Jivid
|
Re:ještě k poezii vstupům - 08/12/2010 09:22
K. Bochořák: Prosinec
Je zadýcháno růžemi mé vlasti po okolí
a zrno slova tajně ví o věkověčném poli.
Je srdce mužů čiré tak, že dítě v sobě skrývá,
jedenkrát za rok zlatý pták v něm usedavě zpívá.
Je slavné ticho v povětří a dole na vodách
a v dobré vůle oddanost se mění tvorstva strach.
nahlodán mrazným zoufalstvím je satan ve svém doupěti.
Ó Pane, dej, ať nezaspím a pospíchám se klaněti.
Ó za Ježíška nestyď se, ty lásce věrný Čechu,
svých otců pravou horlivost teď připrav ku pospěchu.
Jablíčko, hvězda, jesličky a píseň všemi hlasy!
Ať nepropasem poselství, jež nebe zemi hlásí.
Teď pravé světlo temnoty zas poslouchati naučí.
I skleslá mysl radostem ať zaúpěti poručí.
Role, lesy, dům i sad pěj od kořene žalmů,
smí zvíře věřit člověku, smí hříšník třímat palmu.
Hle, země puká vítězstvím, a vy tak tvrdě spíte?
Hle, klid se čeří povětřím, a vy to neslyšíte?
Totus mundus vae clamabit, nebojíme se, jen slavit
k nám se přidružíte.
Je zadýcháno růžemi, sbor dětí Pánu hraje.
Obrazem žalu buď nám sníh, co dechem jara taje.
Je srdce rodin obsáhlé a zem svou v sobě skrývá,
jedenkrát za rok zlatý pták v něm všemu světu zpívá.
|
