebrat a netrénovaný vyrazit na nějakých 500 km pochodu. V této komisi by proto měly být referovány zkušenosti s výbavou na dlouhých trasách a podávány informace o možnostech tréninku apod.
Již jsem se zmínil, že bych rád v rámci přípravy chodil na turistické jedodenní pochody. Včera jsem se měl zúčasnit pochodu Praha-Prčice, ale dopadlo to všechno trochu jinak (viz Výlety).
Každopádně bych byl rád, kdyby se vytvořila mezi námi skupinka lidí, která by se byla schopná na nějakém pochodu domluvit - a na mysli nemám ani tak čundry a jejich hlemýžně hospodské tempo, ale spíše jednodenní výkony na dlouhou vzdálenost - i když samozřejmě nepočítám, že se spolek transformuje fdo turistického oddílu, zkusím vymyslet něco atraktivně a soutěžně podaného a přemluvit vás, třeba se z toho stane každoroční tradice.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
komise Náklady - 21/05/2006 13:15
Tak to vážně nevím, kolik to tak může stát. Je třeba počítat určitě s náklady na cestu zpět autobusem či vlakem, dá-li Bůh tak z Říma.
Pokud by jsme se stylizovali do role chodců z 19. století (včetně oblečení a výbavy), tak by jsme podle mě mohli hodně ušetřit na jídle žebráním.
Vše je otevřeno.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Organizace a co dále... - 04/06/2006 22:06
Máme začátek června 2006 a vize pochodu žije a je postupně naplňováno její naplňování!
Pravda, v sekci, kde podávám krátké postřehy ze svých praktických příprav/výletů by se mohlo zdát, že si vozím prdel vlakem po středních Čechách a pouze se kochám výhledy na České středohoří. A zvláště – že jsem selhal v tom nejdůležitějším: zapojením se do organizovaných dálkových pochodů. Při nich jsem chtěl nejen cvičit nožky, ale též navázat cenné kontakty důležité pro teoretický bekgraund organizace přechodu, tedy najít někoho, kdo o podobných pochodech má anung a kdo ví, nalézt i další zájemce. Třeba říci že výraz ,,další“ je prozatím nadhodnocený, neboť nyní to vypadá, že půjdu možná tak sám a můj pes.
Rozhodl jsem se blíže zmapovat scénu turistiky v ČR na webu a infiltorvat se do nějaké organizované jednotky zúčastněné na turistice případně se jinak angažovat v poznání zasvěcených - či chtějících být zasvěceni – jedinců.
Dnes jsem si dal lehčí monitoring na seznamu.cz a konstatuji:
Kluby cestovatelů přes cestování – nic moc, OS a kluby jako např. sdružení cestovatelů Řev přírody (http://www.revprirody.cz/) nebo sportovně-kulturně-filozofický klub Nafrčený smaženky, kteří podle akcí letos pořádají jen svatbu Karlose a Kačenky (http://www.smazenky.cz/), záležitosti, které mě příjdou pozůstatky nějaké akce spolužáků, která dnes již slouží jen jako dobře maskovaná platforma pro společné akce založené na konzumaci alkoholu a společenském plkání. Některé jsou podstatně etablovanější, jako třeba Zeměpisné sdružení, které funguje již od počátku 80. let a pořádá také výlety do zahraničí(http://www.mujweb.cz/www/Zemsdrpraha/Index.htm).
Poměrně dobře se na webu etablují kotlíkaři a jejich té óčka, jim však budu pozornost věnovat... snad jindy.
Každopádně netuším, jak se do podobných struktur infiltrovat. Takže nic pro nás. Hledáme dále. Potřebujeme něco jako ,,osobní stránky Honzy Alpáka, který přešel Rakousko ze západu na východ a zpět“ apod. Zdá se, že takoví lidé v zemi ale nežijí nebo jsou natolik rozumní, že se drží zpět od prezentace na světové síti. Naše situace je ztížena. Jedna ze společností dokonce má ve svém názvu motto, že šance účasti na jejich akcí je nulová.
Naštěstí zde máme několik záležitostí, v kterých je počítáno s anonymnějšími účastníky a mají vůbec volnější členskou základnu. Jednou z nich se zdá být Pantha Rei, což prý znamená ,,vše plyne“ a jedná se o jednodenní akce či víkendovky, dovolené apod., včetně lyžování v zimě a cyklistiky v té druhé části roku (http://www.volny.cz/jaromir.ruzha/). V jejich případě se mi ale zdá nabídka slabší, v červenci plánují Beskydy a v srpnu Slovenský kras. Což jsou na mě příliš velké akce. A při povrchním hledání jako dnes to není lepší ani jinde.
Dobré je dostat se k věcem přes rubriku sport-turistika. Zde máme další kategorie: horská turistika, turistické akce a události, turistické kluby; turistické cíle jsem již proserfoval výše přes kolonku cestování. Akce a události, zde jsou všechny ty nabídky na puťáky a dálkové denní a delší pochody. Zde nalezeneme i slavou Praha-Prčice a dozvíme se, že nejvíce účastníků šlo v roce 1981 a to téměř 36 tisíc (http://ppp.webz.cz/). Na tyto pochody se ale pokusím soustředit příště a vytvořit si plán, kterých bych se rád případně zúčastnil.
Vítání jara v Chudčicích
Dnes zůstává prioritou infiltrace do nějaké organizace, kde bych případně již nemusel řešit akce vůbec. Přejděme proto na kolonku turistické kluby: kluby cestovatelů, to už jsme zde měli, turistické akce také, trmapská sdružení a spolky viz kotlíkáři, turistický oddíl mládeže jsme už propásli jinak – zbývá, ano, je to on, on samotný a nejvyšší, jak na něj mohlo být zapomenuto? Stará dobrá česká monopolní tradice, v záruce celostátní jednotnosti: Klub českých turistů (KČT).
Celostátní stránky zastřešující všechny místní skupiny není lehké najít (http://www.klubturistu.cz/?oid=2). Ale člověk se záhy dozvídá s jakou rozsáhlou organizací se zde dostává do styku. Dlouho by mi trvalo poreferovat tak, aby si případný čtenář mohl učinit ucelenější obrázek. A vlastně, třeba se k tomu dostanu. Právě u těchto stránek u mě dozrálo rozhodnutí stát se členem právě KČT! A všechny své další praktické a teoretické záměry sledovat v rámci mého nejdražšího KČT... Nic se nezdá být jednoduší – kontaktovat nejbližší oblastní pobočku.
Vítání jara v Chudčicích
Příspěvek editován: Petr, v: 04/06/2006 22:16
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:komise Termín a plán cesty - 04/06/2006 22:23
V současnosti zužuji místo vyražení na nejvzdálenější místo, kam se dá do Rakouska či Německa vyjet vlakem na víkendovou slevu v rámci příhraničního železničního styku.
Také přemýšlím, zda pochod nezakončit v italském podhůří, neboť jsem si vzpoměl, že zde bydlí můj italský kámoš - tedy bydel, ale říkal, že jsou zde opravud dobré možnosti na brigády sběru jablek - prý stačí zajít na pracák v Bolzánu (?). To se mně zdá příhodné, vzhledem k tomu, že bychom do Tálie měli slézat (měl bych slézat) právě na začátku sezóny.
Do Říma se stejně nedá přes fádní Pádskou nížinu pokračovat a výlet z jistými euráči v kapse by byl příjemnější... třeba být flexibilním a operativním.
Příspěvek editován: Petr, v: 05/06/2006 17:10
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Organizace a co dále... - 26/06/2006 13:28
KČT Praha neodpovídá na emaily. Píši dopis.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:komise Termín a plán cesty - 14/11/2006 12:49
Odkládám termín cesty do Itálie o dva roky na léto 2008. Důvody: pracovní nabídka a nedosažení praktické a teoretické přípravy.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:komise Termín a plán cesty - 18/12/2006 19:32
Nahodou jsem se dozvedel ze od roku 1994 je kazdorocne poradan tzv. The Israel trail, jehoz naplni je 45 dni dlouhy prechod izraelskeho uzemi od libanonskych hranic k Rudemu mori, jiste nikoliv primo. Mozno se pripojit v ruznych fazich, coz jiste ucinim. Jde se na jare.
Vice viz; http://www.sahr.com/israeltrail/
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:komise Termín a plán cesty - 19/12/2006 21:19
Petře,držím palce... A co nového ve Svaté zemi a tak vůbec?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:komise Termín a plán cesty - 20/12/2006 09:37
Díky. Co nového? Odstupovy dvojden v Tel Avivu, slunečno, 25 stupňů, znáš to...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Raději Bricha než Alpy - 22/06/2007 14:38
Alpy výzvou předimenzovanou
Mé plány týkající se pochodové turistiky doznaly během mého palestinského pobytu důležitých změn. Přechod Alp na jeden zátah jsem - vzhledem ke svým zkušenostem a nakonec též přehlednutí impozantní mohutnosti pohoří z letadla – shledal nemožným a zbytečně ambiciózním.
Otázka stylizace a plánování
Pochodová turistika ovšem zůstává stále mojí ambicí jako taková, možnost jak se udržovat v dobrém tělesném rozpoložení a aktivitě bez nutnosti volby aktivnějšího sportování, tj. takového, u něhož je třeba dělat něco jiného než chodit – za přijatelné ovšem v tomto ohledu považuji ještě cyklistiku, bruslení apod.
Potřeba stylizace pochodové turistiky - tj. plánování více než jedné výpravy či cesty a jejich programové provázání - je jistě otázkou. Vzhledem ke skutečnosti, že je vytvoření a následování plánu jak a kde chodit pro mě především motivací, připouštím takové – v rozumné míře – jako přínosné ba nutné. Přechod Alp se ovšem ukázal jako plán přehnaný, jež nevyhovuje jednak mým fyzickým možnostem, jednak ani neodpovídá – velkou měrou – mému geografickému a historickému zájmu.
Bricha
Takovým plánem je následování vybraných tras migračního pohybu přeživšího židovského obyvatelstva po druhé světové válce střední Evropou organizovaného sionistickým hnutím a jež je známo pod pojmem ,,Bricha“, z hebrejského útěk. V jedné ze svých krátkých výprav, o níž jsem sepsal krátký zápis a zařadil ho mezi ostatní do fóra o cestování, jsem podnikl do pražského Hloubětína, kde se měl po válce nacházet pro takovéto osoby uprchlický tábor. Nyní zamýšlím poznávat takovéto stopy Bricha cílenějším způsobem. Především mi jde o v krajině hmatatelně spojitelné skutečnosti spojené s putování židovských uprchlíků na mysli mám 1) především body řekněme, to je jako na příklad to co zbylo z hloubětinského tábora, 2) jednak stopy řekněme dynamičtější, tj. konkrétní geografické trasy, o nichž vím, že se po nich tito pohybovali.
Konkrétní pochodové příležitosti
1) Bricha - statitické body
V prvním případě se jedná vedle tranzitních táborů jako hloubětinského především o tak zvané tábory pro bezdomovce, zřizované - zvláště pro židovské uprchlíky/bezdomovce - po skončení válkou OSN v součinnosti s okupačními orgány západních spojenců v Německu, Rakousku a Itálii (Displaced camps, DPs camps). Výpravy o stopách DPs a jiných táborů jsou ideálními příležitostmi k návštěvě měst v nichž byly instalovány a sledování jak se areály a objekty táborů v jejich pověstné tváři během šedesáti poválečných let proměnily či plně ztratily. Tak, jak jsem již učinil v případě Hloubětína.
DPs kempy
V České republice je otázkou lokace dalšího pražského tranzitního tábora v Ďáblicích. Skutečnou výzvou je cesta po stopách náchodského záchytného tábora, o němž máme k disposici několik faktografických zpráv a vzácnou fotografickou dokumentaci. Podobný bod fungoval v Broumově. Jisté body existovaly ještě v Plzni (Karlově), Karlových Varech a Aši, jejich lokace je ovšem obtížná, ne-li nemožná. V nejbližší době se zaměřím – jak přiblížením historie tak konečně výpravou do terénu - na Náchod a Broumov. Zahraniční statické body jsou hudba budoucnosti.
2. Bricha – trasy
Návštěvu bodů spojených s pohybem židovských uprchlíků lze spojit s poznáváním a procházením tras, o nichž víme, že po nich probíhal. Lokace výše uvedených bodů spojených s Bricha v ČR napovídá, že se jedná zvláště o hraniční úseky - jejichž přechod představoval pro uprchlíky klíčové mezníky na jejich cestě. Nemám zájem na procházení těchto mnohých a větvících se tras v jejich plné délce a v jakémsi chronologickém pořádku. Výzvou jsou pro mě však kritické hraniční úseky, neboť takové museli překonat uprchlíci pěším způsobem (k další hranici směřovali obvykle vlakem). Přestože se takové vzhledem k poloilegálnímu charakteru migrace často měnily stejně jako vzhledem k momentálním politickým okolnostem celé trasy, můžeme vysledovat hlavní směřování tras, jak dosáhlo svého nejintenzivnějšího využití v roce 1946. Jde o exodus deseti tisíců polských Židů ze středního a jižního Polska po pogromu v Kielcích na začátku července t. r., směřující na severní československou hranici, jíž pronikal především v úseku Náchod – Broumov, odkud směřoval vlakem do Bratislavy a z ní přes Rakousko do americké okupační zóny tamtéž či v Bavorsku, neboť zde jsou uprchlíci nejlépe zabezpečeni v očekávání své další budoucnosti.
všechny vyznačené trasy přirozeně směřuji západním směrem nebo jsou se k západu stáčejí
V terénu bych rád následoval právě především hlavní hraniční body hlavního proudu roku 1946, jimiž je v České republice avizovaný úsek Náchod – Broumov.
Alpy nakonec navštívím a nejraději na místě velkých DPs kempů Salzburgu a po stopách přechodu ilegálních skupin do Bavorska.
Dalšími možnými přechody - jež je možné vykonat dnes dle bližších dat osobně - jsou úseky:
Bratislava – Vídeň
řeka Enže (přechod z ruské do americké zóny v Rakousku)
západní hranice Maďarska – Rakousko
průchody do Itálie z Rakouska: Brennerský a Simmeringský průsmyk
Simmering
Rád bych též poznal výchozí body migrace, tj. tradiční oblasti předválečného hustého židovského osídlení ve východní Evropě. V tomto ohledu mám ,,vybráno“ pouze v případě návštěvy synagogy v Bystrici v Rumunsku. Velmi mě láká Podkarpatská Rus, vlast karpatských Židů, jejichž poválečné osudy sleduji částečně ve své absolventské práci – zde možné stopovat konkrétní stopy předválečného osídlení, v případě Chustu je spojit dokonce se stopami osobními (rabín Davidovič).
Informace
Před tím, než je možné vyrazit do terénu a poznávat jednotlivé body a trasy spojených s hnutím Bricha, lze se o nich do jisté míry informovat na základě odborné literatury o politických dějinách hnutí. Klíčovou prací je práce izraelského historika československého původu Jehudy Bauera: Bauer, Yehuda: Flight and Rescue: Bricha. New York 1970.
Podstatně pohotověji si lze ovšem udělat obrázek o Bricha a dohledat vyčerpávající množství odkazů dle specializovaného projektu Life Rebron, jež je dílem US Holocaust Museum a představen na jeho strankách: http://www.ushmm.org/museum/exhibit/online/dp/menu.htm
Zajímavým projektem na internetu jsou stránky věnovány – všem, nejen židovským - DPs kempům, jež prostřednictvím jejich databáze nabízejí nejen některé informace o jejich poloze, tehdejším osazanestvu, apod., nýbrž jsou též místem, kde se scházejí vzpomínky osob, jež jimi prošly: http://www.dpcamps.org
Bricha
Zde můžu představit – bez odkazů na prameny - něco obecně-politických poznatků o hnutí Bricha, s nimiž operuji ve své absolventské práci:
Pohyb židovského obyvatelstva probíhající v různých fázích a s různou intenzitou napříč evropským kontinentem během druhé poloviny čtyřicátých let, odrážel především úsilí mnohých přeživších Židů překonat poválečné provizorium a konečně se začlenit do běžné občanské společnosti vzhledem ke své válečné skutečnosti. Toto úsilí zároveň usměrňovaly v organizační rovině sionistické organizace, vítězné velmoci a jednotlivé státy, z nichž židovští migranti vyšli či stojící na jejich cestě, a to vzhledem k vůli jejich reprezentací těchto subjektů jednou provždy rozřešit tzv. židovskou otázku a s ohledem ke svým zájmům na vzniku židovského státu na Blízkém východě. Židé přitom představovali početně pouze zlomek osob vytržených válkou z běžného života a pohybujících se po jejím skončení napříč Evropou, a které se úřady všech států snažily z pochopitelných příčin co nejrychleji repatriovat do jejich vlasti.
Osud asi čtvrt milionu židovských uprchlíků, odmítajících repatriaci a usilující o založení existence jinde, lze považovat za výjimečný. Upozorňuje na to historik Jehuda Bauer, když upozorňuje, že skupinám přeživších Židů, kteří opustili své původní domovy ještě před vznikem židovského státu v květnu 1948 (viz následující kapitola) či vůbec bez jistoty svého konečného cíle, byla uzavřena každá země, z níž nepocházeli, a to včetně Brity kontrolovaného židovského osídlení v Palestině – žádná země je ale zároveň s ohledem na jejich válečný osud nevyháněla zpět do jejich vlasti. Budiž připomenuto a dále v textu užíváno hebrejské označení zdlouhavého a nejistého putování těchto osob Evropou v židovské národní tradici: bricha (česky útěk).
Bricha rozhodně nevykazovala rysy koordinovaného hnutí řízeného z jednoho centra. Vždyť první uprchlíci se rekrutují ze zbytku přeživších Židů ve městech osvobozených ve východním Polsku již v roce 1944 a na cestu se vydávají více méně spontánně s úmyslem dosáhnout Palestiny. V prostoru bývalé Třetí říše spojenci osvobodili na sedmdesát pět tisíc židovských vězňů ze všech koutů Evropy. Mnozí z nich se odmítali vrátit do své vlasti, či odtud prchali poté, co se dostali do rozporů s domácím obyvatelstvem, pro materiální a existenční obtíže, šikanu a hrozby úřadů atd. Mnozí z nich odcházeli poté, když padly jejich poslední naděje na setkání s vyhlazenými rodinami a zůstat v zemi jim nedovolily důvody spíše psychologické povahy. Z území Sovětského svazu se začaly vracet deseti tisíce především polských Židů, přezdívaných pro svůj válečný exil ve středoasijských svazových republikách jako ,,Asiaté“. Jejich repatriace vrcholila v první polovině roku 1946, kdy zvýšili počet kdysi tří milionové polské židovské komunity na zhruba čtvrt milionu. Poměrně velké množství přeživších Židů se nacházelo v Maďarsku a Rumunsku, v nichž jejich pronásledování neproběhlo až do roku 1944 s takovým rozsahem jako jinde. Ochota těchto osob zůstat ve svých rodných zemích byla silně otřesena, stejně jako na Slovensku a na Podkarpatské Rusi připojené k SSSR. Vůli odejít projevovali samozřejmě též mnozí Židé pocházející ze západní Evropy a Německa, včetně českých zemí.
Přeživší východoevropští Židé vzbudili pozornost vedení židovského osídlení či domoviny v Palestině (hebrejsky Jišuv). Případné sestěhování přeživších Židů z Evropy do Palestiny přirozeně znamenala pro Jišuv významnou demografickou podporu, tím druhotně hospodářský prospěch a vojenské posílení. Množství bezprizorního židovského obyvatelstva znamenalo pro sionistické organizace ale především politický argument pro vznik židovského státu, neboť jedině tento mohl dle nich jejich tíživou situaci vyřešit. Organizační a politické umožnění přistěhování přeživších Židů do Palestiny se tak stalo jedním z primárních sionistických cílů. V uskutečnění těchto cílů se ustanovila bricha jako volné hnutí, na jehož uskutečnění se podílely čtyři organizace.
Název první z nich je totožný s celým hnutím, ,,Bricha“; vytvořili ji mladí sionisté (brichnikim) na konci války a uprchlíkům zajišťovali především ochranu a transportovali je do míst, kde se rýsovala možnost jejich přepravy do Palestiny. S přepravou vydatně pomáhali v létě 1945 bez vědomí či s němým souhlasem svých nadřízených vojáci ,,Židovské brigády“, tj. židovští rekruti z Palestiny, které Britové nasadili koncem války jako součást Montgomeryho sedmé armády v Itálii a po jejím skončení ji dislokovali na její severní hranici s Rakouskem. Úlohu koordinátora přesunu uprchlíků z východní Evropy do lokalit vhodných k jejich nalodění na cestu do Palestiny plnil ,,Mosad“, tehdy zpravodajská složka podzemní židovské armády v Palestině. Celá operace by nemohla být provedena bez finanční výpomoci a logistických zkušeností ,,American Joint Distribution Committee“ (AJDC), největší židovské humanitární a rozvojové organizace z USA. AJDC se významným způsobem podílel na plošné i progresivní podpoře přeživším Židům v jejich rodných zemích, avšak zajišťoval legální pomoc též tem, kteří se rozhodli nastoupit cestu pryč ze země. O ilegálních aktivitách AJDC toho není přirozeně mnoho známo, každopádně organizace měla dobré možnosti krýt fingovaným zaměstnáním členy předchozích organizací a zajišťovat je finančně.
Spojenecké síly v osvobozených evropských státech a tyto státy samotné nebyly na židovské uprchlíky odmítající repatriaci připraveny. Vojenské úřady v okupačních zónách v Německu a Rakousku neuznávaly obdobně jako Československo židovskou národnost a nerozlišovaly osoby židovského původu jako samostatnou skupinu, k níž by měly přistupovat zvláštním způsobem. Židé tak mohli být běžně umístěni na základě své původní státní příslušnosti ve sběrných táborech například společně s Poláky, což se neobešlo bez projevů nepřátelství. Situace židovských uprchlíků se během léta roku 1945 dramatizovala a západní spojenci museli přistoupit k jejímu řešení. Za hybný moment takového řešení je považována takzvaná ,,Harrisonova zpráva“ ze srpna 1945. Závěr zprávy o postavení těchto uprchlíků v americké okupační zóně vyzníval drsně: mělo s nimi být zacházeno docela stejně jako ze strany nacistů, pouze s jedinou výjimkou, totiž že nejsou vyhlazováni.
Zpráva o přístupu americké armády vzbudila napříč americkou veřejností zápornou odezvu a probudil sympatie s osudem přeživších Židů bez domova. Prosadil se názor, že není možné nakládat s lidmi poškozenými válkou více než ostatní stejně jako s ostatními a je třeba jejich postavení zmírnit. Židé tudíž začali být rozeznáváni na základě svého původu jako samostatná skupina osob bez domova, takzvaných ,,displaced persons“ (DPs) a jsou shromažďováni ve vlastních DPs kempech. Status DPs v případě Židů zároveň znamenal, že nejsou nadále individuálně prošetřováni a rozeznáváni zdejšími úřady jako emigranti z politických či z hospodářských důvodů. Židé se stali nahlíženi jako skupina obyvatelstva, jejíž setrvání na evropském kontinentě je ohroženo v důsledku její historické zkušenosti. Tím Američané uznali nemožnost obnovení předválečné existence přeživších Židů ve východoevropských státech a nelpěli nadále na jejich repatriaci.
Přijímání židovských uprchlíků do DPs kempů probíhalo v amerických okupačních zónách nikoliv bez výhrad. Úžinou Materiální a technické možnosti Američanů postarat se o miliony bezdomovců prověřil rok 1946. Tehdy do Bavorska směřovaly statisíce vysídlených českých Němců a další desítky tisíc nejen židovských uprchlíků. S neochotou přistupovat k Židům zvláštním způsobem projevovali ve svých zónách Britové s tradičním zdůvodněním, že veřejnost to pochopí jako protěžování Židů a vzbudí tím antisemitismus. Britští vojáci a politici utvářeli svůj postoj vzhledem ke své tíživé situaci v Palestině, kde se potýkali s požadavky sionistů na zřízení židovského státu, a z nichž ti radikálnější proti nim obrátili zbraně a uplatňovali gerilový boj. Tím posilovali obraz o bricha jako účelovém nátlaku sionisté, zneužívají uprchlický problém k dosažení svých cílů. Ani Americké okupační orgány a jednotky však nemohly být ale připraveny na psychologické a sociální důsledky, které v jednání židovských uprchlíků zanechal jejich předchozí život v ghettech a nacistické pronásledování. Mnozí osvobození projevovali odpor k práci, vyhýbali se rozkazům a nařízením, inklinovali k černému obchodu či se přímo na něm podíleli, ale též nedůsledně dodržovali základní civilizační návyky, značně rozvolněné byly mezi nimi též vztahy mezi muži a ženami. Tendence přeživších vysvětlovat svoji situaci s odkazem na pronásledování mohla být přitom vnímána odpovědnými úřady spíše jako alibismus a prostředek citového vydírání.
Státy ležící východním směrem každopádně Američanům a Britům v jejich potýkání se s těmto uprchlíky příliš nepomohly. Jak bude detailně ukázáno na příkladu Československa, úřady těchto států neměli na průchodu či dokonce dočasném usazená židovských uprchlíků příliš pochopení a přístup k nim odvozovali od příkazu repatriovat osoby vytržené z původních domovů válkou. Avšak vědomí zodpovědných orgánů, že se Američané o uprchlíky postarají, soucit s jejich situací, neexistující nařízení k repatriaci v případě Židů, nedostatek úřední subordinace a neexistence oficiální politiky v této věci či jednoduše příchylnost k uplátkům se projevily v benevolentním přístupu těchto orgánů k jejich cestě židovských uprchlíků na Západ. Platilo to též pro orgány sovětské okupační zóny v Německu a Rakousku.
Organizátoři zúčastnění v hnutí bricha citlivě na reagovali na aktuální stav a sami se snažili úřady a vojenské orgány ovlivnit k otevření cest a průchodů pro uprchlíky. Znamenalo to neustálou improvizaci a nasazení, neboť tyto možnosti tento stav se vlivem množství příčin neustále proměňoval. Organizátoři proto vyhledávali nové hraniční přechody, aby je následně museli opustit pro jejich ,,spálení“, měnili trasy železničních přesunů, vytvářeli nová transitní centra atp. Údajně za takových podmínek umožnila bricha v Československu ve styku s ministerstvem sociální péče a sovětským majorem spravujícím po osvobození bývalé terezínské ghetto již v létě a na podzim 1945 odchod polských Židů na Západ, neboť odmítli repatriaci z Terezína zpět do Polska. Jejich cesta měla vést přes tranzitní tábory v Plzni a Aši do Bavorska. Do skončení americké přítomnosti v západních Čechách koncem roku 1945 se touto trasou podařilo dle Bauerových odhadů přemístit při různých dalších operacích asi čtyři tisíce židovských uprchlíků.
Zvyšující se počet židovských uprchlíků zvláště v americké okupační zóně se ke konci roku 1945 přiblížil k hranici sto tisíc. S rostoucím počtem uprchlíku se stupňoval též tlak na řešení jejich budoucí existence. Přijetí takového množství lidí odmítaly všechny státy včetně USA, přestože do nich směřovalo individuelně poměrně velké množství přeživších Židů, obvykle s podporou tam žijících příbuzných. Velká Británie nezrušila po skončení války omezení židovské imigrace do Palestiny na 18 tisíc osob ročně ve snaze nevyprovokovat k odboji tamní arabské obyvatelstvo a s ohledem na své zájmy v arabském světě (politika ,,Bílé knihy“). Uprchlíci, kteří se s pomocí mosadu pokusili dosáhnout zaslíbené země námořní cestou, obvykle Britové zadrželi a soustředěli v internačních táborech na Kypru. Velká Británie zároveň důrazně naléhala na evropské státy, aby bránily ve svých hranicích pohybu židovských uprchlíků na Západ a dále do Palestiny.
Snaha řešit situaci izolovaně a silou však přivedla Foreign Office do krize. Západní veřejnost se totiž čím dál hůře stavěla ke zprávám o násilném zacházením s Židy osvobozenými z koncentračních táborů. Tento odpor získal své symbolické vyjádření v případu navrácení židovských uprchlíků z lodi Exodus od palestinských břehů zpět do Německa v srpnu roku 1947, zde již vzpomenutém, ovšem v souvislosti s rozhořčením komunistické tisku v Československu. Soucit s oběťmi války a shledání jediného řešení jejich situace ve zřízení židovského státu v Palestině překonal pochopení pro tamní postavení Britských mandátních úřadů a vojsk, čelících prudké a brutální teroristické kampani radikálních sionistů.
Dříve než k vyhrocení bezpečnostní situace v Palestině v roce 1947 došlo, apeloval na změnu politiky válkou oslabené Británie její spojenec, USA. Američané žádali ústy prezidenta Trumana umožnění okamžitého odchodu sto tisíce židovských uprchlíků do Palestiny. Britové odmítli, souhlasili však s vytvořením společné komise na začátku roku 1946. Komise měla vyšetřit a posoudit skutečný rozměr a stav židovského uprchlického problému a zjistit postavení Židů v jednotlivých evropských státech, respektive jejich emigračního potencionálu. Tímto způsobem měly být získány podklady pro komplexnější a praktické rozřešení jak postavení Židů v Evropě, tak otevřené situace v Palestině.
Československo měla komise navštívit přímo. Vládu o žádosti komise o přijetí informoval na jejím jednání dne 29. ledna 1946 Vladimír Clementis. Státní tajemník ministerstva zahraničních věcí se přitom svěřil přítomným členům vlády o svém prvním dojmu z žádosti, totiž že se jedná pouze o informativní návštěvu. Dodatečně ovšem získal informace o vyšetřující povaze komise a jejím značném geografickém rozsahu, při čemž se pozastavil nad tím, že mu ,,cestu konzultace a spolupráce“ Britové ani Američané nenavrhli. Clementis dostal od vlády zmocnění sdělit jejich velvyslancům zamítnutí přijetí komise na československém území. Zamítnutí žádosti zdůvodnilo ministerstvo zahraničí americkému velvyslanectví tím, že československé straně nebyla sdělena směrnice, prostřednictvím nichž zamýšlela komise v zemi pracovat. Ministerstvo přitom dodalo, že v Československu ,,není úmyslu diskriminovat Židy a je zde volnost novinářů hned od počátku“. Vláda své rozhodnutí, patrně na doporučení RŽNO a jejím ujištění, že hodnocení tuzemských poměrů nemůže nedopadnout kladně, změnila. Komise přijíždí do Prahy večer 13. únoru 1946 a opouští ji následující den dopoledne.
V samotném Československu nepředstavovaly přítomnost a situace židovských uprchlíků na přelomu let 1945 a 1946 závažnější problém. V zemi, zvláště v Praze se mělo nacházet asi dvanáct set polských Židů. V Kuklenách u Hradce Králové se měl dále nacházet tábor, v němž pobývalo jisté množství procházejících polských Židů. Poloha jmenovaného tábora odpovídala jedné z uprchlických tras od severní hranice s Polskem, přes tranzitní body na Náchodsku a Broumovsku. Odtud pokračovaly ilegální skupiny uprchlíků přes Prahu (Aš) do Bavorska. Hlavní proud uprchlíků však byl později usměrněn jižní cestou přes Českou Třebovou a Brno do Bratislavy a dále do Vídně (o tom více viz dále). Množství procházejících uprchlíků z Polska kolísalo, ale mezi 10. a 16. květnem 1946 se jejich počet prudce zvýšil v reakci na vraždu třinácti Židů z transportu bricha v Nowem Saczu před slovenskou hranicí. Na Západ prchali od roku 1946 též početnější skupiny Židů z bývalé Podkarpatské Rusi po jejím odstoupení SSSR, ač většina z těchto tzv. karpatských Židů přece jen dle všeho upřednostňovala usazení v českém pohraničí před pobytem v DPs kempech v americké zóně. Podle Frischerova odhadu z roku 1947 samotné české země opustilo do této doby dva a půl tisíce osob židovského původu a asi stejný počet ,,cestou nepřímou“ (ilegálně) – mezi nimi tvořili karpatští Židé patrně většinu. Ostatně lze předpokládat, že mnozí z českých Židů osvobozených v koncentračních táborech v Německu a mimo českou vlast se nevrátili vůbec a zůstali přímo v DPs kempech či se snažili dostat k příbuzným v Americe, případně zůstali po rekonvalescenčních pobytech ve Švédsku či Švýcarsku.
MV muselo v dubnu 1946 sáhnout k vydání pokynů ve věci odsunu židovských uprchlíků. Zdůvodnění výměru přitom dokládá uvědomení komplikovanosti situace a citlivosti, s níž je třeba se k ní postavit a řešit ji. Uvedení výměru přiznává, že tyto osoby ,,pronikají“ do Československa v obavě před násilím, jmenovitě ,,fašistickými silami“, a též proto, neboť ,,[...] nenalezly při svém návratu z různých vzdálených koncentračních táborů nikoho z příbuzných, svá obydlí našly v rozvalinách nebo ve stavu neobyvatelném, po příp. své byty obsazeny cizími lidmi atd., takže volí raději dobrovolné vystěhování. Většina těchto lidí je dlouhým vězněním a utrpením v koncentračních táborech vyšinuta z duševní i tělesné rovnováhy. Není ještě schopna práce“. Podle autora pokynů měli mít tito lidé ,,…jedinou touhu“, a to ,,dostati se co nejdříve ke svým příbuzným nebo známým do Ameriky, do Palestiny, do Kanady, na Zakarpatskou Ukrajinu a do jiných států.“
MV shledalo dosavadní přístup proti uprchlíkům nepřiměřeným, neboť měl být stejně represivní jako proti ,,fašizujícím živlům“, tj. před nimiž měli tito utíkat, a pro což: ,,Tento postup považuje ministerstvo vnitra za nevhodný a neúčelný a ukládá proto [...] aby se osobám židovského původu, polské státní příslušnosti nebránilo opustiti naše státní území směrem na západ, kde se hodlají usídliti. Nechť však nejsou odsouváni jako nepohodlní cizinci do Polska, protože nehledě k tomu, že jsou to osoby, zpravidla prošlé peklem koncentračních táborů a zasluhující tedy humanního zacházení, nelze očekávati, že se nepokusí znovu o přechod hranic za účelem další cesty zvoleným směrem.“
Pokyny MV nemohly řešit vyhrocení záležitosti, k níž došlo během léta roku 1946. Pogrom v polských Kielcich, k němuž došlo dne 4. července 1946, je obecně vzpomínán jako hybný moment, který spustil nový a dosud nejsilnější pohyb židovských uprchlíků na Západ. Kielce jsou z knihy do knihy předávaným symbolem pokračujícího strádání evropských Židů po skončení druhé světové války a předávaným argumentem k nutnosti vzniku židovského státu jako útočiště všech Židů. Pogrom v Kielcich neznamenal první násilný projev vůči přeživším Židům v Evropě po skončení války, svým rozsahem a brutalitou se stal ale pro mnohé stal důkazem o nevykořenitelnosti antisemitismu. Přímo v Polsku reagovala většina polských Židů úsilím o okamžité opuštění země tak rychle, jak jen to bude možné.
Nápor polských Židů se přirozeným způsobem soustředil především na jih a opřel se tak o severní hranici Československa. Československá vláda jednala o vzniklé situaci dne 26. července 1946. V očekávání příchodu až sedmdesáti tisíc osob z Polska vláda souhlasila s jejich průchodem státním územím a přijala v této věci zásady. Předně, průchod měl být financován z prostředků UNRRA. MV mělo zajistit, aby se uprchlíci nerozptýlili mezi české obyvatelstvo a jejich pobyt v zemi zůstal co nejkratší. To předpokládalo působit na americké okupační úřady v Německu, aby umožnily jejich přijetí na západní hranici. Československo též přijalo transport sedmi set padesáti židovských dětí z Polska a zajistilo jim na svém území šestitýdenní pobyt, jak o to osobně požádal při návštěvě předsedy vlády Gottwalda palestinský vrchní rabín Chaim Herzog.
Poláci otevřeli hranici čtyři dny poté a ponechali ji v tomto stavu až do února následujícího roku. Tento pro uprchlíky ideální stav ale netrval dlouho. Již začátkem srpna informovalo ministerstvo zahraničí vládu o nótě britského velvyslanectví, aby hranici zavřelo jak na severu zvenku, tak na západě zevnitř. V průběhu měsíce se několikrát ozvali s výhradami též Američané, na nichž spočívalo břemeno poskytnout uprchlíkům přechodný domov v Bavorsku a Rakousku. V září poklesla absorpční schopnost a ochota Američanů tak nízko, že se vážně uvažovalo a jednalo na nejvyšších politických místech o poskytnutí dlouhodobějšího azylu deseti tisícům uprchlíkům přímo v Československu. Uskutečnění takového plánu, k němuž měl být Gottwald na oficiální požádání ochoten, se nakonec stalo nerelevantní – než se dohodly koncem roku podmínky azylu, hlavní nápor uprchlíků zemí již prošel tak jako tak. Lze tak soudit, že v rozporu s oficiálními zprávami a postojem v tisku a před spojenci zůstávala hranice koncem léta a na podzim 1946 prakticky otevřena.
Takovou skutečnost nejlépe dokládá činnost zařízení pro přijímání a odbavení uprchlíků v již vzpomenutých východočeských městech, Náchodě a Broumově, určených výhradně k přijímání polských Židů. Podle usnesení vlády ze dne 26. července 1946 měl být ostatně trpěn přechod hranice židovskými uprchlíky právě a jen na náchodsko-broumovském úseku. Z technického hlediska prokázala výhodnost místa dřívější zkušenost. Místem procházel železniční tahem z Polska dále do Čech a jeho atraktivitu zvyšovala blízkost oblastí hlavní koncentrace židovského obyvatelstva v Polsku na jedné straně a dostupnosti amerických okupačních zón na straně druhé. Příchod uprchlíků zde vrcholil v září t.r., kdy se jejich počet pohyboval mezi asi tři sta padesáti až pět seti padesáti v případě Náchoda a v Broumově dosáhl 5. září dokonce počtu sedmi set.
Zdejší tranzitní tábory zřídily repatriační odbor MSP s pomocí AJDC. Tábory plnily striktně tranzitní účel, takže v něm uprchlíci nezůstávali ani přes noc, pokud jejich počet zrovna ten den nepřesáhl jeden tisíc – tolik jich totiž mohlo nastoupit do večer odjíždějícího vlaku. Ten však nesměřoval přímo na bavorskou hranici, ale přes Brno do Bratislavy, odkud směřovali uprchlíci dále na rakouskou hranici a dále do západních zón v Rakousku či v Německu nebo přes Brennerský průsmyk do Itálie. Do září bylo možné zamířit také do Prahy či dále na západní hranici (Aš), ale pouze v případě, pokud měl uprchlík vízum na cestu do západní Evropy či Ameriky. Tranzitní středisko v Hloubětíně a Ďáblicích na území hlavního města Prahy se stalo tábory pro zvláště ortodoxní Židy, jejichž pobyt se v Československu navzdory snahám úřadů, bricha a AJDC protahoval. Vzácnou reportáž ze života v ďáblickém táboře sepsal v pohnutém humanitárním a ideologicky moralizujícím duchu v listopadu 1946 přispěvatel Svobodných novin.
Průchod přes Broumov a Náchod byl zastaven až k 15. dubnu 1948, kdy již nápor uprchlíků na hranici zcela opadl. Existují různé odhady počtu uprchlíků, kteří ať již s pomocí bricha či bez ní prošli Československem. Podle tajemníka RŽNO měla organizovaná migrace umožnit tranzit sto padesáti tisíce uprchlíků. Zpráva pro sekretariát ÚV KSČ z října 1949 hovoří o průchodu kolem sto šedesáti tisíc židovských uprchlíků přes republiku do Rakouska a náklady na jeho zaplacení odhaduje na 90 miliónů korun. Za průchod polských Židů dle Bauera UNRRA zaplatila jen 250 tisíc dolarů. Skutečné náklady však překročily milion dolarů (52 406 750 korun konkrétně), a ty neměly být Československu nikdy zcela uhrazeny. Tento výpočet nákladů ovšem započítává též výdaje za umožnění průchodu maďarských Židů přes Slovensko do Rakouska. Průchod maďarských Židů má však pro nás pouze okrajový význam, neboť se odehrála v pozdější době, rok po únorových událostech a na území, jež nás bezprostředně nezajímá.
Zdroje chytrostí:
Appleman-Jurman, Alicia: Alicia, My Story. New York 1988. Kapitola Brecha, Lodz a The Badgastein DP camp.
Bauer, Yehuda: Flight and Rescue: Bricha. New York 1970.
Cohen, Gerard D.: The Politics of Recognition: Jewish Refugees in Relief Policices and Human Rights Debates, 1945 – 1950. In: Immigrants and Minorities, Vol. 24, Issue 2 (July 2006), s. 125 – 143.
Ovendale, Ritchie: Britain, the Unites Status, and the end of the Palestine mandate, 1942 – 1948. London 1989.
Szulc, Tad: The Secret Alliance. The Extraordinary Story of the Rescue of the Jews Since World War II. London 1992.
Yegar, Moše: Československo, sionismus, Izrael. Praha 1997.
Vaculík, Jaroslav: Poválečná repatriace československých tzv. přemístěných osob (displaced persons). Brno 2004.
Wasserstein, Bernard: Vanishing Diaspora. The Jews in Europe since 1945. Cambridge (USA) 1994.
dobové záležitosti například:
Anglo-American Committee of Enquiry on Palestine. In: Věstník, VIII/3 (30. 3. 1946), s. 21.
Archiv MV Praha, 304-257-1, 14. Výměr MV ze dne 18. dubna 1946 Č. Z/s-3559-18/4-46 ve věci ,,Osoby židovského původu, polské státní příslušnosti -odsun“.
Archiv MZV Praha, fond Palestina. Zpráva ministerstva vnitra pro ministerstvo zahraničních věcí ze dne 27. 11. 1945.
NA Praha, archiv ÚV KSČ, fond 100/24 Gottwald, sv. 139, a.j. 1494. Záznam schůze vlády dne 29. 1. 1946, s. 7 a 8.
Report of the Anglo-American Committee of Enquiry regarding the problems of European Jewry and Palestine. London 1946.
Něco též v dokumentu Šmoka Boka Mezi hvězdou a půlměsícem:
http://www.verafilm.cz/projects-star-bricha-cz.html
Doporučuji též filmový hranný dokument ,,The Illegals" ve Spielbergově filmovém archivu, jež je možné přehrát on-line:
http://www.spielbergfilmarchive.org.il
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Pochody - 24/06/2007 17:54
Sakryš Petře, ambiciózní plán, který lez zařadit mezi interesantní. Myslím, že, pokud podobné tůry již někdo neučinil, by byla hoden i nějaké větší publicity. Řadí se totiž do v současnosti trendy akcím typu Waldgang. Skutečně, chození za historiemi, paměťmi se stává módním, ale naštěstí ještě ne - a asi nikdy - masovým. Domnívám se, že takový Babylon, snad i Respekt by po jakési reportáži z akce sáhl.
Chodilo-li se a chodívá-li se stále na hrady a zámky jako místa dějin, pak Bricha a podobné se stávají trasy dějin, třebas jednou kolem budou rozestavěny stánky s trpaslíky a dalšími serepetičkami...
Já osobně bych se rád podíval do Drütte, kde se uprchickém táboře v létě 45 narodil můj tatík.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Pochody - 25/06/2007 11:21
Jo, díky Václave, prezentace by byla fajná, ale zatím rozhodně stačí zde, aby bylo totiž představovat co. Projekt Bricha se mi zdá jako naplnitelný, navíc mnoha způsoby, umožňuje totiž různé způsoby poznávání různých míst, dle nálady, možností atp. Osobně tak reaguji na svojí neschopnost a nechuť k čistě čundráckému pochodování.
Jako první vidím návštěvu Náchoda a Broumova resp. noční či denní přechod hranic v jejich úseků z Kladzského výběžku - samozřejmě ilegálně /z autentických důvodů/. Dokonce mám k disposici dokumentární záznam přechodu přes tyto hranice /asi pět minut/.
Václave též, Tvůj příměr k zdynamičtění návštěv a poznávání míst spojených s historií je výtečný a trefný, dává mému záměru zakotvení v očividně rozšířenějším a rostoucím trendu - je mým záměrem ho vzhledem ke kvalitě plánu sledovat. Můžeš mi hned /ostatní/ pomoci: co je to ten Waldgang?
Jinak přinesu ještě brzy přinejmenším inspirující informace o poutním pochodu do Santiago de Compostela. Všechny poznatky a odkazy na plánovanou pochodovou turistiku velmi vítám, v jednom z výše daných příspěvků si stěžuji, jak je nemožné se dohledat na internetu a vstupovat do Klubu českých turistů se mi nějak nechce.
Drütte jsem Václave mezi německými DPs kempy nedohledal, však jistě to vezmem jednou kolem. Welche Bundesland?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Pochody - 25/06/2007 12:21
A propo, prý někdo chodí Švejkovu jihočeskou anabázi, tuším Tábor - České Budějovice.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
První výprava po stopách hnutí Bricha - 11/07/2007 14:35
Ahoj, vyhlašuji první řádnou výpravu turistického fóra Infospolku po stopách hnutí Bricha!
lokalita a trasa: přechod česko/slovensko/ - polských hranic po linii Kudowa-Zdroj – Náchod, tranzitní uprchlický tábor v Náchodě, Broumovsko - Adršpašsko-teplické skaly
datum výpravy: nejlépe víkend 28. a 29. července 2007
návrh na program, jež se bude měnit dle návrhů potencionálních účastníků, jež prosím v tomto směru o náměty a pomoc s cestovními detaily, o některé z nichž prosím přímo v následujícím textu
(nechce se mi všechno vyhledávat na webu – aspoň zatím – rád bych využil vaše případné zkušenosti)
1. v předvečer výpravy v Brně: promítání hraně-dokumentárního filmu o hnutí Bricha ze Spielbergova filmového archivu + stručné uvedení hnutí formou přednášky a fotodokumentace /Petr, pro mimobrněnské na schůzi Infospolku, nad níž bude mít patronát + host/
2. den první
A) dopoledne: sraz účastníků na polské straně v Kodowa Zdroj: referát o tak zvaném českém koutku /kdo přednese stručné a nenudící podání se určí dle přihlášených účastníků, nejlépe dle zájmu některého z nich samotného/
B) v pravé poledne: ilegální přechod hranice a příchod do Náchoda /vede Petr formou akční hry/
C) Náchod – po stopách uprchlického tábora /rozchod dvoučlenných družstev a jejich aktivní práce s pamětníky, setkání, analýza zjištěných informací, případné vyhledání a dokumentace lokality tábora/
přespání v Náchodě /bude upřesněno – nemá někdo zkušenosti s pronajímaním chatek v Náchodě?/
3. den druhý
A) dopoledne přesun do Broumova a prohlídka města
B) nejlépe pěší přemístění do Adršpašsko-teplických skal
- má někdo představu zde je možné?
- kde jsou na Broumovsku ony pověstné venkovské barokní kostelíky?
- dá se to spojit jejich poznávání s takovým přesunem do skal?
C) Adršpašsko-teplické skaly – představí dle nabídnutí se Martin
návrat do rodných Prah a Brnů
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:První výprava po stopách hnutí Bricha - 11/07/2007 15:05
K otázce kde jsou na Broumovsku barokní kostelík: všude, jen některé z nich doposud neopravené.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
