Petr
|
Re:Paměť a dějiny - 18/01/2008 17:08
Epistemologický posun neposun napříč členstvem SPRATI by si musel vyžádat přirozeně řádnou studii, jistě si však nezaslouží kontroverzní ultrasubjektivní komentáře.
Důkaz pro Prokyho, že se stává reflexivní přístup k minulosti a jejím produktům běžným ba diskurzivním (?), dosvědčuje plně uvedení řady Dějin české literatury. Na progresivnost přístupu ostatně už upozornil Vašek. Myslím, že stojí za to citovat jeden z úvodních odstavců, kde tento přístup autoři výstižně popisují - jelikož málo čtu, objevil jsem jej nyní málem jako manifest celého podniku, použitelného klidně jako krédo pro zdejší fórum:
,,Náš přístup k práci na Dějinách vyrostl z metodologického přesvědčení, že existuje zásadní rozdíl mezi minulostí a historickými texty, které ji analyzují a popisují. Lidská minulost, a tedy ani minulost literatury, nemá charakter esence, kterou bychom mohli někdy zcela a beze zbytku postihnout, nýbrž je ,jen‘ předmětem našich výkladů a interpretací. Dějiny, které o ní píšeme, jsou součástí nikdy neustávající snahy lidské společnosti o pochopení vlastní minulosti a jejího smyslu. Text Dějin má narativní charakter, je subjektivně motivovaným a stylizovaným vyprávěním, příběhem, do něhož se prolíná nejen okamžik vzniku, ale i společenská pozice a názory toho, kdo je formuluje. Literárněhistorické texty a kánony, které tyto texty prezentují, proto nemohou být formulací obecně platné pravdy, ale konstruktem, jenž vypovídá nejen o svém předmětu, ale i o svých tvůrcích“.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Paměť a dějiny - 18/01/2008 23:59
Petře, díky za trefnou citaci je Dějin české literatury 1945-1989. I. sv., s. 11. Ještě bych vypíchl, že se jedná o knihu/-y dějin české literatury, které vychází a jistě tak budou i vnímány jako kanonické, zaštítěné Akademií věd. O to průlomovější je jejich pojetí; tedy i na této půdě se už pohly ledy. Bravo. Možná i díky zesnulému Vl. Macurovi, který vlastně celý projekt začal. Takže literární historici už rubikon překročili...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Paměť a dějiny - 19/01/2008 13:10
Na tu knihu se musím podívat, když tu o ní slyším už potolikráté. Nebyl bych ale na literární vědu až tak přísný, myslím, že onen Rubikon překročila již dávno, alespoň ve smyslu "archeologického zlomu" . To co se děje nyní je snad konečně přebírání normotvornosti daných východisek (příp. chceš-li : nabývání moci a institucionalizace). Něco, o čem se nám zatím v hist. diskursu ani nezdá.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Paměť a dějiny - 19/01/2008 13:16
Jasná páka, je-li to zaštítěné akademií, tak to už je klasicky diskursivní, ba institucionalizované, a hned jsou tu nové otázky, zda je tak správně a za jakých podmínek. Sympatické je samozřejmě to, že reflexivní výklad minulosti se nevymezuje vůči dosavadním absolutizujícím pojetím, tj. nenárokuje si poslední slovo a konečné pravdy, tj. nenabízí nová pouta za staré.
Velmi sympatické je též vymezení odborného zájmu odvislého od reflexnímu pojetí vzhledem k těm směrům a trendům, které si na postmodernismu a dekonstruvismu ujely a dostaly se do extrémně relativizujících pozic - určitě tušíte, které neřády mám na mysli, ale bude nejlěpší, když je tady opět necháme vzpomenout autory projektu:
,,Fakt, že se historie při konstrukci obrazu minulosti pohybuje na pomezí objektivního sebepoznání a subjektivnně motivovaného mýtu, nechápeme jako negativum, které zcela ruší možnost reálně poznávat minulost, ale jako přírozenou vlastnost doprovázející každý pokus o historickou sebereflexi. Každý subjekt – ať již jde o individuum, nebo kolektivum, jako je národ – si musí takové konstrukty na hranici sebepoznání a mýtu utvářet, neboť bez nich by ztratil vlastní identitu. Jde jen o to, být si plně vědom hranic a rozměrů vlastního poznání: pochopit, že njede o poznání absolutní, ale o součást neustáleho dialogu, ve kterém neusilujeme o definitivní soudy, ale o nikdy nekončící hledání vztahu mezi příromností a minulostí – vztahu, který nás nutí znovu a znovu si odpovídat na otázku, kdo jsme, kdo jsme byli a kam míříme. Kultura, která se takto neptá, je mrtvá.
Již samotným odhodláním napsat dějin poválečné české literatury jsme vstoupipil do přímé polemiky s těmi, kteří zpochybňují samotnou možnost pojmenovat minulost. Nehodláme totiž přistoupit na dnes vlivnou tezi, že minulost sama sebe o sobě je jen hromada vzájemně nesouvisejících faktů a jevů bez vzájemné spojitosti a kontinuity, z níž je možné vystavět cokoli. Nepřijímáme ani tvrzení, e objev narativnosti a konstruovanosti historických textů, které buď zcela vylučují možnost napsat historický text, který by měl poznávací funkci a nadosobní platnost, nebo naopak vyhlašují, že si minulost můžeme libovolně vymýšlet tak, jak chceme, jak se nám to právě aktuálně hodí. A konečně se neztotožňujeme s ideou, že literárněhistorická příručka může vzniknout pouze cestou dedukce, tedy postupem, kdy si badatel nejprve spekulativně vymezí svou ideovou či ideologickou perspektivu a tu pak ilustruje pomocí příhodně zvolených fakt a dat.“
Dějiny české literatury. I. 1945 - 1948, s. 12 a 13.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Paměť a dějiny - 19/01/2008 20:21
Jinak ještě k Vítkově standardnímu postesknutí, že historiografii se může o optimilazaci diskursu jen zdát. Buďme k ní ale též spravedlivý - ona je přeci jenom hodně rozsáhlá, členitá a široká oblast s mnoha nerovnaváhami. Též je stále aktuální výzva zanevřít na historii jako takovou, neboť sebereflexivní studium minulosti je stejně možné jedině eklekticky a mezioborově z perspektivy jiného metodologicky sofistifikovaného oboru. Že by něco takového mohla někdy získat historie jako obor, o tom pochybuji. Have You already heard about Sedlak´s Epistory? Haben sie schon über die Epistorie des wichtiges Autors Sedlak gehört?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Proky
|
Re:Paměť a dějiny - 22/01/2008 17:14
Moc se mi líbí Petrova metafora "vyměnit stará pouta za nová". Jsem v tomto také skeptikem, neboť ze studia antropologie mám rovněž zkušenost s krajně relativistickými, interpretativními, subjektivizujícími tendencemi. Vymezení proti pozitivismu, resp. sociálnímu evolucionismu, je pro mnohé mantra, jakoby to stačilo...
Ale umírněný reflektivní přístup, tzn. nejprve konstatování, přiznání si vlastní předpojatosti a omezenosti, to je myslím dobrá cesta. I když nepochybně též podmíněná, diskurzivní...
A kniha o urban legends - velmi zajímavé. Že by se to reflektovalo literárně jako jedna oblast, o tom slyším poprvé. Na strach z černé sanitky, která jezdí po městě a na laskominu naláká dítě do vozu, aby ho posléze osazenstvo zamordovalo, na ten si pamatuji. I u nás v Žatci takové sanitky občas jste mohli zahlédnout...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Paměť a dějiny - 22/01/2008 17:25
Díky Proky, leč jsem tradičně nepůvodní a rizikům eklekticismu podléhající - nová pouta za stará jsem si vypůjčil od Bedřicha Loewensteina... Každopádně jsem rád, že se již dokážeme postavit matrixovým relativistům, mantrovcům postmoderním, nihilistům, ateistům a jiným svedencům mezi omezeností a cynismem se potajícím.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Paměť a dějiny - 22/01/2008 17:34
Ovšem, pánové, toto vaše vzájemné se poplácávání po zádech související se odporem vůči postmoderním relativistům je již také součástí diskurzu. Srov. např. Slabáková, Radmila: Sociální historie na začátku 21. století... In: Studie k sociálním dějinám 8. Opava 2001.
Já si zase pamatuju ze svých školních let na prvním stupni; venkovská malotřídka neboli také jednotřídka; jak nám Pavel Mucha-rómák tehdy samo cigán a kámoš z vedlejší vesnice-barvitě vyprávěl na schodech cikánské pohádky duchařské. Líčil jak za ním chodí duch jeho mrtvého dědy a my to strašně žrali... Z dnešního pohledu doplním jednu důležitou věc, která mi z toho plyne a kterou se zaobírám delší dobu: SMRT segregaci. Chodili jste taky na ZŠ s Rómy?? Na SŠ se radši ani neptám...
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Paměť a dějiny - 22/01/2008 17:42
Vašku, trochu to poplácání a záblesků na konci tunelů po dlouhých letech vlastního tápání jistě neuškodí, že! Jak říká Proky, novým poutům se samozřejmě bráníme, i kdybychom bez nich měli být více rozvívání mimo dav, chce se říci.
Urban a gipsy-village legends mě zcela minuly či si na ně nevzpomínám, i když, určitě něco být muselo... na ZŠ (první stupeň pouze) s námi chodila do třídy Nataša a bohužel, předpojatost posilňovala - jednou mě dokonce napadla před městským papírnictvím.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Dušan
|
Re:Paměť a dějiny - 22/01/2008 18:30
Narozdíl od jiných degene dětí, posílaných už od třetí třídy na nějaké jazykové a jiné výběrové školy a nemajících mezi svými stejně nadanými spolužáky tucha o reálném životě, mám za sebou 9 let poctivé sídlištní základky. Ve třídě jsme měli i Zigeuner baronku jménem Dana B. (Vítek promine). Ve třetí třídě nám ukazovala ňadro, což bylo dost impozantní, neb už tehdy měla postavu běžné cikánky nad dvacet let. Fuj ty stereotypy!
Se smrtí segregaci se zcela ztotožňuji.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Re:Paměť a dějiny - 22/01/2008 19:49
no jo, ale aby z toho poplácávání něco bylo - zatím vidím jen negace.
I mé první ....či jedny z úplně prvních erotických zážitků jsou spjaté s prsy cikánky. No vidíte už by se zase hned dalo psát (alespoň činorodý novinář by jistě vzal pero do ruky): "erotické fantazie českých mužů v kontextu romské problematiky", "romská žena jako symbol smyslnosti", .......vzpomeňme na P.Eisnera a jeho Milenky, kde rozebírá roli českých žen v představách německých pisálků.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Psychohistorie - 27/01/2008 16:54
Schuldgefühl und Kastrationsangst im Europa der Neuzeit – am Beispiel des Onaniever.
Líbí se Vám téma ? Zkuste Deutsche Gesellschaft für
Psychohistorische Forschung: www.psychohistorie.de - zde je určitý základ k tomu co to psychohistorie je a jakými tématy se v současnosti zaobírá.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Martin
|
Re:Paměť a dějiny - 28/01/2008 13:06
Když to tak srovnávám, nemohu si odpustit otázku, co já to měl za nudné dětství? No hold vesnické poměry.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Paměť a dějiny - 29/01/2008 16:49
Ahoj, vracím se k Vaškově odkazu na článek Radmili Slabákové, který učinil v souvislosti s naším ,,poplácáváním po zádech související se odporem vůči postmoderním relativistům“ a to s dovětkem, že má ýt již též ,,součástí diskurzu“. Článek jsem včera četl a myslím, že je Vaška nutné poopravit. Je pravda, že leitmotivem článku Slabákové je reakce sociálních historiků na postmoderní nejistoty související s odklonem od materiálního chápání sociálních dějin k ,,jazykově chápaným formám kulturní historie“ (definitivně někdy kolem roku 1980). Článek ovšem zůstává znatelně u reflexe alternativního psaní sociálních dějin, tj. reflexe metodologické, nikoliv však není reflexí sebereflexe autorů samotných, tj. reflexí hodnotovou. Tuto skutečnost nelze přirozeně oddělit, ale článek se zaměřuje jednoznačně na projevy reflexe v metodologii, tj. jak dějiny psát.
Postrádám tam tudíž to, co jsem podle Vaškova vyjádření čekal spíše – že se dočtu o tom, zda a jak konkrétně se moudré hlavy stavějí vědomě a druhotně ke skutečnosti, že jejich výklad minulosti je nutně subjektivní skutečností a konstruktem, co z toho pro ně plyne osobně atd. Každopádně Slabáková přichází se zajímavým článkem a soudě dle jejich odkazů na zahraniční literaturu ví, o čem mluví. Vhodnou ukázkou budiž třebas jen výčet, jak navrhuje psát sociálně-historický text Peter Burke:
1. Mikrovyprávění vycházející z Geertzovy koncepce zhuštěného popisu
2. Pokus psát historii pozpátku
3. Příběhy, které se pohybují mezi vřejným a privátním světem
4. Zachycení týchž událostí z různých úhlů pohledu
Ad 2) nevíte někdo jak se jemnuje ten film ,,pozpátku“ s Hrušinským (?), velmi povedená věc! Obdobně je vybudována kniha, co vyšla tak před pěti lety, snad britský či americký autor, název obsahuje slovo ,,šíp“; příběh důchodce, co popisuje svůj život jako ,,mládnutí“, tj. návrat do minulosti a to jako kdyby šlo o obvyklé ,,stárnutí“, tj. neví co ,,bude“ – dojde až k svému působení ve vyhlazovacím táboře. Neznáte? Co říkate tomuto postupu vůbec?
Vašku a Martine, mají Studie k sociálním dějinám obvykle toliko kvalitních článků (srovnej komentář ke článku o vzorcích chování tamtéž dále)? Nechtěl by pro nás Martin jako geograficky příslušný k Opavě záležitost soustavně sledovat?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Mikro-sociální historie - vzorce chování - 29/01/2008 17:30
Již nějakou dobu s vámi uvažuji o malých dějinách, operuji výrazy každodenní život, mentality, všednost, obyčejní lidé apod. Nijak usilovně směřuji k vlastnímu projektu v jedné oblasti Alltagsgeschichte. Rád bych též shromážďoval prameny k jejímu studiu a metodologické poznatky, jak je v tomto ohledu vykládat. Vzhledem k tomu, že mám patrně opět stejně jako vy znatelně abstraktní představy o tomto přístupu, uvítal jsem článek, na který jsem narazil včera ve Slezském sborníku:
Machačová Jana – Matějček Jiří: Vzory chování a tzv. mentality… Studie k sociálním dějinám 8, Opava 2001, s. 38n.
Zájemci jistě dovolí něco výpisků:
Důležité je vymezení pojmu ,,mentality“ a ,,vzory chování“. Zatímco metality jsou chápány obvykle obecně jako ,,široce pojatý ,obsah mysli‘, který je základem chování a jednání lidí“, vzorce chování jsou diskursivně a metodologicky podstatně konkrétněji rozpracovány. Autorská dvojice následně podává vzorce chování a možnosti jejich studia jako klíčový prostředek pro postihnutí dobových sociálních kulturních rámců, které jedinci prostřednictvím těchto svého chování charakterizují a jsou jimi v něm zpětně stvrzováni.
,,Pojetí vzorců chování“ má vycházet především ze skutečnosti, že chování je zvykové, tzn. že jeho vzorce jsou výsledkem ,,akcí a interakcí“ jednotlivců a skupin. Koncepce vzorců chování je tudíž jiným a praktickým úhlem pohledu na skutečnosti formování chování, jednání a prožívání člověka prostřednictvím společnosti, jejímž je nutně členem. Znovu, chování je naučené, opakované a strvzované životem ve společnosti, jeho kocenzuální sladění je základem její existence:
,,Vzory chování jsou tedy ustálené a relativně osvědčené způsoby /techniky/ řešení /zvládaných/ situací.“
Vzory chování příslušníků dané společnosti (můžeme je de facto ztotožnit s výsledným kulturním výrazem této společnosti) utvářejí do značné míry atomizovaně v rámci užších společenství (subkultur), respektive odvisle od motivačních a regulačních rámců společných příslušníkům těchto skupin. Je jasné, že jiné hodnotové a normativní motivace a regulace platí pro nižší vrstvy, střední třídu, elitu atd. a že tyto jsou vymezeny do značné míry vůči sobě navzájem, třebas po linii lid versus páni (PS).
Zásadní je v tomto ohledu skutečnost, že výsledné vzorce chování jedince dané příslušností k (sub)kultuře zasahují ,,všechny /jeho/ sféry života“. M - M jmenují následující sféry: profesní, ekonomickou, materiální (zde též demografické charakteristiky a dynamika) a sociální
M – M vysvětlují společenské rozvrstvení zeširoka jako řazení lidí dle sociálních funkcí, z nichž pro ně vyplývá sociální pozice, tj. zvláště ,,status – prestiž“. ,,Profese a místo v sociální stratifikaci ovlivňuje v různé míře snad všechny skupinové vlastnosti: vlastnost funkcí/rolí /…/ ale například i formu rodiny, rodinné vztahy a rodinné chování, vytváření organizací k plnění sociální funkce, ale i zájmové organizace a neformálnízájmové skupiny, jejich ráz a činnost“. Tyto jsou již ,,prvky v oblasti vzorců chování“. Jako ,,zprostředkovaněji odvozené vzory“ jmenuje M – M reprodukční chování, skupinově ovlivněné záliby, etika, způsoby vnímání, i stanovování životních cílů aj.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Mikro-sociální historie - vzorce chování - 29/01/2008 19:16
Pravda, článek Slabákové se primárně zabývá metodologií. Ona diskutovaná pasáž o tom, že kritizovat postmodernisty, dekonstruktivisty a další je skryta do poznámky č. 18 na s. 37; pokud mne paměť nemýlí, jelikož článek už nemám k dispozici.
Zároveň mě Petrova reakce potěšila, protože můj odkaz ke Slabákové vlastně měl vyvolat vaši pozornost a reakce k tomuto bezesporu podnětnému, krátkému textu ve sborníku Studie k sociálním dějinám.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Vítek
|
Paměť a dějiny-memoáry jako pramen - 29/01/2008 21:55
Přesouvám diskuzi z Židofóra, kam už svou podstatou nepatřila. Doufám, že mé kyberinženýrství nikoho neurazí....
PETR:
Nerad bych rozmělňoval zdejší fakticky-informativní fórum rozsáhlejším diskusním komentářem, Vaškovo a Vítkovo vyjádření mně přece jenom nedá alespoň stručněji v následujících bodech:
: Vašek má jistě pravda, že nelze posuzovat nějaký žánr jako problematický, ale myslím, že Vašek (již tradičně) problematizuje výklad dějinných skutečností jako takových, tj. v hodnotovém slova smyslu
: Vítek měl na mysli dle všeho odbornou problematičnost výkladu vzpomínek – rozložit autobiografické prameny vzhledem k druhotným sociálním okolnostem jejich vzniku a následné usuzování o provotních okolnostech za nichž vzpomínanou skutečnost pamětník skutečně vnímal, je jistě ovšem komplikované, nikoliv však nemožné - co si pamatuji, reálné možnosti tak činit včetně přiblížení oné autenticitě jsme zeširoka před nějakým časem diskutovali (viz fórum o sémantice); ostatně jak káže jmenovec Burke:
,,Abychom viděli skrz sklenici spíše jasně než zamlženě, potřebujeme se obeznámit s vlastnostmi sklenice. Je zřejmé, jak to platí pro jazyk. Jak říkával kanadský kritik Marshall McLuhan, ,médium je vzkazem‘. Přesněji řečeno, užité médium, kód, rozličnost či zápis je zásadní části vzkazu, jež posluchač, čtenář či naslouchající historik nesmí pustit ze zřetele.“
Burke, Peter: The historical anthropology of early modern Italy. Cambridge 1987, s. 75. (vlastní překlad)
: Nesouhlasím s Vaškem, že jiným řešením jsou osobní pozůstalosti dějinných aktérů, ale vítám jejich vzpomenutí, neboť si myslím, že se při oral history boomu tak trochu zapomíná na jejich závažnost právě v možnosti bližšího poznání dobového Lebensweltu těchto aktérů, jak o něm mluví Vítek. Proč je jasné – jejich autor je píše vždy nutně s nějakým odstupem od líčené události, přetrvávají však dlouhodobější poměry, v nichž žije, ať již jeho materiální zázemí či psychické rozpoložení, či vnější působení politicko-společenských poměrů apod. - tedy něco, co již neplatí pro vzpomínky 50 let poté, ať již pouze verbalizované či sepsané. Dekódovat vlivy těchto skutečností ve formě a obsahu dobového záznamu je proto jednodušší a hutnější. Vzpomínky se stávají od jistého momentu spíše předmětem studia konstruování osobního narativu pamětníka, tj. poznávat to, jak vzpomíná, než to, na co vzpomíná.
Nakonec, Burkeho citovaná práce je právě na reflektovaném rozboru takových autobiografických pramenů založena a jako takovou ji vřele doporučuji – snad měla dokonce minulý rok vyjít v ČJ.
Velmi rád bych jednou pro Vítkovo židovské fórum shromáždil svépomocí či s pomocí jiných přehled autobiografických pramenů nejen k poválečným dějinám českých Židů (bez záznamů či publikovaných výpovědí pamětníků), jak jsou dostupné ve vybraných českých a zahraničních archivech. Vedle deníků, záznamů a korespondence bych k těmto pramenům přiřadil další různé druhy dokumentů, v nichž je mnohými způsoby autory líčena jejich tehdejší osobní situace. Takové doklady lidé obvykle připojovali k úředním žádostem, dobrozdáním, s nimiž se obraceli na státní či jiné úřady. Cenné subjektivní výpovědi nalezneme též v protokolech pořízených při úředním či soudním jednání či vyšetřování, podobně jako v případě výpovědí svědků před retribučním soudnictvím. Přijde-li na židovské obyvatelstvo po druhé světové válce, mohou jeho zástupci též vypovídat v žádostech o zachování státního občanství, žádostech o přejmenování či nahrazení válečných škod apod. (safra, co vlastně dělá tato diskuse v ranku pro 1848 - 1938?).
VAŠEK
Ano, analyzovat diskurzy z memoárů jistě lze. Ba dokonce by to mohla být práce dost podnětná, navíc stýkající se na pomezí historiografie a literární vědy.
Ještě bych doplnil; historik se samozřejmě memoárům vyhnout nemůže a ani by takové vymezování nebylo na místě. Historik, třebas právě u Balatonu, si paměti pročítá a aniž by jejich pasáže pak přímo citoval, jsou pro něj možným pozadím, neartikulovaným tmelem jeho textů. Milieu.
Burkeho citát tedy vybízí ke studiu sklenic-forem-řeči; tedy abyste se ještě na stará kolena zapsali na češtinu a další spřízněné lingv. obory.
DUŠAN
Memoáry a krásná literatur jako pramen - 26/01/2008 17:25 Myslím, že mnoho zklamání z memoárové literatury vyplývá z přehnaných očekávání, která od ní máme. Stále trochu přetrvávající pocit, že paměti jsou stejným pramenem asi jako diplomatická pošta, nebo právní spisy. Ve chvíli, kdy přistoupíme na to, že se prostě jedná o fikci, stejně jako třeba v krásné literatuře, pak nám mohou být velmi užitečné. Protože i krásná literatura, může být (nebo snad dokonce měla by být) pro historika velmi zajímavým pramenem.
Ostatně jedny z nejzajímavějších přednášek, které jsem na UK zažil se týkaly historie na stránkách krásné literatury a historie na stránkách memoárů. Jeden z mých kolegů doktorandů ostatně napsal diplomovou práci na německou meziválečnou memoárovou literaturu. Zkusím od něj vyzvědět více, už se na to ostatně chystám dost dlouho.
VAŠEK
Re:Memoáry a krásná literatur jako pramen - 26/01/2008 20:40 Ale ano, Dušane, tvé pregnantní vyjádření mohu jen podtrhnout. Rovněž nejsem zklamán z memoárů, protože od nich vskutku mnohé v jistém směru neočekávám. A stejně tak je důležité studovat diskurzy memoárů i krásné literatury.
VÍTEK
Re:Memoáry a krásná literatur jako pramen - 27/01/2008 11:11 Jo, ne že bych s Dušanem nesouhlasil, ale ....myslím, že tady přeci jen již dlouho nikdo memoáry jako "diplomatickou poštu" nebere. Svědčí to -promiň že tak na rovinu- o menší Dušanově účasti na podobných diskuzích. To by se mohlo změnit. Netrpělivě např. čekám na Dušanovi poznámky ke komunikačním a mediálním teoriím (a kdyby se zase ošíval, že jsou to zbytečné intoušiny, tak mohu dosvědčit, že jsem ho v NK přistihl při četbě McLuhana a Chomskyho).
DUŠAN
Re:Memoáry a krásná literatur jako pramen - 27/01/2008 11:42 Zrada! Jsem odhalen, jen počkej ty jeden udavači z Náplavní! Přídu si tu sice mezi vámi trochu jako vesnický strýček co v holínkách příde na Žofín na vyvrcholení plesové sezony, ale aspoň mé "pregnantní" vyjadřování(jak píše Václav hezky eufemisticky) pročistí tu vaši zatuchlou intoušovinu :) (special smajlík for Péťa)
Jinak začínám z gruntu a právě se prokousávám Hamanovým Úvodem do studia literatury a interpretace díla, co tu kdysi doporučoval Václav.
Snažil jsem se jen reagovat na Vítkovo zklamání a na Vaškovu větu, že "Pro historika je tento žánr takřka nepoužitelný, pokud jej tedy čte jako historik se záměrem jej někde dále použit, a nikoliv jako třebas dovolenkový čtenář na Balatonu", což mě u něj celkem překvapilo.
VÍTEK
Re:Memoáry a krásná literatur jako pramen - 27/01/2008 12:16 Jo, ale to tu bylo mnou i Vaškem uvedeno myslím na patřičnou rovinu.
K interpretacím textů se tedy doufám (opět) brzy dostaneme hlouběji........
Vašku, o zápisu na přednášky z lit. vědy přemýšlím - děkuji za inspiraci. Ohledně literatury pak spoléhám na Tvou pomoc a spolupráci.
Nyní mám na stolku R.Barthese- Mytologie. Znáš ? Stojí to z Tvého pohledu za to ?
VAŠEK
Re:Memoáry a krásná literatur jako pramen - 27/01/2008 12:18 Jezdit v současnosti k Balatonu na dovolenou je tedy překvapující??
Jinak ta nepoužitelnost byla jakési popíchnutí. I proto jsem v dalším příspěvku věc korigoval, tedy aby bylo rozuměno: nepoužitelné pro jistý typ histor. prací, třebas pro mé konstrukce o komunist. organizacích. Když někdo prozkoumá memoáry, paráda, ale zde by bylo dobré znát onu Burkeho sklenici, tedy aby se dotyčný dobře vyznal i v lingvistice a literatuře atd. atp.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Paměť a dějiny-memoáry jako pramen - 29/01/2008 22:27
K sem přesunuté diskusi doplňuji, že se v říjnu roku 2004 konala z iniciativy Archivu Národního technického muzea v Praze a Výzkumným centra pro dějiny vědy (?) hned dvoudenní konference ,,Paměti a vzpomínky jako historický pramen". Srovnej velmi zajímavý program konference:
http://ucd.ff.cuni.cz/aarchiv/program_seminare.htm
Sborník příspěvků vyšel v roce 2006 jako:
Sekyrková, Milada (edd.): Paměti a vzpomínky jako historický pramen. Praha 2006.
Útok na sborník a vytěžení jeho chytrostí je pro tento monitoring zvláště žádoucí ba nezbytné. Mohli by jsme si rozdělit jednotlivé příspěvky!
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Václav_K
|
Re:Paměť a dějiny-memoáry jako pramen - 29/01/2008 22:53
Na sborník zaútočím a k některé ze studií v něm se blíže vyjádřím; díky za info.
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
Petr
|
Re:Paměť a dějiny-memoáry jako pramen - 29/01/2008 22:59
Mrkni na to, témata vypadají slibně, ač sám tuhle metódu ve své práci užít nemůžeš.
Aby nevyšuměly moje otázky položené dnes výše:
Nevíte někdo jak se jmenuje film ,,pozpátku“ s Hrušinským (?), velmi povedená věc! Obdobně je vybudována kniha, co vyšla tak před pěti lety, snad britský či americký autor, název obsahuje slovo ,,šíp“; příběh důchodce, co popisuje svůj život jako ,,mládnutí“, tj. návrat do minulosti a to jako kdyby šlo o obvyklé ,,stárnutí“, tj. neví co ,,bude“ – dojde až k svému působení ve vyhlazovacím táboře. Neznáte? Co říkate tomuto postupu vůbec?
|
|
|
| | Správce zakázal anonymní příspěvky. |
|
